Den 181/365

 Zakončení florbalové sezony. Letos si tedy opravdu moc nezahrál, přeci jen tréninky v obýváku nejsou to pravé ořechové. Tak se alespoň vyřádil dneska.

Den 180/365

 Pohled z okna.... ano, já vím, kompozice na prd, ale to světlo! Jen na malou chvilku, bylo hned pryč. 

Den 179/365

 

Hotovo... uvidíme, co bude dál.

24/52 Moje neoblíbená barva

24/52 Moje neoblíbená barva

 Růžová, rozhodně růžová...

Den 178/365

 Jahůdky...

Den 177/365

 Tak konečně díky fotkurzu umím vyfotit bílou tak, aby byla bílá a ne šedá!

Den 176/365

 Dělají mi radost, kluci pichlaví!

Den 175/365

Manželovi k svátku

Lucy Fricke - Dcery

 Anotace z DK:

Martha a Betty, dvě nerozlučné kamarádky, které vyrážejí na nedobrovolnou cestu do Švýcarska. Na zadním sedadle jejich vozu sedí smrtelně nemocný otec jedné z nich. Má to být jeho poslední, definitivní cesta – Kurt hodlá ve Švýcarsku podstoupit eutanázii. Nakonec ale nic nedopadá tak, jak očekáváme. Všechno se v průběhu jejich cesty změní a nic už nebude jako dřív. Lucy Fricke ve své knize vypráví o ženách, které zaskočil střední věk, protože ve svých očích nikdy nedospěly. Vypráví o loučení, jehož nezůstane ušetřen nikdo z nás. Vypráví o otcích, kteří odcházejí až příliš brzy. V živých dialozích a s černým humorem autorka vykresluje poněkud groteskní cestu na jih, přes Švýcarsko a Itálii až na osamělý řecký ostrov, a zároveň se nepozorovaně noří stále hlouběji do příběhů a osudů hlavních hrdinů. A její hlavní otázkou přitom není, odkud přicházíme, nýbrž jak jsme se ocitli tam, kde jsme a jestli vůbec vede cesta zpátky.

K této knížce jsem se dostala naprostou náhodou. Německá literatura není moje parketa, vlastně ani nevím proč, ale německé knížky nevyhledávám. Tuhle ale přeložila moje bývalá spolužačka a sousedka Michaela Škutléty. Chtěla jsem se tedy s její prací seznámit blíže. Knížka je o smutných stránkách života, ale je v ní tak akorát namícháno patosu, černého humoru, vzpomínání a hlavně hledání vlastní vyrovnanosti. Některé části byly pro mě sice zdlouhavé, ale i tak byla pro mě knížka velmi příjemným překvapením. 

Den 174/365

 Tentokrát byl pro mě úkol do fotokurzu hodně těžký. Hraní si se světlem. Nepodařilo se mi dostat se ve správnou dobu na správné místo V běžném pracovním provozu focení při východu slunce prostě nezvládám, při západu mám také většinou jiné starosti než hledat krásnou scenérii. Tak jsem si alespoň pohrála s  provozem na Vinohradské ulici. Odevzdávala jsem úkol po termínu, prostě tentokrát je nějak všechno špatně... fňuk...

Petra Soukupová - Věci, na které nastal čas

 

Anotace z DK:

Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?

Knížky Petry Soukupové mám moc ráda, proto jsem se těšila i na tuhle. Jako pokaždé, musela jsem si chvíli zvykat na její styl psaní. Nenaznačená přímá řeč mě na prvních pár stránkách opět trochu rozhodila. Stejně jako v předcházejícíh příbězích, neuvěřitelně mě baví pohled jednotlivých postav a jeden problém. Je zajímavé, jak různí lidé vnímají věci různým způsobem. Asi v životě dělám často chybu, když si neuvědomím, že něco, co se zdá naprosto jasné a zřejmé mně, nemusí být tak vnímáno mým okolím. Nicméně příběh samotný mě lehce zklamal. Ano, je to naprosto běžný a všední život, takových příběhů jsou kolem nás tisíce. To samo o sobě není nic špatného. Spíše mi to celé přišlo jako jedno velké klišé. Nějak jsem měla pocit, že jsem mě příběh nedonutil k nějakému hlubšímu zamyšlení, ale ani jsem si u něj neodpočinula. Nepodařilo se mi vystoupit z mých všedních dní  a vyčistit si hlavu. 

Den 173/365

 Domácí nanuky.... dělala jsem už loni a měly velký úspěch. Samozřejmě jsem si recept nenapsala, musela jsem hledat dnes na internetu a přemýšlet, odkud jsem ho měla. Našla jsem, pro jistotu si ho tady uložím, ať příští léto nemusím zase někdo lovit. A co vy, také děláte nějaké domácí mražené dobroty? Podělíte se o recept?

Den 172/365

 Davidův kytarový koncert... mám jejich koncerty moc ráda, přiznám se, že raději než flétnové. Je mi bližší repertoár. Navíc mám moc ráda Davidova učitele, již jsem ho tu několikrát vychvalovala. Jen mi je moc líto, že to byl pravděpodobně poslední Davidův koncert. Zatím se tvářít, že už s kytarou pokračovat nechce...

23/52 Křivky lidského těla

23/52 Křivky lidského těla

 

Den 171/365

Vedro.....

 

Den 170/365

 Trocha ochlazení v horkém dni...

Den 169/365

 Něco dobrého a velmi rychlého na víkend - piškotová roláda s domácím džemem. V těchto vedrech ideální! Budeme potřebovat 6 vajec, 140 g cukru krupice, 80 g hladké mouky. Z bílků a cukru ušleháme sníh, po jednom zašleháme žloutky a nakonec prosátou mouku. Upečeme na plechu s pečícím papírem na 180 st. cca 10 min. Horký korpus ihned po upečení i s papírem přetahneme na studenou podložku, např. na druhý plech, a necháme vychladnout. Rychlou změnou teplot korpus zvlhne a při stáčení se neláme. Plnit můžeme samozřejmě i jakýmkoliv krémem. 

Den 168/365

 Pokaždé, když přijdu na balkon, mi udělá něco radost....

Den 167/365

Před nějakým časem jsem publikovala příspěvek, ve kterém jste si mohli tipovat, zda na opunicii vyrůstá poupě nebo nový list. Dnes je již více než jasné, že to bylo poupě. A přibyli mu ještě kamarádi. Už se těším, až rozkvete.

 

Den 166/365

 Večerní obloha mě neuvěřitelně baví...

Den 165/365

 Dnes chvilku na zahradě....

22/52 Začíná písmenem J

22/52 Začíná písmenem J

 ..... jetel....

Den 164/365

 

Den 163/365

 Dnes byl krásný západ

Den 162/365

 Dnes si upečeme na víkend něco dobrého. Křehký makový koláč s tvarohem. 

Těsto? 250 g polohrubé mouky, 100g cukru moučka, 125 g másla, 1 vejce, 1/2 prášku do pečiva, 1 vanikový cukr. Na vále vypracujeme těsto. Rozválíme ho na plech 30 x 40 cm. 

Maková náplň: 150 ml mléka,150 g cukru krupice, 200 g mletého maku, lžička citronové kůry, hrst rozinek. Mléku přivedeme k varu, přisypeme mák s cukrem, odstavíme, přidáme citronovou kůru a rozinky. Vychladlé natřeme na těsto.

Tvarohová náplň: 250 g tvarohu (alobal), 190 g zakysané smetany, 3 vejce, 100g cukru moučka, 1 PL citronové šťávy, 1 vanilkový pudinkový prášek. Z bílků a části cukru vyšleháme sníh. Ostatní suroviny prošleháme a lehce vmíháme sníh. Náplň natřeme na mák. 

Pečeme v troubě předehřáté a 180 st asi 30 min.

Den 161/365

Spinning  and zooming - takové je téma další lekce fotokurzu. A tak jsem otáčela a zoomovala jako divá. 

 

Den 160/365

Abych se tu nechlubila pouze kaktusy z výstavy, ukážu vám, že i mě na balkoně něco kvete. Letos později než jin roky. Zima byla dlouhá a na letní stanoviště se kluci stěhovali s velkým zpožděním.

 

Den 159/365

 Muškáty se snaží, rostou přímo před očima. Poupátka jsou připravena rozkvést. Už se těším!

Den 158/365

 Mám za sebou náročný týden a před sebou ještě náročnější. Dnešek byl takový "vyklusávací" - volnější den na dořešení restů, oběhnutí úřadů a tak. Rozhodla jsem se trochu odměnit a zaskočila na výstavu kaktusů. Ach, to byl balzám.... 

Škoda, že jsem neměla víc času, ráda bych ve skleníku chvíli jen tak poseděla. 

21/52 Stolní hra

21/52 Stolní hra

 

Mám ráda logické hry pro jednoho hráče....

 

Den 157/365

 Dnes opět ve znamení plnění úkolu do fotokurzu. Zachycení pohybu a hraní si s časem . Docela dlouho jsem čekala na mostě na červené auta. Červená teď nejsou v módě?

Den 156/365

Máte rádi šneky? My moc! Myslím tím šneky z lístkového těsta. Velmi rychlá večeře. Takové ty klasické - rajčatové pyré, šunka, sýr děláme také. Ale já mám raději tyhle. Jako náplň používám zakysanou smetanu, slaninu a jarní cibulku. Pokud neděláte, určitě vyzkoušejte. Už jiné nebudete chtít!
 

Den 155/36

 Tématem nové lekce mého kurzu jsou hrátky s časem. Zmrazení akce, naznačení pohybu a pannig. A právě panning jsem se dnes na Davidovi pokoušela trénovat. Panning zamená sledování objektu v pohybu. Ještě budu muset potrénovat. Ale tohle se k zadání, myslím, dost blíží.

Den 154/365

Ocáska už z mých fotek znáte. Je to toulavý kocourek, který velkou část dne tráví u nás na zahradě. Ocásek mu říkáme proto, že téměř žádný ocásek nemá. Myslela jsem si, že o něj přišel v boji s nějakým jiným kocourem. Když se podíváte na jeho ouška, má je zubatá jako ozdobný lem krajky. Občas přijde s nějakým čerstvým šrámem z bojů. Ale čím déle o něm přemýšlím, tím více se mi vkrádá myšlenka, jestli ho o ocásek nepřipravil zlý člověk. Ocásek má rád společnost. Kdykoliv jsme na zahradě, leží tak, aby na nás dobře viděl, stále se pohybuje v naší blízkosti. Nechá nás přiblížit hodně, hodně blízko. Ale nikdy na sebe nenechá sahnout, nikdy se nenechá pohladit. A to ho známe mnoho let, mnoho let ho pravidelně krmíme. Myslím, že s lidmi má nějakou velmi ošklivou zkušenost a lidské ruky blížící se k němu se neskutečně bojí. Stále doufám, že jednou pochopí, že ne všichni lidé jsou zlí a že lidské pohlazení a podrbání může být  příjemné. Ale pomalu tomu přestávám věřit.  Ocásek už je kočičí senior. Obzvlášť poslední dobou na něm jeho věk pozoruji, je pomalejší, nemotornější. Ale třeba ještě pochopí, že my ho máme rádi.....

Den 153/365

 Chvilka nervozity před koncertem.... dnes měla Klára svůj velký den. Absolventský koncert v ZUŠ. Musím říct, že 7 let s příčkou uteklo jako voda. K mému velkému překvapení se rozhodla ve studiu pokračovat. Včerejší koncert byl opravdu vydařený, po dlouhatánské době trocha kultury byla opravdu potřeba. Myslím si , že se to Kláře podařilo. Ona samozřejmě spokojená nebyla, prý tam chybky byly. Ale chválila ji její učitelka, korepetitorka i pan ředitel. Myslím, že může být spokojená. Všichni asi chápou, že díky nervozitě se chybka vloudí. Navíc se do poslední chvíle nevědělo, zda bude možné koncert vůbec konat. Nejprve to vypadalo, že ano. V pondělí na hodině jsme se dozvěděli, že kulturní školní akce povolené nejsou, koncert že tedy nebude. A v úterý psala paní učitelka, že je opět změna, že koncert bude.

 Pokud máte zájem, můžete posoudit, jak se Kláře její absolventské představení podařilo:

Den 152/365

 U maminky mi takhle krásně kvete mammillaria.