Den 31/365

 Můj nejmilovanější kostel....

Den 30/365

 Už se ukázal v celé své kráse. Je to takový chudinka, pravda. Ale na to, v jakých podmínkách vyrostl, na to, že jsem ho nechala chudáka zapomenutého na balkoně, je to fešák. Na podzim půjde na zahrádku, tentokrát už nezapomenu!

Den 29/365

 

Píchaná buchta, oblíbená rychlovka. Kdo by ji neznal!

Den 28/365

 Něco krásného se chystá....

Den 27/365

Občas se člověk musí rozmazlit. Obzvlášť když je na Sephoře parádní sleva 50%. Kdy jindy si pořídit to, po čem už dlouho pokukuju?

Den 26/365

 

Zase máme bílo. Opět se to sypalo jako z peřiny. Ale je teplo, rychle to taje...

Den 25/365

Přinášm po více než 14 dnech update, jak prosperuje zapomenutý hyacint. Vypadá, že bude růžový. Přiznám se, že si z loňského roku vůbec barvu nevybavím. Protože tu mám několik zkušených zahrádkářů, poprosím o radu. Kdy ideálně vysadit hyacint na zahradu. Na internetu jsem vyčetla září-říjen. Je to opravdu tak?

2/52 Bílá na bílé

2/52 Bílá na bílé

 

Den 24/365

 Ano, vím, že máte všichni okna. Ale prostě... dneska dopoledne chumelilo!

Den 23/365

 Dnes jsme se rozloučili se stromečkem. Jak je najednou v pokoji spoustu místa!

Den 22/365

  Dneska bylo nádherně! Krátká procházka v lesíku byla moc fajn.

Alex Michaelides - Mlčíčí pacientka

 Anotace z DK:

Slavná malířka Alicia Berensonová měla idylické manželství. A pak jednoho dne svého muže zastřelila. Do záhadného případu nemá kdo vnést světlo, protože Alicia od vraždy už šest let nepromluvila ani slovo. Její mlčení chce prolomit psychoterapeut Theo Faber, pro kterého se na první pohled nelogická vražda stane posedlostí. Řešení se možná skrývá v jednom z Aliciiných obrazů. Je však Theo připraven zjistit pravdu?

Na knížku jsem se neuvěřitelně těšila. Nejlepší thriller roku 2019 - to přeci musí být bomba. Ale bomba to opravdu není. Není to špatné, téma určitě zajímavé, konec naprosto překvapivý. Ale během čtení jsem večer několikrát nad knížkou usnula. To ukazuje, že to zase tak horké není. 

Během mé pauzy jsem samozřejmě nějaké knížky přečetla. Ale po chvíli uvažování jsem se rozhodla, že je zpětně dopisovat nebudu. Ráda si tu zapisuju své pocity hned po přečtení, půl roku po přečtení už by to nebylo ono.

 

Ranní pohled z okna...

Den 20/365

 Asi někdo chtěl sněhuláka...

Den 19/365

Za dnešní večeři musím poděkovat Helence . Přiznám se, že už mi dochází nápady co vařit. Každý den večeře, každý den oběd pro děti. Už je to moc dlouhé, naše stálice jsme už otočili mnohokrát a to mě už nebaví. Zavádět nová jídla do jídelníčku musíme u nás opatrně. David totiž polovinu věcí nejí. A hlavně nejí to, co nezná. Když jsem u Helenky na blogu našla recept na chačapuri, hned jsem věděla, že to by u nás mohlo projít. David je totiž velký milovník sýrů, takže mu stačilo říct, že je to placka plněná sýrem a byl spokojený. K tomu ještě obrovská mísa šopského salátu a jednoduchá večeře byla na světě. Helenko, moc děkuju!

Den 18/365

 

V zimě mi dělá velký problém dost pít. Kdyyž je mi zima, uvařím si čaj. Ale jinak si na pití nevzpomenu celý den. Nemám pocit žízně. Na to, že jsem něco zanedbala, mě často upozorní až bolest hlavy. Tak si teď k práci každé ráno dělám veliký džbán vody s limetkou. Abych ho měla na očích. Co vy? Také si musíte pitný režim hlídat nebo jste ten správný "pijan"?

Den 17/365

 

Konečně jsem ho taky mohla jednou vyfotit

1/52 52

1/52 52

 Budu to zkoušet zas a znova. Škola Perfektní Fotografie na FB jako každoročně odstarovala Fotoprojekt 52 - 52 týdnů v roce, každý týden jedno téma, jedna fotografie. Vím, že jsem nikdy projekt nedokončila, ale to nevadí. Jednou to určitě vyjde a proč to nezkusit zrovna letos. Nebo alespoň dojít zase o kousek dál než v uplynulých letech. Je pravda, že hned první téma - 52 mi trošku dalo zabrat, přitom mám tuhle 52 před očima každý den!

Den 16/365

 

Když už nám současná situace neumožňuje scházet se při korálkování naživo, alespoň jednou měsíčně si s kamarádkama uspořádáme korálkový babinec online. Jsem moc ráda, že se s holkama můžeme vidět a slyšet alespoň takhle!

Den 15/365

 

Dnes jsem pekla už podruhé tenhle výborný hruškový koláč. Recept jsem našla na instagramu, tak si ho tady uložím, hledání je tady pro mě jednodušší. Pokud máte rádi chuť hrušek, která se skvělé pojí se skořicí a perníkovým kořením, neváhejte a koláč si zkuste upéct. Je to opravu rychlovka.

Těsto: 250 g hladké mouky, 1 lžička kypřícího prášku do perníku, 2 lžičky perníkového koření, 1 lžička skořice, 2 lžíce kakaa, 110g cukru, 160 g studeného másla. V misce smícháme sypké suroviny, po promíchání přidáme nakrájené studené máslo a prsty vytvoříme drobenku.

Náplň: 1 bílý jogurt, 1 zakysaná smetana, 1 tvaroh, 2 lžíce medu, půl sáčku pudinkového prášku, 3 oloupané a nakrájené na plátky.

Do máslem vymazané koláčové formy vsypeme 3/4 drobenky a lehce přitlačíme na dno a na okraje. Smícháme suroviny na náplň a vlijeme na připravený korpus. Poklademe plátky nakrájených hrušek. Posypeme shora zbytkem drobenky a pečeme v troubě na 175 st cca 35 min. Po upečení bude pod krustou ještě neztuhlý, ale po vychladnutí ztuhne a půjde hezky krájet. 

Den 14/365

 Tak už i na Prahu došlo...

Den 13/365

Chudák, asi si myslí, že jsou pořád Vánoce....

Den 12/365

 

Zázvorový shot - můj společník každé ráno, můj spolubojovník proti bakteriím a virům.

Den 11/365

 Podvečerní Strašnice cestou domů...

Den 10/365

 

Nedělní snídaně - ořechový závin. Miluju sladké snídaně. Nějakou dobrůtku, kafíčko, to pro poklidné nedělní ráno přesně potřebuju.

Na těsto potřebuju: 250 ml mléka, 80 g cukru, 100 g másla, 2 žloutky, 1 lžička soli, 500 g hladké mouky, 1/2 čerstvého nebo 2 lžičky sušeného droždí. Vše nasypu své nejlepší kamarádce pekárně, které za mě vypracuje nádherné těsto. Z tého dávky jsou dva záviny. 

Na ořechovou náplň: 250 g mletých ořechů, 200 ml mléka, 80 g mletých piškotů, 70 g pískového cukru, 30 g medu, 1 - 2 lžíce rumu. V horkém mléce prohřejeme ořechy, po chvilce přidáme ostatní suroviny, odstavíme a necháme vychladnout.

Dobrou chuť!

Den 9/365

 

Hrnečku, dost!

Den 8/368

  

Trochu krásy pro dnešní den

7/365

Už leze! Vloni na jaře jsem odložila odkvetlý hyacint na balkoně do kouta s tím, že musím zjistit jak a kdy ho vysadit na zahrádku. Jenže během tohoto roku jsem opustila tak nějak všechno, co mám ráda o co jsem se zajímala. Tak i hyacint zůstal zapomenut v koutě. A když jsem rovnala věci na balkoně, abychom tam dali stromeček, zjistila jsem, že z květináčku něco zeleného. Tak jsem nastudovala, že k vytvoření květu je potřeba tma. Tak se přestěhoval hyacint do tmy. A tam si spokojeně roste. Jsem zvědavá, jestli se dočkám květu. 
 

6/365

 

I do Prahy došel sníh. Ach jo.....

5/365

  

Dárek v centru Prahy.... cestou k zubaři...

4/365

  Kámoši, mají se rádi...

3/365

 Ztrácí se v mlze...

2/365

Světýlka, kam se podíváš...
 

1/365

 Novoroční pro maminku.....