Anotace z DK:
Charlotte Davis je na tom zle. V osmnácti letech již přišla skoro o všechny blízké ve svém životě. Ale naučila se zapomínat. Její hluboké jizvy jsou plné bolesti a smutku, ale když zapomenete, naleznete trochu klidu. Nemusíte přemýšlet o otci, o vašem nejlepším příteli, který navždy zmizel ani o matce, která vám nemá co dát. Každou novou jizvou ztvrdne Charlottino srdce o trochu víc, přesto to stále tolik bolí. Bolí to dost, abyste na to nemysleli, což je někdy jediná cesta, abyste našli cestu zpět od kraje propasti.
Hluboce dojemný portrét dospívající dívky na pokraji ztráty sebe sama a její cestě zpět do života. První próza Kathleen Glasgow je dojemně reálný a upřímný. Je to příběh, od kterého se nebudete moci odtrhnout.
Když jsem knihu zahlédla v knihovně, vybavilo se mi, že jsem o ní "něco" slyšela. Něco pozitivního, ale vůbec jsem si nevybavovala co. Moc jsem jí neprohlížela a přihodila k balíku knížek na léto. Doma mě velmi překvapilo, že je to kniha pro mládež a začínala jsem jí tedy číst s notnou dávkou obav, že to bude kniha o puberťácích bez nějaké hlubší myšlenky. Mé obavy se naštěstí vůbec nevyplnily. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, než jsem si zvykla na styl vyprávění. Pak už mě příběh naprosto pohltil.Velmi syrově je zde zachycen problém sebepoškozování, vnitřních démonů, drog a alkoholu. Teď si chce knihu přečíst Klára. Nejdřív se mi moc nechtělo jí nechat, měla jsem pocit, že to je pro starší mládež. Ale nakonec jsem souhlasila. Už to není ta malá holčička, kterou v ní stále hledám a nemůžu jí před hrůzami světa chránit donekonečna.Jsem zvědavá na její reakci.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!