Dnešek byl ve znamení prvního představení Růženky v divadle v Horních Počernicích. Neslo se ve znamení nervů, křiku, pláče...., prostě jako obvykle. Psát, že jsem měla dozor jako obvykle, asi ani nemusím. Naštvalo mě, že jsem na to byla sama. I když byl jasně vypsán požadavek na 2 maminky a holek je ve třídě minimálně 15, nepřihlásil se nikdo. Problém nebyl, holky už jsou velké, na převleky bylo obvykle kolem 3 minut, což je spousta času. V podstatě mě bylo potřeba jen na nějaké zapnutí, podržení apod. Ale jde mi o princip. Za 6 let jsem viděla přestavení z hlediště pouze ten první rok, kdy jsem kojila Davida a opravdu jsem nemohla. Od té doby znám pohled jen ze zákulisí. A příští sobotu repete, tentokrát v Městské knihovně.
I tohle znám, i když z trochu jiných oborů...
OdpovědětVymazatAle ani ty ani já by si je ve štychu nenechala...
Hezký večer Ali, Helena
Helenko, vždycky si říkám, že je to naposledy, že už nikdy... ať si také užijí jiní. Ale nakonec mi to nedá, co si ty holky mají počít. Jasně že to dělám kvůli Kláře. Ale postoj ostatní maminek opravdu nechápu.
OdpovědětVymazatHezký večer.
Áááách jo...aj ja poznám podobné zo združenia rodičov... Ľudia sú zvlášte tvory.... Veľa energie a pokoja do srdca :)
OdpovědětVymazatVidím, že je to všude stejné... to je smutné. Poklidný advent i vám.
Vymazat