Letní baletní škola

..dnes začala Klárce. A nám už tedy začal trochu pravidelný režim. Celý týden, každý bude ve škole od 9 do 16 hodin. Dopoledne mají baletní trénink, potom plavání v bazénu, oběd v hotelové restauraci ( to snad Klárce připadalo jako nejlákavější bod programu) a po obědě opět trénink. Když jsem jí vyzvedla, měla z toho pocity trochu rozporuplné. Byla smutná, že nevybyl čas na zkoušení duetu, který má dělat s kamarádkou. Ale hlavně mi přišla docela unavená. Tvrdila, že ne, jen před spaním připustila, že jí bolí nohy. A to prý je dnes pan učitel šetřil, když měli delší pauzu ( měkké i je záměrně - chodí s nimi jeden chlapec!). Tak uvidíme, jak bude zvládat další dny.
Rybičky zatím další neuhynuly, naopak jsem ráno měli v akváriu překvapení v podobě 8 "pávat"!

V teráriu

Zhruba po roce jsme se vydali do terária zkontrolovat, jak se daří zvířátkům. Daří! Některá zvířata zmizela, některá přibyla. Obdivovali jsem všemožné hady, ještěry a želvy. Ale také malé tamaríny a já ozvláště vakoveverky. Ty tedy jako správná noční zvířátka spaly, ale při převalování jedné z nich jsem zahlédla, že má ve svém "vaku" schované holé  mláďátko.David se děsně zajímal, která ze zvířat jsou na prodej, které tedy koupíme. Byla jsem ráda, že jsem ho mohla ujistit, že tady se zvířátka opravdu neprodávají.

Cestou domů jsem šli vyzkoušet místní dubečské hřiště. Největší úspěch měla lezecká stěna. Klárka nahoru vylezla velmi rychle, dolů to bylo horší. David se stěnou velmi bojoval  a bitvu prohrál. Nesl to velmi těžce, hodně se vztekal a plakal, ale co naplat. Bál se a  na některý místech byly úchyty moc daleko od sebe. Nabízela jsem mu lezeckou stěnu pro malé děti, která byla opodál. Byl však uražený a hračkou pro "prcky" pohrdl.

Chovatelský neúspěch

Zemřely nám dvě rybičky, obě samičky. Klárka je naštěstí neviděla, tak jsem děti odvedla a zabavila, aby je tatínek mohl rychle "pohřbít" v toaletě. Byla jsem přesvědčena, že v tom hejnu Klárka nezjïstí, že něco chybí. Ovšem později za mnou přišla :" Já pořád nemůžu najít tu samičku s černou ploutičkou". Zahučela jsem něco ve smyslu, že je určitě zalezlá v rostlinkách. Večer však byli "divní" i dva samečkové, tak jsem je separovali od ostatních a uvidíme. Zasedli jsem k internetu, hledali, moc moudří z toho nejsme. Vypadá to možná na nějaké parazity. Dali jsme na doporučení a vyměnili část vody v akváriu, tak uvidíme.

Papoušci

Naše kroky dnes zamířily do botanické zahrady, kde se konala výstava exotického ptactva. Je úžasné, kolik barev a velikostí zde člověk vidí. Jen fotit moc nešlo. Nechtěla jsem používat blesk, i když zakázaný nikde nebyl. Ale myslím si, že ptáci už takhle jsou dost stresovaní, proč je děsit ještě víc. Ujistila jsem se, že ptáčky opravdu chovat nebudeme. Ti nadělají rámusu a nepořádku, a to bez ohledu na velikost :-). Budeme se jimi kochat opravdu jen na výstavách.

Samozřejmě jsme navštívili i tropické skleníky:

 Viktorie Cruzova, největší leknín na světě, se chystá !

 

A roste nám nový obdivovatel kaktusů.

Nicnedělání

Po včerejším řádění se potřebovaly děti trochu zregenerovat. David musel po obědě dospat svůj "spací deficit", a tak prospal téměř celé odpoledne. I náš byt zasloužil trochu regenerace. To byl prozměnu můj úkol. A tak jsme dnes, kromě dopoledního pobytu na hřišti, nikde nebyli.

V Beckilandu

Ještě před prázdninami jsme s kamarádkou zakoupily na slevovém serveru vstupenky do Beckilandu s tím, že je někdy během prázdnin určitě využijeme. Protože platnost voucherů se již blížila ke konci, dnes jsme vyrazili. Mé pocity byly trošku rozporuplné. Velká hala plná herních prvků pro děti. Vydýchaný vzduch. Plno dětí a rámusu. Ale na mých pocitech nezáleží, důležité je, že si to užily děti. A ty opravdu ano. Davida jsem od 10 do 16 hod téměř neviděla. Vždy jen kolem mě prokmitnul, když přebíhal z jedné atrakce na druhou. Musela jsem ho odychtávat, aby se napil. Jídlo jsem do něj za celou dobu téměř nedostala, na to prostě neměl čas. I Klárka se svou kamarádkou řádily, co jim síly stačily. I když si myslím, že ony už byly věkově dost na hraně, za rok už budou na takový druh zábavy příliš velké. Domů jsem si dovezla dvě úplně propocené, špinavé, unavené a spokojené děti. A to je hlavní.
Jen ten foťák dnes zůstal zapomenut doma.

Cukety

Strejda mě celé léto neúnavně zásobuje cuketami. Řeším tedy stále, co s nimi. Máme skupinu "stálic", které vařím a peču pravidelně, roky. Ráda ale zkouším něco nového. Cože je v naší konzervativní rodině vždy trochu risk.
Dnes jsme tedy k večeři měli zapečenou cuketu. Použila jsme gyros koření,ze sýrů potom hermelín, goudu a eidam. David to odmítl ochutnat. My s Klárkou byly spokojené. Podle nás je to prima lehká letní večeře, mě trochu mrzelo, že nemám v lednici vychlazenou lahev bílého vína, báječně by se k tomu hodilo. A tatínek? Prohlásil : "No, špatné to není, sníst se to dá, ale cuketový nákyp je lepší." . Tak si vyberte.

Dalším pokusem byly cuketové muffiny, které jsem objevila tady. Ty sklidily bezvýhradný úspěch na všech frontách. Někdy mám pocit, že je vcelku jedno, co do formiček nacpu, hlavně že jsou to muffiny :-).

Vedro

... bylo dnes veliké. Padaly všemožné teplotní rekordy. I ten náš domácí, i  když tenhle teploměr je na jižním okně. I když jsem velký teplomilec, usoudila jsem, že nebudu dnes nikam děti do rozpálených ulic vodit.  Sice protestovaly, že alespoň na hřiště, ale neměla jsem pocit, že honit se po hřišti  je to úplně nejlepší nápad. Tak jsme jen tak lenošili, četli, hráli...

K večeři jsem udělala velmi osvěžující ukrajinský salát. Na rozdíl od původního receptu jsem část majolky nahradila bílým jogurtem. A česněku jsem dala méně, než autorka doporučuje. Bylo mi jasné, že David to jíst nebude, ale nechtěla jsem aby i Klárka kňučela, že to moc pálí.

Za Čtyřlístkem

Na dnešní den jsme si naplánovali cestu za načšmi oblíbenými postavičkami. My velcí jsme na Čtyřlístku vyrostli, Klárka teď jejich příběhy také nadšeně hltá. I když mám pocit, že už to není "ono". A není to jen tím, že jsem už trochu přerostlá. Když se vrátím ke starým příběhům, na rozdíl od těch nových se mi stále líbí.
Naší cestu jsme začali v Doksech prohlídkou muzea. Zavzpomínali jsme si nad ukázkami starých vydání. Početli si něco z nových. Poučili jsme se, jak takový komiks vlastně vzniká. A dozvěděli se, že se můžeme těšit i na film.

Pak už jsme vyrazili na naučnou stezku okolo Máchova jezera. Je škoda, že je tak dlouhá. Nejsem si jistá, zda by David ušel 15km, navíc jsme na to neměli ani dostatečnou časovou rezervu . Rozhodli jsme se, že než riskovat nějaký trysk kolem dokola, radši v klidu prostě kus půjdeme a pak se vrátíme. Procházka lesem byla kouzelná. Krásný voňavý borový les! I pár borůvek do pusy jsme našli. Klárka zpočátku nad námi jen postávala a honila nás, ať už jdeme. Ona přece borůvky nejí! Nakonec neodolala, ochutnala a její modrá pusa svědčila o tom, že jí přece jen zachutnaly.
Když jsme se dostatečně vyprocházeli, popojeli jsme autem do Starých Splavů, abychom se pokochali Máchovým jezerem zblízka. To nebyl tak úplně dobrý nápad. Všude ohromné davy lidí, vedro, křik, tak jsem nakonec prchli domů.

První chovatelský úspěch

Když se před spaním Klárka loučila se svými rybičkami, objevila najednou jedno malé miminko. Donutila tatínka, aby všeho nechal  a přestěhoval ho do bezpečí chovničky. Při bedlivějším zkoumání našli  ještě jedno. To bylo radosti! Víc už jich potom nebylo, zřejmě jsme zasáhli pozdě. Vůbec jsem s přírůstkem tak brzo nepočítali, takže jsme totálně nepřipraveni. Zítra musíme honem zakoupit speciální krmení pro takovéhle prcky. Tedy nevím, ale začínám mít pocit, že naše rybky budou mít pestřejší jídelníček než my.

V Toulcově dvoře

Cílem naší dnešní cesty byl Toulcův dvůr, konkrétně výstava morčat. Před vstupem na výstavu musely děti svatosvatě slíbit, že nebudou škemrat, rozhodně žádné morče kupovat nebudeme! I když se přiznám, že sama o pořízení takového hlodavce uvažuju. Ale je to stále ve fázi úvah a myšleka musí teprve uzrát :-) . Z výstavy žádné fotky nemám, nechtěla jsem už tak vyděšené tvorečky děsit bleskem. Ujistila jsem se, že pokud morče, tak jedině obyčejné hladkoksrsté. Dlouhosrstí jedinci s papírovými natáčkami po tělíčku mi docela naháněli hrůzu. O skinny variantách ani nemluvím.
Potom jsem se toulali po celém areálu. Klárka byla nešťastná, že jsme neviděli koně, ale ti byli zrovna s dětmi na jezdeckém táboře. Takže mi je jasné, že si výlet brzy zopakujeme.

Vrch sv. Kříže

Dostali jsme typ na nové hřiště kousek od nás. Prý jsou tam úžasné klouzačky, prý nejdelší v Praze. To je něco pro naše děti. Když jsme na hřiště přišli, děti skluzavky okoukly a prohlásily, že to jsme špatně, tyhle rozhodně velké nejsou a musíme tedy jít někam jinam a ty velké najít. Ujistila jsem je, že opravdu větší klouzačky tady nejsou a musí vzít za vděk těmito. Byly sice chvíli rozčarované, ale pak si na hřišti několik hodin spokojeně hrály.

Zlobily

Dnes děti hodně zlobily. Možná, že nezlobily extrémně, ale znáte to. Tak dlouho se chodí se džbánem...
No a dnes se to ve mně nějak utrhlo. Zrušila jsem program, který byl na dnešek naplánovaný a byli jsme doma. A vůbec nevím, jestli mám chuť něco plánovat na další dny...

Vyšehrad

Na Vyšehrad chodí Klárka moc ráda. Byla tu s námi, se školkou, se školou. A dnes si ho opět vyžádala. Prošli jsme vše křížem krážem. Obešli celé hradby. David ani moc neprotestoval. Uspokojilo ho hřiště s vyřezávanými postavami z pověstí . A potom studna. Od té jsem ho tahala dlouho. Domů jsme dorazili pozdě odpoledne, nohy ušoupané. Ale už jsem si říkala, že je blízko podzim. I když sluníčko svítílo krásně celý den, má už jinou "barvu", ne tu svou letní. Doufám, že ale ještě dlouho vydrží hřát.

Opět knihovna

Nastal čas vrátit Klárčiny knihy a nabrat nové. Založila jsem si také průkazku. Vždycky když čekám, až si Klárka vybere, uvidím knížku, kterou děsně potřebuju. Jen si asi budeme muset pořídit nějaký vozík. Protože tolik knih už ani nemůžu unést. Teď asi nebudeme dělat nic jiného než číst. Mě by takový program úplně vyhovoval, jen si nejsem jistá, jak by byl nadšený zbytek rodiny.

Klára

... má dnes svátek. A protože ta naše miluje oslavy, byl  na dnešek naplánovaný slavnostní oběd. Přišla babička s dědou, byl vytoužený dort (hodně dlouho jsem vzdorovala, nakonec škemrání podlehla), i nějaký ten dárek. Myslím, že oslavenkyně si dnešní den užila.

Akvárko

... je již hotové. A nadšení našich dětí nezná mezí. Pořídili jsme jen paví očka, u nich snad máme největší šanci na přežití a snad i nějaké chovatelské úspěchy. Samečci se tedy snaží. Zatím to vypadá, že můžeme zrušit televizi, počítač a jiné podobné kratochvíle, dětem k zábavě vystačí rybky. Jen tedy s krmením je musíme dost krotit, ryby mají schopnost vypadat neustále, jako že týden nejedly a děti jim hladová očička věří. Jsem zvědavá, jak dlouho nadšení vydrží.

Oslava

Na dnešní den připadlo 11. výročí naší svatby. A protože děti jsou vyloženě slavící typy, připravila jsem na večer malou oslavu. Největší úspěch měl caprese salát upravený jako jednohubky.

Pod dekou

Přesně tak jsem si dnes přïpadala. Díky našemu duševně vyšinutému sousedovi mi dnešní den začal ve 3:30 ohlušujícími kopanci do našich dveří. Do půl páté nám trvalo, než ho manžel (ručně) zpacifikoval. Jenže adrenalin mi už nedovolil usnout. Takže dopolední návštěvu, na kterou jsem se těšila, jsem prožila v naprostém útlumu. Nepomohlo mi ani několik šálků silné kávy a foťák, který jsem poctivě s sebou nesla, jsem nakonec ani nevytáhla.

Kunratický les

Na dnešní den jsem naplánovala procházku Kunratickým lesem. No procházku... Vymyslela jsem si trasu dlouhou 8,5 km a byla jsem zvědavá, jak si s tím děti poradí. Cesta byla velmi příjemná, hezky nám ubíhala. Děti měly za úkol hledat turistické značky, to je bavilo. Cestou jsem potkali několik lesních hřišť, všechny jsme museli náležitě vyzkoušet.

 Zříceninu gotického Nového Hrádku jsme si také nenechali ujít. Jen děti skuhraly, že mají tak opatrnou matku, která je nenechala ruiny podrobně prolézt.

                                   

 Krmení daňků sklidilo, dle očekávání, velké nadšení. Příště musíme vzít nějaké mrkvičky a jablíčka. Mě osobně překvapila, jak nádherně teplé je jejich paroží. Že je porosté srstí jsem věděla, ale nevím proč jsem si myslela, že je studené :-).

U Hlavního nádraží

Naše spanilá jízda po pražských hřištích dnes pokračovala tím u Hlavního nádraží. Tam bezkonkurenčně vede u našich dětí lanovka. Strávily tam větší část našeho pobyt. Naštěstí ani nebyla moc velká fronta, tak si zajezdily.

Písek

Že má Klárka slíbené za vysvědčení akvárium, jsem tu už , myslím, psala. Jen se nám přípravy nějak vlečou. Akvárium již doma je. Teď jsem dostali za úkol nasít nějaké kamínky. Klárka se toho srdnatě ujala a celý kyblík nasila sama.

Západ slunce

Já to prostě neumím nafotit. Svádím to na náš stařičký kompakt, ale asi to nebude jen v něm. Prostě - dnes byl nádherně barevný západ slunce. Pokusila jsem se ho alespoň trošku zachytit.

ZOO Plzeň

Už jsem se tu zmiňovala, že máme rádi zvířata (nejenom ta chlupatá). Proto jsme se tentokrát rozhodli vypravit se za nimi do plzeňské ZOO, kterou ještě neznáme. Prošli jsem si pečlivě celou, více jsem se snažiliy soustředit na zvířata, která nejsou v Praze. Ale ani nosorožci ani šimpanzi se nám moc ukázat nechtěli. Zato hrošík nigerijský pózoval přímo ukázkově. Musím se přiznat, že mě osobně plzeňská ZOO příliš nenadchla. Mé rozčarování však nesdílely ani děti ani manžel, tak jsem asi moc rozmazlená Prahou.  Pravda, tak málo návštěvníků se mi v Praze nepoštěstí potkat, to bylo opravdu příjemné!

Když už jsme v Plzni byli, nemohli jsme samozřejmně vynechat Dinopark. Tedy  já bych ho vynechala s klidným svědomím, ale to bych nemohla udělat dětem. Naštěstí mě nenutily gumové příšery obdivovat a já si tam v klidu snědla oběd.

Klárčina závěrečná jízda na velbloudici Josefíně sklidila velký úspěch. David se spokojil s poníkem Madlenkou, velbloud se mu zdál moc veliký. Klárka byla nadšená. Byla to její první jízda na takovém obrovi.