Chlubím se....

..já vím, no... Ale prostě mi to nedá :-) Radost byla veliká, o to větší, že už nyní na konci školního roku samé jedničky nebyly ve třídě samozřejmostí. Loučení s paní učitelkou zvládla Klárka nad očekávání dobře. Nadšeně mi hlásila, že byla ve třídě jediná, kdo paní učitelce poděkoval a popřál hezké prázdniny, a proto jí paní učitelka jako jedinou ze třídy objala a pomazlila se s ní. To pro Klárku zamenalo mnohem víc než dárečky, které dostaly děti na památku. Já se s paní učitelkou musela rozloučit hodně rychle a stručně, protože bych to asi bez nějakého dojetí nezvládla. Opravdu mě moc a moc mrzí, že odchází. Když si představím, jak jsem z ní 1. září byla celá rozpačitá. Ale za těch deset měsíců jsem poznala, že děti opravdu milovala, věnovala se jim víc než ostatní paní učitelka, uměla je úžasně pro všechno nadchnout a myslím, že jen díky ní se Klárka opravdu těšila do školy každý den. Je až překvapující, s jakým klidem si vedení školy nechá odejít tak úžasnou kantorku!

Pro paní učitelku

S dárkem pro paní učitelku si Klárka dala hodně práce. Je to dárek na rozloučenou, paní učitelka odchází. O kytičce jsem taky dlouho přemýšlely. Usoudily jsme, že řezaných kytek bude mít určitě víc než váz doma a v květináčku bude mít na Klárku delší památku. Jsem na zítřek hodně zvědavá, je mi jasné, že bez slziček se to neobjede.

Stříhali dohola malého chlapečka

No dobrá, ne úplně dohola, ale hodně na krátko. A holčičku stříhali také!

Ploštice

David si poslední dobou oblíbil ploštice. Dříve je zašlapával, to už pochopil, že se nedělá. Tak si teď s nimi hraje. Sbírá je, nechává je po sobě lézt. A pořád je chce nosit domů. Přoznám se, že to rozdýchávám docela těžko. Nevím proč,  hmyz mi nevadí, ale ploštice nějak ano.

Kontorola

Nadešel čas zkontrolovat, jak povyrostli králíčci u strejdy. Už to nejsou ty malé načechrané buchtičky. Taky si už víc zvykli na lidi, tak se nechali i docela ochotně mordovat našimi dětmi.

Neúspěch

Klárka se poprvé setkala s větším neúspěchem a ztrátou nadějí. Dnes přesně po 30 dnech přišlo vyjádření z hudební školy - na klavír nebyla přijata. Nemusím myslím psát, že to doprovázelo velké prolévání slz. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že k tomu přispělo i to, že jsem byla pravdomluvná a napsala, že klavír doma nemáme. Už u těch talentovek jsem měla pocit, že to bude dost důležité kritérium, ale přišlo mi hloupé si vymýšlet. . Klárku jsem se snažila uchlácholit vidinou hry na flétnu ve škole. A slíbíla jsem, že příští rok zkusíme talentovky znovu, třeba i jinam a hlavně budeme lhát, že klavír máme.

ZOO jinak

Dnes jsem uviděli ZOO trošku jinak. Konala se zde akce obchodního partnera našeho tatínka. Už to vypadalo, že se tam kvůli počasí ani nedostaneme, ale nakonec se vyčasilo, tak jsme odpoledne vyrazili. Nejdříve jsme si museli odbýt povinné koně a krmení koz, ale potom jsme v 16 hod došli do kulturního centra, kde akce probíhala. Začali jsme rautem. Potom nás ale čekala první prohlídka s průvodcem, na kterou jsem jeli vláčkem. Myslela jsem tedy, že David z toho bude mít větší radost, vždycky na vláček radostně pokřikuje. Po další vlně občerstvení nás čekala další prohlídka s průvodcem, tentokrát pěší, do horní části zahrady. Co bylo ale na ní to nejlepší - byla už po zavírací hodině, takže žádné šílené davy.  Během obou prohlídek jsme měli najít správné odpovědi na 10 otázek. Potom bylo losování. K mému velikému překvapení jsem vyhráli 2. cenu - adopci zvířete v hodnotě 4000 Kč. Měla jsem z toho radost, jak malá holka. Pak už následoval společenský program, děti nadšeně tančily u Ivana Mládka. Já se nepatrně vzdálila a šla se projít po pusté zahradě. Bylo to jak splnění snu - všude úplně sama, lachtani plavali jen pro mě, opravdu nádhera!

Už kvetou

Dnes nám už rozkvetli naši nováčci, které jsem včera přinesli z výstavy. Ta první je mrazuvzdorná opuncie. Na tu jsem obzvláště zvědavá. Pan průvodce se dušoval, že určitě může být i během velkých mrazů na balkoně jen v květináči, promrznutí kořenů jí prý nevadí. Tak jsem zvědavá, zda stejně rozkvete i příští rok!

Botanická zahrada v Troji

Odpoledne jsme měli štěstí, podařilo se nám vychytat chvíle mezi přeháňkami a pohlédnout si výstavu kakatusů v trojské botanické zahradě. Opět jsem si to s Klárkou moc užily. Jen mám obavy, že už na takovéhle akce nebudeme moct chodit. Naše domácí sbírka se rozrostla o 5 exemplářů a už dochází prostor. Nějak jsem doufala, že nás tam naši pánové budou trochu krotit, ale zklamali. Davídkovi to bylo úplně jedno a tatínek jen vrtěl hlavou. Cestou domou mumlal cosi o tom, že nás ty kytky vystěhují z bytu.
Jinak jsem byla překvapena, jak moc se venkovní areál zahrady změnil, za ty roky, co jsme tam nebyli. Škoda nejistého počasí, tak jsem se moc na daleké průzkumy pouštět nechtěli a nakonec jsme museli před deštěm prchnout dřív, než jsme chtěli. Domluvili jsme se, že až bude jisté počasí, určitě do zahrady vyrazíme na celý den.

Dědičnost

Šamanské schopnosti se dědí. Hned vystvětlím. Kdykoliv moje mamka umyje okna, můžete si být na 100% jisti, že ještě ten den, nejpozději den následující bude pršet. A to bez ohledu na to, co říkají meteorologové.  Táta si z ní dělá legraci, že by mohla jezdit do oblasí sucha. Nepotřebovali by tam vyvolávače deště, stačilo by, aby jim tam mamka umyla pár oken. Poslední roky zjišťuju, že tato její schopnost přešla patrně  i na mě. Po umytí oken spolehlivě prší. Ne jinak tomu bylo i dnes, takže mi včerejší nablýskaná okna pěkně omokla.

Normální odpoledne

Dnes jsem vzala vyjímečně na nákup i foťák, tak jsem něco cvakla. Původní plán byl jít pěšky nakoupit, cestou se stavit na hřišťátku a pak domů autobusem. Pro velký úspěch jsme se po nákupu však museli na hřiště znovu vrátit a tak jsem celou cestu šlapali pěšky.

Poslední plavání

Dnes jsme se s Davídkem rozloučili s Juklíkem. Kurs plavání končí a na příští školní rok jsme se už nepřihlásili. Je to asi trošku škoda. Davídkovi plavání jde moc dobře, instruktorka ho pokaždé moc chválí. Jenže mám obavy, že s nástupem do školky bude víc nemocný než zdravý a na to, aby nám hodiny propadávaly, je to příliš drahé. Navíc si stále nejsem jistá, jak moc to Davida vlastně baví. V hodině úžasně spolupracuje, hraje si, směje se, řádí. Když se ho ale po hodině zeptám, jestli se mu to líbilo, řekne, že ne. A někdy i před zahájením hodiny protestoval, že plavat nechce. Tak to nebudu nějak lámat přes koleno, příští rok si dáme pauzu a pak se uvidí, jak dál.

U fotografa

Klárka potřebuje slavnou opencard, tak jsem dnes po baletu vyrazily k fotografovi pro průkazovou fotku. Klárka byla dost vyděšená, když jí fotografka začala posunovat do "správné" polohy. Navíc z prostorových důvodů jsem já musela odejít a to Klárku taky dost rozhodilo. Výsledkem je takováhle vyděšená  fotka :-)

Školní fotka

Konečně donesla Klárka ze školy fotku třídy. Už jsme na ní dlouho čekali. Nepřestává mě fascinovat, jak málo jich ve třídě je. Škoda, že už to příští rok bude jinak.

Svátek

Zítra má svátek náš děda - můj tatínek. Přiznám se, že je nad mé síly vymyslet u nějaký originální dárek, když navíc on přece "nic nepotřebuje". Tak dnes přišli k nám na oběd složený speciálně pro něj z toho, co má nejraději z mé kuchyně. Takže dnes jsem měli oběd "letem celým světem" - plněné mexické tortily, moravské víno a italské tiramisu :-). Všechno nejlepší k svátku, tati!

Pražská muzejní noc

Letos vyrazila Klárka s tatínkem poprvé. Musela po obědě chvilku spát, přece jen je zvyklá chodit spát v 21 a tohle je už druhé ponocování za sebou.. Navštívili Novou budovu Národního muzea a Chlupáčovo muzeum na Přírodovědecké fakultě UK. Přišli kolem půlnoci, Klárka unavená a plná dojmů, tatínek unavený a otrávený z nepředstavitelných davů lidí. Ale příští rok prý jdou určitě zase.

Oněgin

Tentokrát zase trošku kultury. Balet Oněgin na scéně Národního divadla je podle mého esencí všeho, co si může milovník klasického baletu přát - silný Puškinův příběh, opojná Čajkovkého hudba, fascinující Crankova choreografie, špičkové taneční výkony. Proto jsme s mamkou opět (po kolikáte už?) vyrazily, tentokrát na obnovenou premiéru. A protože mám pocit, že Národní divadlo nabízí absolutní nedostatek koukatelných představení vhodných pro děti, vzaly jsem s sebou i Klárku. Nebyla jsem si jistá, zda to zvládne, hlavně, zda to pochopí. Asi nepochopila vše úplně, to v jejím věku nelze čekat. Závěrečnou scénu, kdy Taťána odmítá Oněgina a já při tom mám několikamilimetrovou husí kůži, zvládla bez mrknutí oka, jen z konstatováním, že má krásné šaty a tancuje úžasně.Také nemohla pochopit, proč Lenský tak vyvádí, vždyť se nic neděje, co je na tom špatného, že Olga tančí s někým jiným. Ale smrt Lenského jí úplně dostala, opět neutišitelný pláč na celé divadlo, utěšovali jí i diváci z řady před námi. Nevím, proč je teď taková citlivka. Dřív zvládla věci, které i mě rozhodily. Ale jinak se jí  představení moc líbilo. Byla nadšená, že Oněgina tančil její favorit pan Katsapov. Tak jen teď nevím, co vybrat příště. Mám spadeno na Giselle, ale už předem se bojím těch slziček!

V novém

Konečně má Klárka nové plavky. Ty staré se již postupně rozpadaly, Kitty olupovala. Samozřejmě musela hned plavky vyzkoušet dnes na bazéně. Myslím, že jí sluší, jen v nich vypadá tak nějak moc velká. Úplně mě děsí, jak pozvolně mizí moje malá  holčička!

Uschopněn

Dnes nás čekala kontrola s Davídkem. Byl konečně uznán zdravým. Ještě trochu pokašlává, ale s tím, co bylo před tím, se to nedá srovnávat. Po sezoně nás ještě čeká vyšetření na alergu, mám totiž pocit, že ani on neunikne alergii. Ale konečně jsem mohli ven a pro Klárku do školy. Já ještě opatrně, rozvážně a nadopovaná léky proti bolesti, David však už spokojeně řádil.

Kaktusy

Tak dnes to pro mě byla fakt srdeční záležitost. Kaktusy jsem milovala a pěstovala od dětství. Od zhruba 12 let jsem pravidelně se svou nejlepší kamarádkou chodila na výstavy, kupovala nové kousky a pro své pichlavé miláčky se snažila dělat to nejlepší. Vydrželo mi to do dospělosti, ale vzhledem k pěstebním podmínkám jsem své "chlupáče" musela nechat v bytě mých rodičů a teď je opečovává moje mamka. Dneska jsem po hoooodně letech vyrazila opět na výstavu kaktusů, tentokrát s Klárkou. I ona se hned pro kaktusy ohromně nadchla. Své nadšení dává vždy najevo hlasitě, takže brzy za námi přišel nějaký starší pán a začal Klárku přemlouvat, aby vstoupila do klubu kaktusářů. Opravdu jsem si dnešní odpoledne užila. Byla to směs kochání, nostalgie i objevování. Ruce mě svrběly, ale vydržela jsem žádný kaktus nekoupit. Ovšem pár ( tedy přesně řečeno devět) malých sukulentíků jsem si domů přinesly, Klárčinu škemrání fakt nešlo odolat. A upřímně - ani jsem nechtěla. Snad se nám pro ně podaří ty správné podmínky vytvořit.

Poslední!

Poslední baletní vystoupení pro tento školní rok!!! Naše (nebo hlavně moje) účast byla silně ohrožena. Ve čtvrtek, když jsem se ohýbala, se ozvalo děsivé křupnutí v mých zádech. Dva dny jsem byla úplně nepohyblivá. Naštěstí dnes jsem za pomoci koňský dávek tramalu již fungovat mohla, takže jsem opět dozorovala. Představení se, myslím, vydařilo, Klárka si své dva výstupy užila. Za odměnu jsme se cestou domů stavily na zmrzku.

Den dětí

Díky Davidově chorobě jsem na žádnou z mnoha akcí pořádaných ke dni dětí nemohli. Upřímně - byla jsem docela ráda,  příliš to nemusím. Domácí oslava mi úplně vyhovovala. Dárek děti dostaly společný - hrad a figurky rytířů. Pominu-li, že je to docela velký "krám", který se nám nyní tyčí uprostřed obýváku, vypadá to, že jsem vybrali dobře. Děti byly nadšené a hrají si s tím oba.