Lednicko - valtický areál

Je už takovým koloritem našich dovolených, že David onemocní. Takže když se dnes probudil s teplotou 38 st., řekla jsem si, že je vlastně vše v pořádku, tohle nám k ideální dovolené chybělo. Nechaly jsem tedy pány doma válet se a vyrazili jsme s Klárou na procházku lednicko-valtickým areálnem obhlídnou alespoň některé stavby. První na trase jsem měly Apollonův chrám. Vystoupaly jsme až nahoru a opět se kochaly nádhernými pohledy po okolí.
                             

Potom jsme zamířily ke Kapli sv. Huberta. Překvapilo mě, jak mraky cyklistických nadšenců kolem kaple profrčí, ani jim nestojí za kratičkou zastávku.

Hraniční zámeček jsem obivovaly jen zdálky, znamenalo by to pro nás dalších 8 km a už takhle jsem jich měly naplánováno téměř 20.

Zato před Rybničním zámečkem jsme si pěkně pohověly.

Velká část naší cesta vedla v blízkosti rybníků. Proto nás kromě roje komárů doprovázeli i průvodci z ptačí říše.

A protože každá správná cesta vede přes lednický zámecký park,musela Klára pozovat :-)-

To byl poslední výlet. Zítra frčíme domů. Uvidíme, jak bude Davidovi, jestli se ještě cestou někde zastavíme.

Pálava

                                      

Usoudili jsem, že historie jsem si užili dost, nyní potřebuje trochu přírodních krás. Naplánovali jsme si trasu Chráněnnou krajinnou oblastí Pálava. Cílem byla zřícenina hradu Děvičky (Dívčí hrady).
To byla ale spíše taková záminka, hlavně jsem si chtěli užít krásné krajiny a rozhledů po okolí.

Cestou jsem prozkoumali i úžasnou skalní puklinu, která odděluje skálu Obří kámen a stěnu Martinka. Nahoře je vklíněný obří balvan, který dostal název Velký Špunt.

Potom už samotná zřícenina Dívčího hradu. A naprosto dokonalé výhledy na Nové Mlýny, Pavlov,

Původně jsem ještě zvažovali výstup na Sirotční hrádek, ale nakonec jsem se spokojili jen s pohledem zdola.

Po večeři jsem dostala chuť ještě se projít po zámeckém parku (říkám od začátku, že bych si vystačila jen s ním). Měla jsem chuť se jen tak sama projít. Jenže Klára se hned nadšeně připojila a vnutila mi foťák, co kdybychom na něco zajímavého narazily. Při té příležitosti jsem si uvědomila, že vlastně jsem nefotila zámeckou jízdárnu, jediný pozůstatek barokní podoby zámku.

A pak už jsem pořádaly "lovy beze zbraní". Roháčů je tu neuvěřitelné množství. Vlastně jsem jich nikdy tolik nepotkala.

Čápi... já vím, už tu byli. Ale nedalo mi to.!

Skokan zelený

Slepýš křehký

Mikulov

Myslím, že jste asi odhadli, že naším dnešním cílem bude Mikulov. Naši návštěvu města jsme začali na zámku.  Z velké nabídky jsem si vybrali dva okruhy - největší historický okruh zaměřený na život Deitrichsteinů, šlechtického roku, který udržovali svůj dvůr na Mikulově od roku 1570 až do konce druhé světové války. Na druhém okruhu jsme zavítali do zámecké knihovny, která čítá přes 17 000 knižních svazků.

Po obědě jsem zamířili nejprve do Deitrichsteinské hrobky Přiznám se, že mi v ní nebylo úplně dobře. Měla jsem takový nepříjemný pocit, že ruším. A neubránila jsem se myšlenkám, jak by mi bylo na jednu stranu příjemné, kdyby kolem ostatků mých předků dusali v pravidelných intervalech davy turistů. Na straně druhé, zda bych takové místo vůbec byla schopná navšítivit, kdyby se jedno o mé předky, třeba i osoby mně blízké. Asi o všem moc přemýšlím. Naše morbidní děti naopak velmi detailně prostudovaly všech 45 rakví a 3 urny. A měly ohromnou radost, když dokázaly spojit rakve s pohřebními rouchy, které jsem viděly na prohlídce zámku.

Potom hurá vzhůru na Kozí hrádek.

Výhled na centrum města byl opravdu krásný.

I pohled na náš další cíl - Svatý kopeček. Mužská část naší výpravy sice protestovala, že těch kopců už bylo dost, že je vedro, že....Ale být v Mikulově a nejít na Svatý kopeček?...chápeme se.

                  

Myslím ale, že byli rádi, že jsem je s Klárou přemluvili. Jen za ten pohled na všechny strany to stálo.

Kam vyrazíme zítra, zatím netušíme. Já tedy nějaký tip už mám, ale nechám si to pro naše líné pány až jako překvapení k ranní kávě.

Valtice

 

 Protože letní sídlo rodiny Leichtensteinů na Lednici jsme už poznali, chtěli jsem si samozřejmě prohlédnout i jejich hlavní sídlo, tedy Valtice, kam přesídlili poté, co byli nuceni prodat Mikulov. Na rozdíl od Lednice se jedná o stavbu barokní.

Opět jsem si prošli dva prohlídkové okruhy - na prvním okruhy jsem si prohlédli reprezentační místnosti. Nemohla jsem si to odpustit a vyfotila zdejší enfiládu z obou konců. Jedná se od druhou nejdelší enfiládu v Evropě. Delší mají už jen ve Vídni.

Ve druhém okruhu jsme navštívili nově otevřené místnosti apartmánu knížete Františka I., posledního knížete, který na zámku bydlel.

Do kostela Nanebevzetí Panny Marie jsem bohužem mohli  nahlédnout jen prosklenými dvěřmi. To mě velmi mrzelo, protože středová kopule byla naprosto úchvatná a ráda bych si ji prohlédla podrobněji.

Mariánský sloup:

Novorenesanční  radnice:

Odpolední déšť nás z Valtice vyhnal dříve než jsem plánovali. Ale myslím,že se ještě do okolí Valtic v následujících dnech vypravíme. 

Janův hrad a Tři Grácie

Dnešní den jsme zahájili v zámeckém skleníku. Znáte mě - já a skleníky! Tak teď prosím přerolujte zlomek fotek z toho, co jsem nafotila a přitom áchala.

Když mě rodina po dlouhé době vyvlekla ze skleníku, zamířili jsme  na Janův hrad.

Samozřejmě jsem nemohli vynechat prohlídku. Měli jsem štěstí na starší průvodkyni, která lednicko-valtickým areálem žila  a dokázala velmi zasvěceně vyprávět o proběhlých rekonstrukcích.

Po obědě jsme vyrazili na Tři Grácie. Cesta vedla kolem Lednických rybníků.

U samotných Grácií jsme se příliš dlouho nezdržovali. Jen rychlá obhlídka, pár fotek a uháněli jsme zpět do Lednice. Na fotkách to není vidět, ale za zády jsem měli děsivé černo, hřmělo a po chvíli se začal zvedat silný vítr. My ráno uvěřili předpovědi na internetu, že nebude dnes pršet a neměli jsme žádné pláštěnky. Naštěstí ale nás ta největší bouře minula, spladlo na nás jen pár kapek.

 A roztomilé zvířátko na závěr. V zámeckém parku by lidé neměli vstupovat mimo cesty. A skoro věřím,že se tím i řídí. Zvěř se pase nedalo cest, naprosto v klidu, jako by věřila, že opravdu turisté mimo cesty nesejdou.