čtvrtek 21. srpna 2025

Ellie Midwoodová - Sekretářka v utajení


Příběh této knížky nás zavádí do 30. a 40. let 20. století. Hlavní hrdinkou  je mladá židovka Dora Schaulová. Pracuje v krámku s luxusním zbožím. Díky nacistické ideologii je však nucena práci opustit, odchází do emigrace. Touží vydělat dostatek peněz, aby mohla dostat do bezpečí celou svou rodinu. Zapojí se do komunistického odboje, kde potkává svého budoucího manžela. Díky nacistům přijde o všechny, které kdy milovala. Začne pracovat pro podzemní síť ve Francii a v přestrojení se vydává za sektretářku šéfa gestapa - Řezníka z Lyonu. 

Příběh je velmi chytlavý, plný nečekaných zvratů. Dora je velmi inteligentní mladá žena s geniální pamětí. Velmi elegantně dokáže vybruslit i z těch nejnebezpečnějších situací. I přesto, že ztratila to nejcenější v životě, dokázala se vždy vzchopit a bojovat. Všem, koho zajímají příběhy z období druhé světové války, knížku opravdu doporučuji.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota na jehož e-shopu si můžete knížku objednat. 

úterý 12. srpna 2025

Kyperské kočičky


 Je jich tu spousta, jsou všude. Některé plaché, některé mazlivé. Většinou hladové.

pondělí 11. srpna 2025

Snídaně


 Snídaně jsou tu dokonalé. Neuvěřitelný výběr. Pro mě krásná část dnes. Vydržím tam opravdu dlouho. Čučím na moře a palmy, pocucávám kávu a sem tam něco zobnu. Ale nejlepší z celé snídaně jsou fíky. Krásně zralé. Tyhle prasklé jsou nejlepší. Já vím, že jsem to tu psala i vloni, ale musím znovu. Tohle je prostě nej!

neděle 10. srpna 2025

Knihobudka


Docela mě na pláži překvapila. A ještě více mě překvapilo, že téměř všechny knížky byly v angličtině. Knihobudka totiž stojí na veřejné pláži, kam chodí více místní. A nechci nějak zevšeobecňovat, ale angličtina Kypřanů mi nepřipadá na nějaké velké čtení. Ano, anglicky mluví, domluvit se lze s nimi dobře, ale je třeba používat jednodušší angličtinu. Já se svojí zaprášenou B2 si s nimi rozumím lépe než děti s jejich C2. A to ještě občas přejdu do "massa Bob" angličtiny, jak svým jazykovým schopnostem říkal můj tatínek. Tak nevím, kdo knihobudku využívá. 

 

sobota 9. srpna 2025

pátek 8. srpna 2025

Rybáři


Jsou tu každé ráno. Většinou jsou to pánové 65+, ale najdou se i mladíci. Někteří mají různé super vybavení, jiní jen kyblík a obyčejný prut. Mě by to asi nebavilo. Ale mám souseda rybáře a bavím mě poslouchat jeho zážitky. Ani ne tak to co říká, ale jak to říká. Baví mě jeho nadšení a jiskry v očích, když o rybaření mluví. Zajímaly by mě úlovky zdejších nadšenců.

čtvrtek 7. srpna 2025

Catwoman


 I takhle vypadají naše večery....

středa 6. srpna 2025

Večery


.... tu trávíme různě. Chodíme po malých hospůdkách, obcházíme obchůdky. Samozřejmě krmíme kočičky, bez toho večer nemůže být. Ale nejraději si sednu na balkón a dívám se na rozsvícenou Larnaku. Často mě pohltí vzpomínky, jak jsem takhle sedávala s tatínkem. Kouřil svou cigaretě, popíjel pivo, které si koupil v krámku proti obchodu. Někdy jsme si povídali, někdy jen tak mlčeli. Tak moc mi chybí...

 

úterý 5. srpna 2025

Nebeské divadlo




Kvůli tomuhle se opravdu vyplatí přivstat. To sleduji se zatajeným dechem. Škoda, že mobilem tu nádheru neumím zachytit.


 

pondělí 4. srpna 2025

neděle 3. srpna 2025

Na promenádě


Při svých ranních procházkách jdu vždy podél moře po pobřeží a po chvíli se napojím na takový chodníček - promenádu. Ta vede až do města Larnaca, ale tak daleko nechodím. Promenáda je lemovaná lavičkami. Vždy na některé chvilku sedím a koukám se do vln. Dnes jsem si všimla této cedulky.  AI mi text přeložila: "Na památku našeho milovaného Pavla Dingleho, který snil a procházel se na této promenádě. 07/12/1931  - 04/07/2019".
To by se mi možná líbilo mít tu takovou cedulku. Budu muset děti zaúkolovat!

 

sobota 2. srpna 2025

Krásný víkend



 Krásný víkend přeji všem!

 

pátek 1. srpna 2025

Fouká



Dneska hodně fouká. Dělají se nádherné vlny. Miluju to. Vydržela bych sedět na břehu hodiny a hodiny. Jen koukat do vln. Je to moje psychoterapie.
 

čtvrtek 31. července 2025

Tenhle výhled mi chyběl



Skoro by se chtělo napsat každý rok ve stejnou dobu. A ono to tedy tak nějak vychází. Stejné místo - Kypr, město Larnaca. Stejný pokoj jako vždy. Dnes tedy nevyspalí, utrmácení z nočního letu. Ale spokojení. Přemýšlela jsem, že bych jako v minulých letech dávala každý den nějakou fotku. Prostě jen tak. Ale myslím, že by vás to asi nebavilo. Zřejmě tu nic nového neobjevím. Navíc jsem letos tak uvavená, že budu asi jen spát, číst a jíst. Tak to asi necháme plynout a uvidíme, jak to dopadne.


 

středa 30. července 2025

Týden v Jizerských horách



Plán na minulý týden byl docela jasný. Pojedeme do Janova nad Nisou. Od soboty do středy tu budeme celá rodina, budeme běhat po horách, každý den pořádný výlet. Ve středu naši pánové odjedou do Prahy a já s Klárou se v Janově přestěhujeme do jiné chalupy na náš každoroční korálkářský mejdan. Ale znáte to, chcete - li pobavit Pána Boha..... Ano, musel se dobře bavit. V sobotu po příjezdu a krátké procházce po okolí Klára prohlásila, že jí bolí v krku. Za hodinu už nemohla skoro polykat. Do toho manžel telefon, že se něco pracovně pokazilo v Příbrami a že tam musí neodkladně v neděli v 9 hodin být. Takže nedělní program byl jasný. Manžel téměř za tmy odjel a já dopoledne jela s Klárou do Jablonce na pohotovost. Diagnóza nás nepřekvapila - angína. Jediný spokojený byl asi David, který se zůstal povalovat v apartmánu připojený na internetu. 

Ale odpoledne mě docela překvapil. Prohlásila jsem, že ať si dělá co chce, já jdu na výlet. Kupodivu se hned hrabal ven, že jde se mnou, nemůže riskovat, že někde zabloudím. A bylo to pěkné odpoledne, plné krásných výhledů:



Vyšlápli jsem na Královku


Občerstvili jsme se na Prezidentské chatě


Nakonec jsme ještě zamířili na přehradu Josefův Důl



Vymyslet výlety na další den byl trochu oříšek. Všechno, co jsme navrhli, chtěla taky Klára vidět a fňukala, že tam budeme bez ní. Takže jsem zvolili něco, co už notoricky znala nebo co byla ochotná oželet. 

V pondělí jsme zajeli do Liberce do ZOO. Tuhle ZOO jsme vždycky měla moc ráda. Ale  už jsem rozmazlená Prahou, už se mi zdá moc malá, moc stará, úplně vhodné výběhy zvířata nemají. Je pravda, že je od mého mládí téměř stejná. 









V úterý vedly naše kroky na zámek Lemberk. Zaujalo mě, že posledními majiteli byl Clam-Gallasové, rod, se kterým jsem se při našich toulkách již párkrát setkali. Také mě AI prozradil, že zámek není přiliš navštěvován. A to mohu potvrdit. I díky deštivému počasí tu žádné davy nebyly. 





Prohlédli jsme si zámeckou kapli, bajkový sál s nádherným renesančním kazetovým stropem, rytířský sál s barokní štukovou výzdobou a apartmány posledních majitelů. V druhý okruh byl zaměřen na provozní prostory zámku, jako kanceláře, vrchnostenské byty a černou kuchyni. Pokud vám prostory zámky připadají povědomé, i když jste zámek nenavštívili, je to proto, že se zde natáčela Poslední aristokratka a Tajemství staré bambitky. 
Zašli jsme se podívat i na Zdislavinu studánku. Podle Dalimilovy kroniky sv. Zdislava tímto pramenem vzkřísila mrtvé, vrátila zrak slepým, uzdravovala chromé a malomocné. Později se toto místo stalo poutním místem a byl zde vystavěn empírový gloriet. U pramene byly připravené hrníčky, bylo možno vyzkoušet léčivou sílu pramene. Přiznám se, že tolik dovahy jsme neměli.  



Ve středu už naštěstí bylo Kláře dobře, teploty odpadly, v krku přestalo bolet, tak jsem se mohly spolu přesunou na korálkovací chatu a užít si 3 dny korálkování a babského drbání. Jsem ráda, že vyšlo alespoň to. 


čtvrtek 24. července 2025

Květy z balkonu


Nasbírala jsem pár obrázků mých kaktusů z balkonu. Kvetou samozřejmě postupně, takže to pár dnů trvalo. Ještě mi nějaké květy "utekly", protože řada kaktusů kvete pouze jeden den, v době, kdy na ně svítí sluníčko. Často tedy, když dorazím odpoledne domů, jsou už odkvetlé. Ale přemluvte kaktus, aby kvetl o víkendu! Tak se pokochejte alepsoň několika kousky.








 

sobota 19. července 2025

Zuzana Dostálová - Tichý nájemník


 Anotace z DK: 

Deváťačka Ester je na první pohled obyčejná holka: Žije s tátou a mámou, chtěla by jít na uměleckou školu a obdivuje spolužačku Henrietu. Jenže brzy zjistíme, že nic není, jak se zdá: Ester ubíjí kontrolující maminka, napjatá rodinná atmosféra i vlastní nejistoty. Své strachy obrací proti sobě a „řešení“ nachází v sebepoškozování. Její rodiče dlouho nemají o ničem tušení, pohlcuje je péče o nepříliš laskavého, ale nemohoucího dědečka i vlastní vztahové potíže. Esterčiny bolesti tak zaznamená až její třídní učitelka. I ta se snaží dívce najít účinnou a rychlou odbornou pomoc, ačkoli sama se musí vypořádat s vlastními traumaty. Jak se vlastně taková pomoc hledá? A přijde včas?

V novém románu autorka otevírá velmi těžké téma - sebepoškozování. Už to samo o sobě by stačilo na hluboký, těžký příběh. V tomto románu to však není jediné těžké téma, je jich mnohem víc a na můj vkus moc. Takže se všeho dotkneme jen letmo, na povrchu. Příběh se četl velmi rychle, je to taková jednohubka na dvě odpoledne. Ale bohužel jsem měla pocit, že se mě tak moc nedotkl. Ne tolik, jak bych jako matka dospívajícího dítěte očekávala. Myslím, že tak těžké téma by si zasloužilo hlubší sondu. Určitě je zajímavé, že je jednen příběh vyprávěn z pohledu několika osob, každá má svou dějovou linku. Konec mi připadal velmi uspěchaný, na posledních pár stránkách rychlé zvraty trochu moc na sílu. Působí to na mě, jako by byl závěr připraven na případné pokračování. 

neděle 13. července 2025

Ewald Arenz - Velké léto


 Anotace z DK:

Co se musí stát, aby se z nejhoršího léta stalo léto nejlepší? Vypadá to, že šestnáctiletý Friedrich na konci školního roku propadne. Jeho jedinou šancí je reparát, což znamená obětovat rodinnou dovolenou, obětovat léto. A jako by to nestačilo, dozví se, že se musí na opravné zkoušky připravovat u prarodičů. Friedrich se zhrozí děda mu vždycky připadal přísný a odtažitý. Jedinou útěchou mu je babička Nana. A taky Beate, dívka v zelených plavkách, kterou potkal na koupališti pár dní před začátkem prázdnin. Navzdory nepříjemným očekáváním pozná v následujících týdnech dědu v úplně novém světle, vyslechne si příběh o tom, jak se jeho prarodiče seznámili, a poprvé v životě se zamiluje. Zkrátka skoro dokonalé léto, nebýt Friedrichova nejlepšího kamaráda Johanna, který navenek působí pohodově a sebejistě, ale pod povrchem se ukrývá komplikovaná osobnost.

Takhle knížka měla velká ohlas na sociálních sítích loni. Od té doby jsem ji měla na svém seznamu. Přiznám se, že zpočátku jsem se nemohla vůbec začíst. Zhruba do poloviny jsem si říkala, že je to průměrná kniha o puberťácích, nechápu, co na tom všichni mají. Do čtení jsem se musela nutit. Ale poslední asi čtvrtina můj názor změnila. Ano, děj není úplně strhující. Příběh poeticky plyne, pomalu jako horký letní den, který popisuje. Krásný poetický jazyk. Líbilo se mi, že všechny postavy prošly vývojem. Je to laskavé vyprávění o věcech smutných i veselých, o přátelství, prvních láskách, o ideích i strachu  z budoucnosti. Myslím,že si tam každý najde to svoje. 

středa 9. července 2025

Koněprusy


 

Protože počasí nevypadala dnes úplně jistě, rozhodli jsme se schovat do Koněpruských jeskyní. Už jsme to nebyli pár let a rádi se sem vracíme. 



                             
                                        
  
Velmi mě při příchodu z parkoviště překvapilo, že tu nejsou nevzhledné boudy, ale vyrostl tu Dům přírody Českého krasu. Expozice v něm je rozdělena do několika oddílů, kde se dozvíme zajímavé informace o vývoji Českého krasu, významných krasových jevech i o živé přírodě v této CHKO. Je zde plno interaktivních prvků a her, docela jsem litovala, že to tu nebylo v době, kdy byly děti malé. 




Samotná prohlídka jeskyní byla krásná, jako vždy. Měli jsme štěstí na velmi milou a svižnou průvodkyni, která si dokázala úzašně poradit s "vtipnými" tatínky i zvídavými dětmi. 


Na cestě domů jsme se zastavili na obědo-večeři a kávu v Berouně, samozřejmě jsem se museli pokochat řekou. 
Jsem moc ráda, že i když děti jsou už velké a mají svůj program, rádi vyrazí na výlet i s maminkou. Samozřejmě to podají tak, že musí matku vyvenčit, aby neseděla celé dny u počítače, ale myslím, že je to pořád trochu baví.