Krásný víkend

 Krásný víkend přeji všem!

 

Fouká

Dneska hodně fouká. Dělají se nádherné vlny. Miluju to. Vydržela bych sedět na břehu hodiny a hodiny. Jen koukat do vln. Je to moje psychoterapie.
 

Tenhle výhled mi chyběl

Skoro by se chtělo napsat každý rok ve stejnou dobu. A ono to tedy tak nějak vychází. Stejné místo - Kypr, město Larnaca. Stejný pokoj jako vždy. Dnes tedy nevyspalí, utrmácení z nočního letu. Ale spokojení. Přemýšlela jsem, že bych jako v minulých letech dávala každý den nějakou fotku. Prostě jen tak. Ale myslím, že by vás to asi nebavilo. Zřejmě tu nic nového neobjevím. Navíc jsem letos tak uvavená, že budu asi jen spát, číst a jíst. Tak to asi necháme plynout a uvidíme, jak to dopadne.

 

Týden v Jizerských horách

Plán na minulý týden byl docela jasný. Pojedeme do Janova nad Nisou. Od soboty do středy tu budeme celá rodina, budeme běhat po horách, každý den pořádný výlet. Ve středu naši pánové odjedou do Prahy a já s Klárou se v Janově přestěhujeme do jiné chalupy na náš každoroční korálkářský mejdan. Ale znáte to, chcete - li pobavit Pána Boha..... Ano, musel se dobře bavit. V sobotu po příjezdu a krátké procházce po okolí Klára prohlásila, že jí bolí v krku. Za hodinu už nemohla skoro polykat. Do toho manžel telefon, že se něco pracovně pokazilo v Příbrami a že tam musí neodkladně v neděli v 9 hodin být. Takže nedělní program byl jasný. Manžel téměř za tmy odjel a já dopoledne jela s Klárou do Jablonce na pohotovost. Diagnóza nás nepřekvapila - angína. Jediný spokojený byl asi David, který se zůstal povalovat v apartmánu připojený na internetu. 

Ale odpoledne mě docela překvapil. Prohlásila jsem, že ať si dělá co chce, já jdu na výlet. Kupodivu se hned hrabal ven, že jde se mnou, nemůže riskovat, že někde zabloudím. A bylo to pěkné odpoledne, plné krásných výhledů:

Vyšlápli jsem na Královku: 

Občerstvili jsme se na Prezidentské chatě

Nakonec jsme ještě zamířili na přehradu Josefův Důl

Vymyslet výlety na další den byl trochu oříšek. Všechno, co jsme navrhli, chtěla taky Klára vidět a fňukala, že tam budeme bez ní. Takže jsem zvolili něco, co už notoricky znala nebo co byla ochotná oželet. 

V pondělí jsme zajeli do Liberce do ZOO. Tuhle ZOO jsme vždycky měla moc ráda. Ale  už jsem rozmazlená Prahou, už se mi zdá moc malá, moc stará, úplně vhodné výběhy zvířata nemají. Je pravda, že je od mého mládí téměř stejná. 

V úterý vedly naše kroky na zámek Lemberk. Zaujalo mě, že posledními majiteli byl Clam-Gallasové, rod, se kterým jsem se při našich toulkách již párkrát setkali. Také mě AI prozradil, že zámek není přiliš navštěvován. A to mohu potvrdit. I díky deštivému počasí tu žádné davy nebyly. 

Prohlédli jsme si zámeckou kapli, bajkový sál s nádherným renesančním kazetovým stropem, rytířský sál s barokní štukovou výzdobou a apartmány posledních majitelů. V druhý okruh byl zaměřen na provozní prostory zámku, jako kanceláře, vrchnostenské byty a černou kuchyni. Pokud vám prostory zámky připadají povědomé, i když jste zámek nenavštívili, je to proto, že se zde natáčela Poslední aristokratka a Tajemství staré bambitky. 

Zašli jsme se podívat i na Zdislavinu studánku. Podle Dalimilovy kroniky sv. Zdislava tímto pramenem vzkřísila mrtvé, vrátila zrak slepým, uzdravovala chromé a malomocné. Později se toto místo stalo poutním místem a byl zde vystavěn empírový gloriet. U pramene byly připravené hrníčky, bylo možno vyzkoušet léčivou sílu pramene. Přiznám se, že tolik dovahy jsme neměli.  

Ve středu už naštěstí bylo Kláře dobře, teploty odpadly, v krku přestalo bolet, tak jsem se mohly spolu přesunou na korálkovací chatu a užít si 3 dny korálkování a babského drbání. Jsem ráda, že vyšlo alespoň to. 

Květy z balkonu

Nasbírala jsem pár obrázků mých kaktusů z balkonu. Kvetou samozřejmě postupně, takže to pár dnů trvalo. Ještě mi nějaké květy "utekly", protože řada kaktusů kvete pouze jeden den, v době, kdy na ně svítí sluníčko. Často tedy, když dorazím odpoledne domů, jsou už odkvetlé. Ale přemluvte kaktus, aby kvetl o víkendu! Tak se pokochejte alepsoň několika kousky.

 

Zuzana Dostálová - Tichý nájemník

 Anotace z DK: 

Deváťačka Ester je na první pohled obyčejná holka: Žije s tátou a mámou, chtěla by jít na uměleckou školu a obdivuje spolužačku Henrietu. Jenže brzy zjistíme, že nic není, jak se zdá: Ester ubíjí kontrolující maminka, napjatá rodinná atmosféra i vlastní nejistoty. Své strachy obrací proti sobě a „řešení“ nachází v sebepoškozování. Její rodiče dlouho nemají o ničem tušení, pohlcuje je péče o nepříliš laskavého, ale nemohoucího dědečka i vlastní vztahové potíže. Esterčiny bolesti tak zaznamená až její třídní učitelka. I ta se snaží dívce najít účinnou a rychlou odbornou pomoc, ačkoli sama se musí vypořádat s vlastními traumaty. Jak se vlastně taková pomoc hledá? A přijde včas?

V novém románu autorka otevírá velmi těžké téma - sebepoškozování. Už to samo o sobě by stačilo na hluboký, těžký příběh. V tomto románu to však není jediné těžké téma, je jich mnohem víc a na můj vkus moc. Takže se všeho dotkneme jen letmo, na povrchu. Příběh se četl velmi rychle, je to taková jednohubka na dvě odpoledne. Ale bohužel jsem měla pocit, že se mě tak moc nedotkl. Ne tolik, jak bych jako matka dospívajícího dítěte očekávala. Myslím, že tak těžké téma by si zasloužilo hlubší sondu. Určitě je zajímavé, že je jednen příběh vyprávěn z pohledu několika osob, každá má svou dějovou linku. Konec mi připadal velmi uspěchaný, na posledních pár stránkách rychlé zvraty trochu moc na sílu. Působí to na mě, jako by byl závěr připraven na případné pokračování. 

Ewald Arenz - Velké léto

 Anotace z DK:

Co se musí stát, aby se z nejhoršího léta stalo léto nejlepší? Vypadá to, že šestnáctiletý Friedrich na konci školního roku propadne. Jeho jedinou šancí je reparát, což znamená obětovat rodinnou dovolenou, obětovat léto. A jako by to nestačilo, dozví se, že se musí na opravné zkoušky připravovat u prarodičů. Friedrich se zhrozí děda mu vždycky připadal přísný a odtažitý. Jedinou útěchou mu je babička Nana. A taky Beate, dívka v zelených plavkách, kterou potkal na koupališti pár dní před začátkem prázdnin. Navzdory nepříjemným očekáváním pozná v následujících týdnech dědu v úplně novém světle, vyslechne si příběh o tom, jak se jeho prarodiče seznámili, a poprvé v životě se zamiluje. Zkrátka skoro dokonalé léto, nebýt Friedrichova nejlepšího kamaráda Johanna, který navenek působí pohodově a sebejistě, ale pod povrchem se ukrývá komplikovaná osobnost.

Takhle knížka měla velká ohlas na sociálních sítích loni. Od té doby jsem ji měla na svém seznamu. Přiznám se, že zpočátku jsem se nemohla vůbec začíst. Zhruba do poloviny jsem si říkala, že je to průměrná kniha o puberťácích, nechápu, co na tom všichni mají. Do čtení jsem se musela nutit. Ale poslední asi čtvrtina můj názor změnila. Ano, děj není úplně strhující. Příběh poeticky plyne, pomalu jako horký letní den, který popisuje. Krásný poetický jazyk. Líbilo se mi, že všechny postavy prošly vývojem. Je to laskavé vyprávění o věcech smutných i veselých, o přátelství, prvních láskách, o ideích i strachu  z budoucnosti. Myslím,že si tam každý najde to svoje. 

Koněprusy

 

Protože počasí nevypadala dnes úplně jistě, rozhodli jsme se schovat do Koněpruských jeskyní. Už jsme to nebyli pár let a rádi se sem vracíme. 

                             

                                        

  

Velmi mě při příchodu z parkoviště překvapilo, že tu nejsou nevzhledné boudy, ale vyrostl tu Dům přírody Českého krasu. Expozice v něm je rozdělena do několika oddílů, kde se dozvíme zajímavé informace o vývoji Českého krasu, významných krasových jevech i o živé přírodě v této CHKO. Je zde plno interaktivních prvků a her, docela jsem litovala, že to tu nebylo v době, kdy byly děti malé. 

Samotná prohlídka jeskyní byla krásná, jako vždy. Měli jsme štěstí na velmi milou a svižnou průvodkyni, která si dokázala úzašně poradit s "vtipnými" tatínky i zvídavými dětmi. 

Na cestě domů jsme se zastavili na obědo-večeři a kávu v Berouně, samozřejmě jsem se museli pokochat řekou. 

Jsem moc ráda, že i když děti jsou už velké a mají svůj program, rádi vyrazí na výlet i s maminkou. Samozřejmě to podají tak, že musí matku vyvenčit, aby neseděla celé dny u počítače, ale myslím, že je to pořád trochu baví. 

ZOO

Dlouholetí návštěvníci mého blogu dobře vědí, že bez návštěvy ZOO by u nás nebylo to správné léto.  Proto i letos jsme neudělali výjimku. A musím říct, že dnešní procházka se opravdu vydařila. Viděli jsem všechna zvířata, která jsem vidět chtěli. Pravda, na některá jsem museli chodit opakovaně, než jsem je zastihli, ale vyplatilo se. Třeba mé nejoblíbenější zvíře - vombata  jsem viděla po několika letech. Dlouho jsem na něj štěstí neměla. Nutno podotknout, že jsem vytrvalí návštvníci. Do ZOO jsme přijeli v 9:06, dívala jsem se na hodinky, abych ověřila, nakolik vyšel můj plán být tam hned v 9 hod na otvíračku. Odjížděli jsme okolo 20 hod. Prostě den využitý na maximum. Jakou vždy jsem i nakoupili v obchůdcích. Již řadu let kupujeme jejich kalendáře - nástěnné i ty stolní. Fotky v nich jsou opravdu dokonalé. Ale i jiné jejich papírenské produkty mě moc baví. Pro všechny vytrvalce zde teď následuje smršť fotek. Snažila jsem se vybrat jen pár, ale je to tak těžké. Miluju tam všechny tvorečky. Tak alespoň ti nejoblíbenější.

 

A kdyby snad někdo ještě nebyl udolán dávkou zvířátek, nabídízím ještě pár krátkých videí, které vám určitě vykouzí úsměv. Ne tedy zpracování, kameraman ze mě opravdu nebude, ale hlavními hrdiny.

Ještě mě napadá, že bych mohla napsat jednu praktickou informaci. Během letních prázdnin je od

17 hod vstup jen za 100 Kč. V areálu můžete zůstat do 21 hod, s tím že pavilony se uzavírají v 19 hod. Ale ve venkovních expozicích je stále na co se dívat. Jestli někdo nepotřebuje pobývat v ZOO tolik hodin jako my, můžete využít.