Protože počasí nevypadala dnes úplně jistě, rozhodli jsme se schovat do Koněpruských jeskyní. Už jsme to nebyli pár let a rádi se sem vracíme.
Velmi mě při příchodu z parkoviště překvapilo, že tu nejsou nevzhledné boudy, ale vyrostl tu Dům přírody Českého krasu. Expozice v něm je rozdělena do několika oddílů, kde se dozvíme zajímavé informace o vývoji Českého krasu, významných krasových jevech i o živé přírodě v této CHKO. Je zde plno interaktivních prvků a her, docela jsem litovala, že to tu nebylo v době, kdy byly děti malé.
Samotná prohlídka jeskyní byla krásná, jako vždy. Měli jsme štěstí na velmi milou a svižnou průvodkyni, která si dokázala úzašně poradit s "vtipnými" tatínky i zvídavými dětmi.
Na cestě domů jsme se zastavili na obědo-večeři a kávu v Berouně, samozřejmě jsem se museli pokochat řekou.
Jsem moc ráda, že i když děti jsou už velké a mají svůj program, rádi vyrazí na výlet i s maminkou. Samozřejmě to podají tak, že musí matku vyvenčit, aby neseděla celé dny u počítače, ale myslím, že je to pořád trochu baví.
Dlouholetí návštěvníci mého blogu dobře vědí, že bez návštěvy ZOO by u nás nebylo to správné léto. Proto i letos jsme neudělali výjimku. A musím říct, že dnešní procházka se opravdu vydařila. Viděli jsem všechna zvířata, která jsem vidět chtěli. Pravda, na některá jsem museli chodit opakovaně, než jsem je zastihli, ale vyplatilo se. Třeba mé nejoblíbenější zvíře - vombata jsem viděla po několika letech. Dlouho jsem na něj štěstí neměla. Nutno podotknout, že jsem vytrvalí návštvníci. Do ZOO jsme přijeli v 9:06, dívala jsem se na hodinky, abych ověřila, nakolik vyšel můj plán být tam hned v 9 hod na otvíračku. Odjížděli jsme okolo 20 hod. Prostě den využitý na maximum. Jakou vždy jsem i nakoupili v obchůdcích. Již řadu let kupujeme jejich kalendáře - nástěnné i ty stolní. Fotky v nich jsou opravdu dokonalé. Ale i jiné jejich papírenské produkty mě moc baví. Pro všechny vytrvalce zde teď následuje smršť fotek. Snažila jsem se vybrat jen pár, ale je to tak těžké. Miluju tam všechny tvorečky. Tak alespoň ti nejoblíbenější.
A kdyby snad někdo ještě nebyl udolán dávkou zvířátek, nabídízím ještě pár krátkých videí, které vám určitě vykouzí úsměv. Ne tedy zpracování, kameraman ze mě opravdu nebude, ale hlavními hrdiny.
Ještě mě napadá, že bych mohla napsat jednu praktickou informaci. Během letních prázdnin je od
17 hod vstup jen za 100 Kč. V areálu můžete zůstat do 21 hod, s tím že pavilony se uzavírají v 19 hod. Ale ve venkovních expozicích je stále na co se dívat. Jestli někdo nepotřebuje pobývat v ZOO tolik hodin jako my, můžete využít.
Přiznám se, že začínám trochu smutně vzpomínat na dobu, kdy byly děti malé a o prázdninách vyžadovaly každý den nějaký pořádný výlet nebo zajímavou akci. Teď jsem ráda, že si na mě ušetří alespoň nějaký čas. Na dnešní společný den jsem si domluvily procházku ve Stromovce. Vyrazili jsme chvíli před polednem. V metru nás zarazil výpadek proudu, asi 20 min jsme čekali v jedné stanici. Ale co, stát se může všechno, alespoň máme zážitek. Když jsem pak viděla na Staroměské davy lidí na tramvajové zastávce a zoufalý chaos na křižovatce, kde nefungovaly semafory, už jsem si říkala, co se vlastně děje. Na stránkách Dopravních podniků Klára našla, že nejezdí tramvaje kvůli výpadku proudu. Hm... to bude chvilka, počkáme, určitě tramvaj brzy pojede. Když nejela asi 30 min, začala Klára protestovat, jestli bychom nemohli jít třeba pěšky, že už jí čekání nebaví. Projevila jsem se jako správná Pražanda a argumentovala, že to je hodně daleko. V mysli mi totiž proběhla trasa tramvaje. Vůbec mě nenapadlo, že můžeme jít přes Letnou a bude to super procházka!
Vyrazili jsem tedy podle navigace přes Letenskou pláň a kochali se krásnými pohledy na Prahu.
Když jsem došli do Stromovky, začal protesovat David. On moc velký fanda pochodů není. Tak jsem pro klid v rodině procházku po parku docela zkrátili. Ale i tak to bylo fajn, u rybníku jsem kachny a slípky s mláďaty pozorovali dost dlouho.
Před časem jsem dostala od společnosti trnd možnost otestovat novou dezinfekci na prádlo Sanytol. Dostala jsem i 20 vzorečků, takže jsem mohla podarovat své okolí a posbírat zkušenosti i od nich. Podle anotace se jedná o dezinfekci bez chlóru, která je vhodná i pro citlivou pokožku. Slibuje vůní bílých květů.
Přípravek jsem zkoušela opakovaně. Nejvíce samozřejmě na sportovní oblečení. Co si budeme povídat, Davidovy věci z posilovny jsou občas jen pro silné jedince. Manžel mu často zdatně sekunduje se svým pracovním oděvem, obzvláště teď v létě. Na toto prádlo funguje dezinfekce opravdu skvěle. Prádlo po ní je nádherně provoněné. I pánové si toho všimli, že věci voní. Tedy hlavně David z vůně úplně nadšený nebyl, asi by upřednostnil nějakou "mužnější" vůni. Já jsem ale byla spokojena, po zápachu ani stopy. Na ručníky a ložní prádlo jsem dezinfekci nepoužila. Mám totiž úchylku, že tento typ prádla peru na co nevyšší teplotu, kterou snese, 60 st. je minimum, takže použití desinfekce v tomto případě vnímám jako zbytečnost. Bohatě mi stačí vůně čerstvě vypraného prádla, obzvlášť když teď suším venku. Měla jsem pocit, že když má samotný prací prostředek intenzivní vůni, spolu s dezinfekcí je to už na mě moc. Příliš intenzivní vůně nevyhledávám.
Celkově jsem byla s přípravkem spokojena a určitě ho, hlavně pro pánskou část rodiny, budu používat i nadále.
Dnes jsem zakončily s Klárou letošní divadelní sezonu více než klasicky a stylově - Labutím jezerem. Měly jsem ohromné štěstí na obsazení. Už jsem tu myslím psala, že pár Federico Ievoli a Aya Okumura mi velmi sedí a nezklamali mě ani dnes. Samotné představení úplně hodnotit nechci. Protože povím vám něco, co některé možná překvapí - Labutí jezero nemám ráda. Ano, hudba je úžasná. Černé adagio považuju za nejkrásnější baletní hudbu vůbec. Ale jinak mi přijde Labutí jezero jako balet nudný. Na mě je až moc "klasicky čistý". Nicmémě pokud máte Labutí jezero rádi, určitě nebudete nastudováním Národního divadla zkalamní. Choreografie Johna Cranka je výrazová, dynamická, velmi emotivní a zachovává poetickou atmosféru Čajkovského hudby. Výprava je velmi velkoryská, kostýmy krásné. Prostě klasický balet se vším všudy.
Tak připíjíme na úspěšnou divadelní sezonu 2024/2025 a těšíme se na tu novou 2025/2026!
Mladý pár najde v zapadlé jihočeské vesnici nový domov. Zdánlivou idylu však Kamile a Filipovi po letním slunovratu naruší vražda. Souvisí s neštěstím, ke kterému v místech opředených legendami o tajemných rituálech došlo před mnoha lety? Skrývají se ve staré chalupě po Kamiliných příbuzných odpovědi na otázky, které se místní lidé bojí vyslovit nahlas? Když jindřichohradecká vyšetřovatelka Tereza Fabiánová začne rozkrývat zamotaný případ, vyplouvají na povrch staré křivdy.
Knížky mé sousedky jsou pro mě vlastně povinnou četbou. Je to ale velmi milá povinnost. Se žádnou z Míšiných detektivek nešlápenete vedle. Letní slunovrat představil novou vyšetřovatelku Terezu Fabiánovou, která je velmi sympatická. Je to první díl minimálně třídílné série. A už teď můžu říct, že se těším na další díly. Příběh mě chytil od první stránky. Má užasnou atmosféru. Vždy obdivuju, jak Míša dokáže mistrně vykreslit krajinu. V řadě knih mě popisy okolí nebaví. Ale tady jsem úplně cítila vůni lesa a slyšela křupání větviček pod nohama. Myslím, že autorka umí mistrně vystihnou českou povahu a vylíčit vztahy na české vesnici. Je důkazem, že i bez brutality a krváků může vzniknou skvělá detektivka.
Pro milovníky (nebo spíš fanynky) komisaře Bergmana mám kuloární informaci, že v procesu psaní je další kniha z jeho série. Jeho obdivovatelky si prý pokračování jeho příběhu na besedách vyžádaly.
Bližící se konec školního roku kažodoročně avizuje i koncert kytaristů. Dnes byla, jako vždy, skvělá atmosféra. Byl to super pocit, když s Davidem zpíval celý klub. A reakce pana učitele na konci - k nezaplacení!
Souborovka mě zase úplně neoslovila. David si pravidelně ztěžuje, že je to o ničem, hodně prý na to lidi kašlou a na hodiny necvičí. Pak je to bohužel vidět.
A na závěr pro pobavení jak to dopadne, když parta puberťáků jde zpívat sbor malým muzikantům.
Již několikátý rok se mi nepodařilo dostat na každoroční výstavu kaktusů v Botanické zahradě PřF UK. Byla to dříve taková moje kažodoroční radost, ale v poslední době to nevycházelo. Proto jsem dnes zcela neplánovaně a pro mě netypicky spotnánně vyrazila v poslední den konání výstavy. Prostě dnes nebo nikdy. Krásně jsem se pokochala.
Když jsem se nabažila kaktusů, zašla jsem ještě do tropické části skleníku a kochala se orchidejemi.
Krásné odpoledne to bylo. Škoda jen, že to bylo tak moc spontánní a nečekané, že jsem vyrazila bez foťáku. Takže fotky mám jen z mobilu.
