Královny intrik v Troji

Po roční pauze se do trojské botanické zahrady vrátila výstava orchidejí. Přivítala jsem to s velkou radostí a hned se na prohlídku vypravila. 

Po dlouhé době jsem vyvenčila foťák. Po dlouhé opravě smutně seděl opuštěný doma. A dnes jsem zjistila, že vůbec neumím fotit. Vymyslet nějakou slušnou kompozici bylo nad moje síly. Na svou obranu však musím uvést, že ve skleníku byla neuvěřitelná spousta lidí. Často byl problém se ke květům dostat, místy se na focení stály fronty. Přiznám se, že s funícím davem za zády stoupala má nervozita a nebyla jsem schopná vyfotit vůbec nic. 

I tak vás tu zahrnu snůškou fotek. Ten, kdo doroluje na konce, uvidí odměnu!

Pro statečné slíbená odměna. I když to není orchidej, moc pěkně mi holka pózovala. Tak jsem ji musela taky vyfotit!

Pokud máte možnost a chuť, výstava trvá do 23.3. každý den mimo pondělí. Opravdu je se na co koukat. Květů záplava. Všude se line nádherná vůně. Výstava je doprovázena i bohatým prodejem. Tomu jsem se vyhnula velkým obloukem, takže jsem myslím hodně ušetřila!

L´Histoire de Manon

Aby to tady nevypadalo jako knižní blog, pozvu vás dnes do divadla. Na úžasné, dokonalé, fenomenální baletní představení L´Histoire de Manon, které je nyní na reportoáru baletu Národního divadla a máte možnost ho vidět ve Státní opeře. Autorem choreografie je sir Kenneth MacMillan, přední  britský choreograf . Manon u nás nikdy inscenována nebyla, znala jsem jen ukázky. O to více jsem se na toto představení těšila. A byla jsem opravdu unešená. Musím říct, že takhle moc se mi žádný balet už dlouho, dlouho nelíbil. Neskutečně náročná choreografie citlivě doplněná skvělou hudbou. Nejsilnějšími momenty celého přestavení jsou bezpochyby vášnivé duety. To jsem se zatajeným dechem sledovala, jak bravurně dokázali hlavní protagonisté skloubit neskutečně náročnou taneční techniku s těžkým hereckým úkolem. V hlavních rolích se nám představila Aya Okumura a Frederico Ievoli. Tento pár má mé sympatie již nějakou dobu, proto jsem se na ně moc těšila. A mé očekávání předčili mnohonásobně. Jejich taneční i herecký výkon byl naprosto strhující. Myslím, že jejich vyčerpané tváře při závěrečné děkovačce hovoří za vše. 

Abyste se nemuseli dívat jen na mé šmouhy z mobilního telefonu, půjčila jsem si jednu fotku ze stránek Národního divadla.

Pokud máte balet rádi, určitě si nenechte toto dechberoucí představení uniknout. Já sama už hlídám další termíny, protože tohle prostě musím vidět znovu!

Yrsa Sigurdardóttir - Hlubiny

 Anotace z DK: 

Nález lidských kostí spustí policejní vyšetřování. Pozůstalí oběti se mohou dočkat odpovědí, ne všichni po nich však touží. Lodní kuchařka Gunndís zjišťuje znepokojivé okolnosti úmrtí svého otce. V recyklačním centru v Reykjavíku je nalezena a exhumována kostra, která byla podle všeho pohřbena v zemi mnoho let. Policisté Týr a Karó nejsou k případu přiděleni, ale jsou požádáni, aby pomohli v sousedském sporu, který eskaloval do nebezpečných rozměrů. Zanedlouho se však ocitají uprostřed vyšetřování vraždy.

Yrsa mě opět nezklamala. Kombinace vyšetřování nálezu staré kostry, dění na rybářské lodi a sousedských sporů dodává příběhu dynamiku a nechává čtenáře v napětí. Děj ubíhal svižně a na konci do sebe vše krásně zapadlo. Jsem moc ráda, že pokud jde o vyšetřovatele, příběh zůstal otevřený, takže se můžu těšit na další díl. 

Jednu malou výtku bych ale měla. Ne k příběhu samotnému, ale k reklamní kampani na předchozí díly. Vadí mi, že jsou na konci knihy vloženy celé kapitoly předcházejících příběhů. Přijde mi to zbytečné, drobná anotace by byla dostačující. Při čtení mám vždy pocit, že mám před sebou spoustu stránek a nejednou se ukáže, že jsem na konci. 

Jojo Moyes - V cizích botách

 Anotace z DK:

Seznamte se se Sam. Nemá toho moc, ale za to málo je vděčná: jen tak tak si drží svou práci a její rodina je na ni ve všech ohledech závislá. Ví, že ji jeden špatný den dělí od toho, aby o všechno přišla, a jenom doufá, že to nebude dnes… A tohle je Nisha. Má všechno, o čem vždycky snila, její manžel je fenomenálně bohatý a ona si žije na vysoké noze… tedy až do chvíle, kdy její muž podá žádost o rozvod. Sam a Nisha se nikdy neměly potkat. Ale když si omylem vymění tašky v tělocvičně, jejich životy se propletou – a úplně vymknou kontrole.

Knížka mě moc potěšila. Jasně, je to pohádka pro velký holky. Ale není to sladká romanťárna, to vy už víte, že nemám moc ráda. Trochu lovestory, trochu rodinných vztahů. Vyprávění o přátelství a solidaritě žen. Příběh byl chvílemi vtipný, chvílemi dojemný. Měl švih, velmi dobře se četl. Příjemná oddychovka, mohu jen doporučit. 

Fredrik Backman - Životní terno

 Anotace z DK:

Je noc před Štědrým dnem a nemocniční chodbou kráčí žena v šedém, aby si odvedla jednoho z nás. Má s sebou desky se jmény nás všech: pětileté holčičky trpící rakovinou, která maluje svou oblíbenou židličku na červeno, dvacetiletého mladíka leštícího pivní sklenici v milované hospodě, pětačtyřicetiletého muže, který uhání tmou v drahém autě a hledá, do čeho by narazil.
Někdo z nás dnes přijde o život, pokud se někdo jiný dobrovolně nevzdá toho svého. Ale nestačí pouze zemřít, protože život není jen to, co právě končí. Život je všechno to, co se stalo předtím.
Fredrik Backman umí mistrně vylíčit lidské pochyby a vnitřní démony, aniž ztrácí smysl pro humor. Toto vyprávění je mnohem smutnější než třeba Dickensova Vánoční koleda, ale i zde najdeme naději a možnost všechno napravit — i když za velmi vysokou cenu.

Utlá knížečka, kterou budete mít přečtenou za hodinu. Přesto má v sobě více emocí a moudrosti než leckterá bichle. Donutí vás zamyslet se nad smyslem našeho konání. Hořkosladké, bolavé, dojemné.

Radka Třeštíková - Bábovky na konci světa

 Anotace z DK:

Volné pokračování bestselleru Bábovky. Rebeka a Karolína, těžko říct, čí je to vina. Dvě řadovky, sněhuláci, Bohnice, kolo a nezpevněná krajnice, ze které sjedeš nebo do tebe vrazí vlak, měsíce v kómatu, slzy a Milana, co potřebuje mámu, a Nikola má dvě, v termosce na čaj víno, proutěné košíky, svatby, pohřby a vraždy, Linda tvrdí, že tady něco smrdí, a Saša je v cele, to ještě není celé, ještě Magda, slinivka, provaz a kameny pro toho, kdo by byl zraněný, bolest i naděje, že se to skutečně neděje, že život je jenom demo, ze šlapky jeptiška, banány, pašeráci a obětavá Bety, rozdílné světy, co spolu skončí u poslední věty. Všeho je moc a všechno je krát. Před Bohem za Bohem nikdo nesmí stát, jinak nebudu hrát. A co ten batoh?

Zatímco Bábovky mě docela bavily, tady jsem hodně na rozpacích. Kniha je, jedním slovem, divná. Velmi těžce se mi v příbězích orientovalo. A to víte, že mám spostupné rozplétání nebo naopak spojování příběhů velmi ráda. Všechny postavy jsou zmatené,psychicky labilní, nesympatické. Situace jsou nerealisticky vyhrocené. Nikde ani kapka naděje. Všude temnota a hnus. A konec to úplně zabil. Tuším, že tohle je poslední knížka paní Třeštíkové, kterou jsou četla. 

Scarlett Wilková - Když přišli psi

 Anotace z DK:

Mistrovský román z poválečných Beskyd. Některá tajemství by měla zůstat navždy skryta – je lepší nevědět, že hrdinové, kterým jsme vystavěli pomníky, ve skutečnosti mnoha lidem ublížili. Živa, Ludmila, Slávek, Ondráš i Karel mají co tajit. Ale kdo je může soudit, když prožili mládí v době, kdy se obyvatelé Beskyd báli partyzánů stejně jako německých vojáků? A lze rozpoznat dobro od zla, když máte nevratně zjizvenou duši? Hory na Valašsku dodnes skrývají příběhy velkých lásek a nenaplněných snů. Nadešel čas je vyprávět… 

Díky tomu, že mě chřipka skolila do postele, jsem knihu shltla za dva dny. A vlastně jen kvůli bolestem hlavy od horečky mi to trvalo dny dva, jinak si dovedu představit, že bych knížku prostě neodložila, dokud bych ji nedočetla. Takovéhle knihy by měly být povinná četba na středních školách a ne Epos o Gilgamešovi! Velmi hluboký a přes všechny zachycené hrůzy velmi čtivý příběh. Vzájemně propletené osudy postav, všechna tajemství jsou postupně odkrývána. Velmi silný příběh, který mi zůstane dlouho pod kůží. 

Robert Bryndza - Záhadná oběť

 Anotace z DK:

V roce 1988 zmizela z chudinské londýnské čtvrti školačka Janey Macklinová. Její tělo se nikdy nenašlo a případ zůstal nevyřešený. Nyní, o třicet let později, se na soukromou detektivní kancelář Kate Marshallové a Tristana Harpera obrátí kreativní agentura, která chce Janeyino zmizení zpracovat mimo jiné do podcastu o skutečných zločinech, a položí Kate a Tristanovi zajímavou otázku: Je možné, že Janey zabil Peter Conway, známý jako Kanibal z Nine Elms?

Dobře víte, že příběhy Roberta Bryndzy mám ráda, obzvlášť sérii s Kate. Je mi sympatičtější než Erika. I  tento příběh je čtivý, stránky rychle ubývají. Ale myslím, že pan Bryndza to umí líp. Pro mě byla tato knížka trošku zklamání. V podstatě od začátku víte, jak příběh dopadne. Stále jsem doufala, že se mýlím, že závěr bude nějaké překvapení, ale bohužel.

Robert Galbraith - Neklidná krev

Anotace z DK:

Pátý případ Cormorana Strika a Robin Ellacottové. Soukromého detektiva Cormorana Strika osloví s prosbou o pomoc žena, jejíž matka před čtyřiceti lety zmizela za podivných okolností. I přes malou šanci na objasnění odloženého případu se Strike a jeho parťačka Robin Ellacottová pouštějí do vyšetřování. Záhy pochopí, že před sebou mají ďábelsky složitou záhadu související s tarotovými kartami, pochybnými svědky a psychopatickým sériovým vrahem. A zjistí, že i případy staré desítky let mohou být smrtící.

Příběh jsem začala číst v průběhu vánočních svátků, ale protože má více než 970 stran, dočetla jsem až nyní. Ale stálo to za to. Ústřední dvojici detektivů mám moc ráda, oba patří mezi lidi, se kterými bych klidně zašla na kávu. Hlavní příběh má, jak už jsme u J.K. Rowling zvyklí, spoustu odboček. Kromě hlavní detektivní zápletky se dozvídáme stále více podrobností ze soukromí detektivů. Je pravda, že by někdo mohl namítat, že na detektivku se tady řeší hodně vztahů. Ale to je něco, co já mám moc ráda. Příběh je napínavý, vraha podle mě odhadnou vůbec nelze. Tady bych měla mírnou kritiku - nepochopila jsem myšlenkový zvrat, jakým k odhalení detektivové došli. Ale možná to je jen mé nepochopení. 

Určitě budu v četbě série pokračovat, jen si další 1000 stránek nechám zase na další volné období. A asi bych konečně měla zkusit Harryho Pottera. Mám pocit, že jsem jediná na zeměkouli, kdo nezná ani knížky ani filmy. 

Rok 2025

Moji milí blogoví přátelé, vítám vás v novém roce 2025. Přeju vám, ať v tomto roce máte více důvodů se smát než plakat. Ať máte kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi a podrží vás, když to třeba zrovna nepůjde. Ať vám svítí sluníčko na cestu celým rokem 2025.

Ráda bych vám poděkovala za roky minulé. Za to, že tu se mnou jste, že čtete mé nápady a někteří i komentujete. Věřte, že z každé váší zprávy mám velkou radost a zpříjemní mi den. 

V novém roce budu pokračovat v přibližně stejném stylu - tedy nestylu, protože jsem si vědoma, že tento blog žádný styl nemá a je to jeden velký mix všeho. Určitě se tu objeví přečtené knihy, i když tyto příspěvky mají výrazně nejméně shlédnutí. Ale já to tu používám jako svůj čtenářský deník, takže vás tím otravovat budu. Určitě se tu objeví nějaký tip na recept, pokud vyzkouším něco co mě zaujme. Pokud se podaří nějaký zajímavý výlet, také se o něm dozvíte. Plánovala jsem i Projekt 52, ale zatím jsem stále bez foťáku. Příští týden zavolám do opravny, jak to vidí. Přeci jen plánované 2-3 měsíce se protáhly skoro na půl roku a mě to přestává bavit. 

Uvidíme, co vše nám rok 2025 přinese. Každopádně se na jízdu tímto rokem s vámi těším!