Čajový adventní kalendář Sonnentor

Miluju adventní kalendáře a každý rok svádím velký boj, zda si nějaký pořídit a pokud ano, tak jaký. Vyzkoušela jsme snad už všechny druhy. Čokoládové už moc nechci, už tahkle splácám sladkého dost, tak proč ještě dráždit chutě další čokoládou. Kosmetické jsem měla několik let za sebou, ale vždy využiju část prodkutů a část tu pak leží ladem a to mi přijde škola. Loňský advent jsem si řekla, že jsem velká holka a adventní kalendář už nepotřebuju. A jak mě to pak mrzelo. Litovala jsem, že nemám každý den své "okýnko".

Letos jsem po dlouhém váhání zvolila kalendář čajový. A protože od Sonnentor jsem ještě žádné čaje nezkoušela, usoudila jsem, že je ten pravý čas jejich sortiment prozkoumat. 

 

 

Ukážu vám tedy čaje, které jsem vypila za první adventní týden:

1.prosince - Adventní ovocný čaj. Ve složení jablka, ibišek, šípek, skořice, hrušky, kdoule, pomerančová kůra, hřebíček a vanikový extkratk. Tohole byla parádička. Skvěle mě to na celý den naladilo. I když jsem se trošku bála, protože nemám ráda čaje s obsahem ibišku, tady příliš cítit nebyl. Čaj nádherně voněl. 

                                            

2. prosince - Dobrá nálada. Ve složení list ostružiny, máta okrouhlolistá, květ měsíčku a chrpy, okvětí slunečnice. Už svým složením mě čaj trošku vyděsil. Bylinné čaje úplně nepreferuju, tohle mi navíc znělo jako složení směsi, kterou bych krmila naše činčily nebo morčata. Čaj jsem samozřejmě vypila, ale asi bych ho podruhé mít nemusela. 

                                             

3. prosince  - Čas na perníček. Ve složení pražená pohanka, ostružiník, skořice, červený pomeranč, nové koření, pohanka nať a tulsi. K tomuto čaji jsem opět přistupovala s troškou obavy - pohanka? A bylinná směs, to asi zase nebude nic pro mě. Ale díky koření čaj nádherně voněl po perníčcích  a moc jsem si na něm pochutnala. Navíc mi připomněl, že v lednici čeká těsto a perníčky a je nejvyšší čas je upéct!

                                              

4. prosince - Čaj štěstí. Ve složení meduňka, máta, sléz, květ chrpy a měsíčku. Utvrzuju se, že bylinkové čaje opravdu nejsou pro mě. Asi tím, že jsem pylový alergik mám nějak pocit, že je to seno a to značí nějaké problémy. 

                                               

5. prosinec - Rozkošná Mary Grey. Ve složení černý čaj, červený pomeranč, citronová kůra a éterický olej. Černé čaj mám ráda, takže spokojenost. Jen bych asi čekala, že bude po pomerančích více vonět. Když jsem se hodně snažila, našla jsem ho tam. Ale kdybych se tam moc nesoustředila a nevědala o něm, asi bych si ho vůbec nevšimla.

                                              

6. prosince - Skořicový zázrak. Ve složení kokosové vločky, citronová tráva, ostružiník, skořice, citronová kůra. Kosok jsem v čaji necítila vůbec, zato skořice voněla nádherně. Takže spokojenost.

                                             

7. prosince - Pomerančový čaj. Ve složení šípek, jablka, ibišek, pomeračová kůra, éterický olej. Tady jsem tedy, pro mě bohužel, cítila více ten ibišek než pomeranč. Ale špatné to nebylo.

Zatím jsem s kalendářem velmi spokojená. Vždy si při práci zpříjemní část dne. Baví mě i milá básnička na přebalu. Díky QR kodu se vždy mohou podívat na nějaký online doprovodný program, jako třeba krátké video, recept a pod. Jsem zvědavá, co mi příští dny přinesou. 

Vy si adventní čas zpříjemňujete nějakým kalendářem? Dejte mi, prosím, vědět, zda mám udělat shrnutí za další týdny, zda vás takový obsah vůbec zajímá. Děkuju!







 

Lucie Hlavinková - Gottwaldova mumie

 Anotace z DK:

Nový román Lucie Hlavinkové se vrací do padesátých let. Kolik lidí je potřeba, aby udrželi jednu mrtvolu jako živou? Naneštěstí pro Išku to není začátek anekdoty, ale její nové pracovní rutiny. Mladá vdova a matka malého chlapce nastupuje jako uklízečka do nejstřeženější budovy tehdejšího Československa — Mauzolea Klementa Gottwalda na pražském Vítkově. Mrtvý je tu uložen k věčnému odpočinku, zato živí kolem něj jsou pod neustálým dohledem. Iška každý den dezinfekcí bojuje proti zárodkům jakéhokoliv života. A ten její přitom postupně mizí pod nánosem špíny.

Knihu jsme brala do ruky s tím, že půjde asi o nějaký lehce humorný příběh. Nemohla jsem se více mýlit. Díky prostředí, kde hlavní hrdinka pracuje, dostává sice příběh lehce absurdní nádech, ale to nic neubírá na tíži doby, ve které se odhrává. Přes náročnost tématu, které je zde zpracováno, je knížka psaná velmi lehce, svižně, je opravdu velmi čtivá. Kromě životního příběhu hlavní hrdinky se zde najdeme i dobře zpracovaná historická fakta o mauzoleu,ale i řadu dezinformací a klepů, které se o této institucí šíří dodnes. 

Adventní

Přemýšlela jsem, čím zahájit toto adventní období. A říkala jsem si, že další korálkové ozdoby, které jsem ušila v poslední době se snad budou hodit. 

Na mě zatím vůně Vánoc vůbec nedýchá. Ale vy víte, že já jsem takový Grinch po česku.  

Doufám, že vy jste na tom lépe. Přeji vám všem, ať váš adventní čas je voňavý, plný lásky, klidu a pohody!

Patrik Hartl - Manželství

 Anotace z DK:

Příběh o tom, jak láska vzdoruje šedi každodennosti. Když se Jana s Martinem setkali, okolí jejich vztahu nevěřilo a ani oni sami si nebyli jistí, zda jejich štěstí vydrží déle než pár okamžiků...

Mám knížky Patrika Hartla moc ráda. Jsou to pro mě ty pravé oddychovky. Nebudeme tu diskutovat o umělecké hodnotě jeho práce, mě prostě baví. A moc mě bavila i tato knížka. Zachycuje příběh jednoho manželství, partneství od jeho prvopočátku v roce 1973 až do současnosti. Moc mě bavilo zachycení všedních starostí. Krásně popsáno, jak se vztah dvou lídí mění pod tíhou šedé každodennosti. Některé části jakoby byly vytrženy i z mého života. Myslím, že se tam v určité fázi ale najde každý. Velmi čtivá knížka, kterou jsem zhltla za dva dny. Pro mě patří k těm nejlepším z tvorby Patrika Hartla. 

Lenor Unstoppables & Spring Awakening

Díky společnosti trdn jsem měla možnost vyzkoušet voňavé perličky do prádla od Lenoru. Dostala jsem dvě varianty - Lenor Unstoppables a Lenor Spring Awakening. Nějakou dobu jsem perličky používala a nyní nastal čas je zhodnotit. Bylo to moje první setkání s tímto produktem. Občas, převážně v zimě, používám aviváž. Od jara do podzimu mám možnost sušit prádlo venku, takže o vůni prádla je postaráno.

Oba tyto kousky prádlo nádherně provoní. Vůně na prádle opravdu vydrží několik dní, jak v průběhu nošení prádla, tak i  po otevření skříně. Příjemněji mi voněla zelená varianta - Lenor Unstoppables. Má svěží energizující vůni, která působí čistě. Při doporučeném dávkování se mi u obou produktů zdála vůně příliš intenzivní, ale dá se to velmi snadno regulovat množstvím použitých perliček. Stačí přidat méně nebo více podle toho, jak silnou vůni chcete. Celkově oba produkty doporučuji každému, kdo má rád dlouhotrvající vůni čistého prádla.

Definitivně poslední

 Definitivně poslední květy letošní kaktusářské sezony. Kaktusy i sukulenty jsou přestěhované do zimoviště na chodbě. Jen tyhle dvě faucarie (tygří tlamičky) jsem si nechala na okně v chladnější ložnici. Měly již poupata a nechtěla jsem o květy přijít. Na chodbě domu bych si jich tolik neužila. A přitom jsem se na ně tolik těšila. Obzvláště na tu bílou, tu jsem do své sbírky sháněla docela dlouho.

Daniel Krejčík - Hájemství: Příběh kluka z pohřebky

 Anotace z DK: 

Říká se, že děti si vybírají, do jaké rodiny se narodí. Dan si tím tak jistý není. Anebo měl jako embryo mnohem černější smysl pro humor než osud, který ho čekal. Narodil se do rodiny, kde se již po několik generací dědí pohřebácké řemeslo, v malebném městě v Českém ráji, v Sobotce. Dan měl být pátá generace, která se rodinné pohřební firmy ujme. Jak si člověk v tak drsném prostředí vytváří své vlastní hájemství, prostor, kde se cítí bezpečně? Dají se hledat příležitosti i tam, kde jsou navenek překážky? Výletem do své vlastní rodinné historie Dan zkoumá, jestli v něm překážky náhodou neprobouzí vlohy, které by za lepších okolností zůstaly spát navěky. Co nás dělá takové, jací jsme? Autobiografické vyprávění o jeho cestě z pohřební služby za svým snem, o právu na vlastní život rodinné tradici navzdory a v neposlední řadě i o silném poutu mezi rodiči a dětmi, které vás nejen dojme, ale i pobaví.

Daniela Krejčíka mám moc ráda. Líbí se mi jako herec, líbí se mi jako člověk . Vždy mě zaujal svou otevřeností, bezprostředností. I když ho osobně neznám, vždy jsem měla pocit, že je to člověk se srdcem na dlani. Poté, co jsem viděla Vlaštovku, mohu bez uzardění prohlásit, že ho miluju. A po přečtení tého knížky ho miluju ještě víc. Je to krásné, emocionální čtení. Chvíli jsem se smála, chvíli plakala. Nad některými jeho úvahami jsme se musela zamyslet víc, přečíst si je vícekrát. Jeho vyprávění je velmi čtivé, přirozené a lidské. Jeho vyznání lásky rodičům mě naprosto dostalo.

Prodloužený víkend v Janově nad Nisou

Již řadu let jezdíme s Klárou pravidelně 3x do roka do Janova nad Nisou na naš "korálkovací babinec". V jedné chatě se vždy sjede kolem 20 ženských (muži mají vstup zakázaný) a korálkujeme a korálkujeme a kecáme a kecáme. 

Tentokrát podzimní termín připadl na sváteční prodloužený víkend, byly jsem zde od pátku 14.11. do svátečního pondělí 17.11.Občas se tu na blogu o této akci letmo zmiňuji, ale tentokrát mě napadlo, že by mohlo být pro vás zajímavé vidět, co všechno parta ženských za necelé 4 dny ušije. Mě vždy baví sledovat různé barevné kombinace. 

Vím, že kvalita fotek není nic moc. Fotila je naše "vedoucí" poslední den brzy ráno za špatného světla, ale snad to pro ilustraci stačí. 

Je jasné, že tyto pobyty nejsou jen o korálkování. Ale také o tom vypnout, odpočinout si od starostí všedních dní a pobavit se. Parta jezdí poměrně ustálená, jsou tam holky z celé ČR od Znojma až po Liberec. Nechci vše barvit na růžovo, samozřejmě že v tahle velké ženské skupině občas dojde i k nějakým třenicím a dohadům, ale vždy se všechny těšíme na další setkání. 

 

Ruta Sepetys - Potrhaná křídla

 Anotace z DK:

New Orleans padesátých let – zábava, saxofony, intriky i černá ruka mafie. Josie Moraineová přišla do města „velké pohody“ s matkou. S matkou, která jí slibovala panenku, když bude hodná, ale nikdy si na to pak nevzpomněla, s matkou, která byla prostitutkou a milovala drahé šperky, s matkou, která se o ni neuměla a možná ani nechtěla postarat. Josie se ale dokázala postavit na vlastní nohy a má hlavu plnou snů. Dokáže si je však splnit? Dokáže se vymanit z bahna Čtvrti, které se jí snaží stáhnout dolů? A dokáže se vyrovnat s lidskými slabostmi, zradami a křivdami a poznat, kde je pravda?

Byť jsou Potrhaná křídla jedna z první knih této autorky, dostala jsem se k nim až nyní. A musím říct, že je to dobře. Tohle je totiž úplně jiná Sepetys, než kterou znám z její pozdější tvorby. Je to spíše oddechové čtení. Trochu evokuje příběh novodobé Popelky. Trochu mi přišlo, že se v příběhu vše vyřešilo velmi snadno, že příběhu chyběla hloubka, na kterou jsem u autorky zvyklá. Kdyby tohle byla první její knížka, asi bych s četbou další tvorby nepokračovala. Pokud ale hledáte oddechové, spíše ženské čtení, směle do toho, nebudete zklamané. 

Krémy pro ženy v elegantním věku

Před 3 týdny jsem dostala od společnosti All2test dvojici pleťových krémů k otestování.  Jedná se o krémy L´Oréal Paris New Age Perfect v denní i noční verzi. Krémy by měly obsahovat kolagenové peptidy a nianciamid. Měly by působit proti ochabování pleti, zpevňovat ji a pomáhat redukovat pigmentové skvrny.  Krémy jsem měla užívat pravidelně 2 týdny, nic dalšího k nim nepoužívat. Tady se musím přiznat, že jsem trošku podváděla. Nedovedu si představit nepoužít pod krém nějaké sérum. Používala jsem tedy jen kys. hyaluronovou nebo nějaké jiné hydratační sérum. Žádné aktivní látky ve smyslu retinolu, kyselin nebo vitaminu C jsem s krémy nekombinovala. 

Krémy jsou určené pro věk 50+, ale  na tahle čísla nehraju. Podle mě jsou vhodné pro suchou nebo normální pleť. Pro mastnou si myslím, že budou příliš zatěžující. Oba krémy jsou relativně hutné. Obzvláště noční má takovou až masťovou texturu. Avšak po zahřátí v prstech a na pleti krásně taje a dobře se rozpracovává. Po chvili se krásně vpijí a nezanechávají žádný lepivý film. Velmi pěkně hydratují. Zpevňující účinky po 2-3 týdne užívání těžko posoudit. Ale mohu říct, že po použití je pleť hladká, jemná, velmi příjemná na dotek.

Oba krémy jsou parfemované, na to jsem už u kosmetiky L´Oréal asi zvyklí. Parfemace je pro mě velmi příjemná, i když musím říct, že poslední dobou používám většinou neparfemované produkty, tak to byl pro mě první dny  nezvyk. Mně osobně se tato parfemace líbí, ale dovedu si představit, že by mohla někomu vadit. 

Já jsem s krémy vcelku spokojená, určitě je vypoužívám a nebránila bych se ani si je v budoucnu koupit znovu. 

Podzimní pečení

Už se tu zase dlouho nepeklo. A přitom se u nás peče neustále. Tak třeba tento víkend jsem pekla svatomartinské rohlíčky. Vím, že je ještě čas, ale potřebovala jsem je pro Kláru, aby si mohla odvézt s sebou do Brna. Pekla jsem podle stejného receptu jako vloni - recept tady Jsou fakt moc dobré a rychlé. Pekla jsem rovnou ze dvou dávek. Jednu si hned Klára zabavila, aby měla i pro kamarádky. 

 

Další dobrotou, kterou jsem vyzkoušela tento víkend, byla dýňová bábovka podle receptu Míši Landové - recept tu. Zbylo mi dýňové pyré, které jsem dělala na dýňové kari, tak jsem hledala nějaký tip, jak ho spotřebovat. Bábovka je moc dobrá, díky dýni krásně vláčná a po koření úžasně voňavá. 

Teď abych se začala duševně připravovat na vánoční pečeni....

Příprava na Vánoce

...zahájena. Tedy alespoň ta korálková. Prvních pár ozdob již spatřilo světlo světa. 

Sice jsem teď moc nekorálkovala, ale doufám, že teď jsme chytla korálkovou slinu a něco zase ušiju. To mě přivádí k myšlence, zda tu mám své korálkové výtvory ukazovat. Dávám je na instagram, kde řadu z vás potkávám, takže bych nerada, abyste byly otrávené (byli otrávení), že to cpu všude a nudilo vás to. Dejte mi, prosím, vědět. 

Veronika González - Blízcí

 Anotace z DK:

Rodina. Nejužší pouto, nejhlubší jizvy. Příběh o hledání vlastní identity, o síle předsudků a odvaze postavit se nepřízni osudu tam, kde se zdá, že nic nemůže být změněno. Přestěhovat se na vesnici za partnerem Igorem se fotografce Báře zdálo jako docela dobrý nápad. Netušila ovšem, jak moc ji ovlivní odlehlost i způsob místního života. Bára si nerozumí s místními, chybí jí přátelé i starý život a doléhá na ni tvůrčí krize. Pravidelně se dostává do konfliktů s Igorovou rodinou, především s jeho matkou Jarkou, která se ji snaží dotlačit k mateřství, na něž se Bára necítí připravená. V prostředí, kde je jí všechno cizí a kde ji svírá nepochopení, ztrácí postupně nejen Igora, ale i samu sebe. Ve snaze o únik se nečekaně sblíží s Igorovou švagrovou Petrou, upachtěnou matkou dvou dětí, kterou by obyčejně pohrdala. Odhaluje však, že obrázek rodinné idyly zakrývá spoustu bolesti a manipulace.

Tuhle knížku by si asi měl přečíst každý. Výborný námět. Sonda do života moravské rodiny, kde  pasivní agrese a manipulace jsou na denním pořádku. Hlavní postavy jsou napsané velmi věrohodně, člověk s nimi naprosto souzní a rozumí jim. Tohle je přesně typ četby, kterou  mám ráda. V příběhu se střídají pohledy dvou postav, postupné vyjasňování i překvapivé zvraty. Přiznám se, že jsem byla maličko rozpačitá ze závěru, ale i tak je tohle jedna z nejsilnějších knih, kterou jsem v poslední době četla. 

Pro pobavení

Včera se konala ve Státní opeře 1. premiéra baletu Liliom v choreografii známého choreografa Johna Neumeiera. Klára na premiéru šla. Tedy pracovně, za bar, ne se bavit. Po premiéře je vždy raut pro sponzory a mecenáše. Tak jsem jí jen tak pro legraci říkala, ať se tam poohlédne po nějaké pěkném, mladém mecenáši. Ráno mě překvapila na stole kytice, u které byla tahle vizitka. No takhle jsem to úplně nemyslela, házet očkem po stařičkém pánovi v plánu nebylo. Když později vstala, vysvětlila mi, že pana choreograf měl tolik kytek, že je barmankám rozdával. Tak zase nic...

Dnes je 2. premiéra. Po ní je vždy raut pro tanečníky. Dnes šel na směnu David. Ten by tam štěstí udělat mohl, měl by podstatně větší výběr. Klára si z něj často dělá legraci, že je škoda, že není homosexuál, protože v baletu je spousta krásný, milý kluků, kteří mají, pro ni bohužel ,zájem o jiné hezké kluky. O tyto vody však zase nemá zájem David, takže se asi zeťáka z baletu nedočkám....

Poslední

Tímto květem lithopsu se asi budu loučit s letošní kaktusářskou sezonou. Myslím, že tu bude už definitivně poslední květ, který se snaží pochytat poslední sluneční paprsky. Sice se snažím ještě přesvědčit faukárie (tygří tlamičky), ty také kvetou v podstatě po ukončení sezony, ale zatím nic. Stále jestě mám všechny sukuletny i kaktusy na balkoně. Hypnotizuju každý večer teploměr, sleduji předpovědi počasí a jsem připravena na bleskový přesun dovnitř. O víkendu mi trošku zatrnulo, měli jsme opravdu půl stupně těsně nad nulou, ale doufám, krátké ochlazení pichláči zvládnou. Tak ještě pár dnů, prosím.... Na té tmavé chodbě mi jich je vždycky přes zimu líto....

Shari Lapena - Co jste to provedli

 Anotace z DK:

 V ospalém vermontském městečku Fairhill se nikdy nic neděje. Na starém hřbitově se teenageři baví vyprávěním duchařských historek. Rodiče věří, že se jejich děti vrátí ze školy v pořádku domů. Vchodové dveře se nechávají odemčené. Až do dnešního rána… Protože Dianu Brewerovou nenajdou v její posteli, ale na poli, nad kterým krouží supi. A stejně rychle, jako z dívky vyprchal život, stane se z Fairhillu místo plné podezřelých a strachu. Každý něco tají. A všichni chtějí vědět, kdo to udělal…

Knížky této autorky mám docela ráda. Bývají poutavé, čtou se velmi rychle. I když má pocit, že jak rychle je přečtu, tak rychle na ně zapomenu. Nijak se mě nedotknou. Ani tentokrát se změna nekoná. Napínavý, čtivý příběh. Krátké kapitoly, které vás nutí číst dál a dál. První část knihy měla pro mě lepší spád, pak už jsem měla pocit, že se omílají fakta stále dokola. Vadila mi "duchařská linka" příběhu. Přiznám se, že vraha jsem neodhlalila. Ale i tak jsem byla trochu zklamaná. Za mě tento příběh patří  ke slabší části autorčiny tvorby. 

Barbora Šťastná - Třicet pět večírků

 Anotace z DK:

Na maturitním plese jim bylo čerstvých osmnáct, socialismus už to měl spočítané a před nimi se otevírala léta plná svobody a neomezených možností. Parta přátel, kteří tenkrát věřili, že úspěch či neúspěch mají výhradně ve svých rukou, se je rozhodla prožít po svém – na sérii večírků, kde dochází k těm nejzásadnějším životním zlomům i prozřením. S každou další skleničkou totiž roste nejen chuť, ale taky upřímnost. A kocovina, která následuje, je rok od roku horší. Tenhle večírek trvá už pětatřicet let.

Tuhle recenzi vám dlužím už od léta. Bohužel konec léta a začátek podzimu byl pro mě takový "fičák" v tom negativním slova smyslu, že jsem na ní úplně zapomněla. Na knížku jsem se docela těšila, protože hrdinové byli můj ročník. Byla jsem zvědavá, nakolik s nimi budu souznít.  Úplně se tak nestalo. Je vidět, že i když vyrůstáte ve stejné době, ve stejném městě, spoustu věcí vnímáte jinak. Líbilo se mi, že kromě řešení vztahů - partnerských, kamarádských, rodičovských - se příběh dotkne i událostí, které jsme všichni prožívali.  Ale vadilo mi, že jsem se s žádným z hrdinů nedokázala ztotožnit, nikdo mi nebyl sympatický. Občas, hlavně zpočátku, jsem se v postavách ztrácela. Není to žádná náročná literatura, ale na druhou stranu se tak ani netváří. Stylem mi hodně připomínala knihy Patrika Hartla.  Taková fajn oddychovka, nic co by mi uvízlo v hlavě na delší dobu. 

Sbohem, můj myšáčku....

Konečně tě nic nebolí. Bylo to pro mě těžké rozhodnutí nechat tě uspat, ale vím, že pro tebe to bylo to nejlepší. Trápil jsi se s nemocí už druhý měsíc a poslední týden byl pro tebe moc ošklivý a těžký. Nechtěla jsem tě už víc trápit. Pozdravuj za duhovým mostem oba brášky i Tlusťouška. Určitě tam na tebe čekají. 

Guillem Clua - Vlaštovka

Na tohle představení jsem si brousila už dlouho zuby. Hlídacího psa jsem měla nastaveného určitě téměř rok. Jenže když jsem  přišla na stránky předprodeje třeba půl hodiny poté, co mi přišlo oznámení, bylo vyprodáno. O prázdninách jsem měla konečně štěstí a podařilo se mi 4 vstupenky ulovit. Když si vzpomenu, jak jsem ležela na lehátku pod palmami a rychle klikala, zdá se mi, že to bylo v úplně jiném životě.

Ale zpět k představení. Bylo to .... neskutečné. Velmi jemný, citlivý,emotivní a lidsky neuvěřitelně silný příběh. Divák si projde velmi emocionálně náročnou cestu. Příběh o lásce, bolesti, toleranci, víře, ztrátě a naději. Musím vyzdvihnout i skvělé herecké výkony obou protagonistů. Je neuvěřitelné, jak dva lidé udrží napětí po dvě hodiny bez přestávky. Paní Čvančarová je fenomenální a do Daniela Krejčíka jsem se regulérně zamilovala. Pokud hledáte představení, které vás rozjitří a pohladí zároveň, je tohle to pravé. A malé doporučení - dámy, na představení se nemusíte vůbec líčit. Do kabelky přihoďte balíček kapesníků navíc!

Jakuba Katalpa - Úlice

 Anotace z DK:

Co všechno jsme ochotni obětovat pro to, abychom přežili? A zůstáváme pak stále ještě lidmi? Úlice jsou městem vyšinutým v prostoru i čase. Chybějí dokonce na některých mapách českoněmeckého pohraničí. Jejich obyvatelé od nepaměti chovají včely a jejich životy jsou zalité sladkostí. Jenže potom přímo ve městě vyroste koncentrační tábor…
Anežka, Běla a Helena v Úlicích vyrostly a znají se od dětství. Každá měla své nevzrušivé plány, které však přítomnost tábora a německých vojáků dramaticky promění. A s nimi také jejich charaktery.

Ufff, to bylo hodně temné čtení. Trošku bych řekla až zvráceně temné. Psané velmi zajímavým stylem, který mi ale sedl a měla jsem chuť přečíst knížku na jeden zátah. Osoby jsou skvěle vykreslené, překvapil mě jejich vývoj.Trošku mi nesedla linka s včelami a vše prostupující vůní medu. Dovedu si představit, že část čtenářů bude z knížky nadšena, naopak část znechucena. Ale lhostjený nebude asi nikdo. 

Poslední záchvěv léta

Kdo mě znáte, dobře víte, že jsem letní typ. Takže já se stále zuby nehty držím léta. Žádné vřesy a dýně v obchodech mě nepřesvědčí, že přichází podzim. V mé víře mě podporuje pár statečných kaktusů a sukulentů, které ještě honem tlačí poslední květy. Už kvůli nim doufám v dlouhé babí léto nebo slunečný podzim nebo říkejte tomu, jak chcete. Pozdní sluníčko dokáže sukuletny i některé kaktusy krásně vybarvit do červena, oranžova a fialova. Jsou pak nádherní i bez květů. Tak jim držme palce!

Alena Mornštajnová - Čas vos

 Anotace z DK:

Příběh o moci minulosti a síle květin. Bára a Ptáčník. Dva lidé, jejichž cesty se protnuly dávno předtím, než se ti dva potkali. Bára je přesvědčená, že její život by byl mnohem šťastnější, kdyby do něj před lety kdosi nezasáhl a nezměnil jeho směr. Minulost už sice nevrátí, ale může se pokusit přepsat ji v paměti lidí. Zatím však vyčkává, zabydluje se v novém domově a sází květiny.
Ptáčník se na rozdíl od ní s minulostí naučil žít. Necítí se ukřivděný, nevadí mu, že ho lidé považují za podivína, ani ho netíží osamělost. K životu mu stačí svoboda, les a pozorování ptáků. Nebo snad ne?

Knížky Aleny Mornštajnové miluju. Obecně zjišťuji, že mě tvroba současných českých autorek hodně baví. Tohle je opravdu krásné čtení, velmi lidské, místy bolavé. Je to banální příběh o závisti a zlobě, která dokáže zničit život několika generací. Úžasná knížka, kterou všem milovníkům české literatury doporučuji. 

Již týden v pekle

 

Více než týden mám pocit, že se potácím nějakým hororovým snem. Jen to probuzení nepřichází. 

Možná někteří z vás zaregistrovali, že jsem svou "reportáž" z dovolené usekla poslední den bez jakéhokoliv slova vysvětlení. To proto, že ten poslední den začalo hotové peklo. Při pravidelném podvečerním telefonátu s maminkou se mi její hlas nezdál a až po velkém naléhání přiznala, že je jí špatně. Dodatečně jsem se dozvěděla, že už třetí den, ty předchozí dny se jí to ještě podařilo maskovat. Takže jsem začala nahánět manžela, který volal záchranku, následoval převoz do nemocnice a maminčina hospitalizace. Ten pocit bezmoci, když jste tisíce kilometrů daleko a nemůžete vůbec nic, je neskutečný. Ve čtvrtek maminku prospustili domů, v ne zcela uspokojivém stavu. Takže teď řešíme, jak to doma zvládne, jak my to všechno zvládneme. Vůbec nevím a strašně se  bojím.....

Aby toho nebylo málo, museli jsem tento týden nechat uspat naši starou morčinku Limetku. Její zvětšené srdíčko už tento svět nezvládlo. Bohužel to musely řešit děti, já byla tou dobou u maminky v nemocnici. Vím, že už jsou velké a zvládnou to, ale vidím, že stres se podepisuje i na nich. 

Dám si sem dvě fotky z dovolené - poslední východ a poslední západ slunce. Jak krásnou vzpomínku na poslední chvíle. Teď mám pocit, že jsem na žádné dovolené nebyla a potřebovala bych  pobyt v nějakém relaxačním sanatoriu. Držte nám, prosím, palce!