Pan Halpern a pan Johnson

Dnes jdu  za vámi s pozvánkou do divadla. Na podzim minulého roku se mi po opravdu dlouhém - a tím myslím dlouhém nějaký rok -  lovu podařilo ulovit vstupenky do divadla Ungelt na herecký koncert pánů  Kosty a Němce.  A včera konečně nastal ten vytoužený den! Jde o komorní konverzační hru, která je založená právě na hereckých výkonech těchto dvou geniálních umělců. Hra opřátelství, poznávání, prostě příběh, který vezme za srdce. Chvíli se smějte, chvíli pláčete. Pro mě byl neskutečný zážitek sledovat zblízka to geniální herectví. Pokud se vám podaří sehnat vstupenky, neváhejte ani vteřinu a utíkejte na to!

Fotografii jsem si půjčila ze stránek divadla Ungelt.

Prodloužený víkend

Máme za sebou s Klárou každoroční jarní korálkovací prodloužený víkend. Naším domovem se na       3 dny stal Janov nad Nisou. I když počasí na fotkách vypadá idylicky, zdání klame. Byl to zrovna víkend, kdy se řádně ochladilo. Takže jsme v sobotu při krátké vycházce pěkně promrzly. 

Ale buďme upřímní, o procházení tentokrát vůbec nešlo. Tady šlo hlavně o korálkování, pokec s kamarádkami a v neposlední řadě i dokoupení korálkových zásob. Objely jsme několik korákových obchodů, to je vždy pro mě neskutečný relax. Tentokrát jsem ale nenakupovaly tolik, přeci jen zásoby máme veliké. 

Jen v podnikové prodejně Perlexu jsme se rozšouply hodně. Ale takové množství barev a velikostí voskových perel nikde pohromadě nemají! 

 A už se můžeme těšit na prázdniny, kdy vyrážíme znova!

Petra Soukupová - Marta děti nechce

 Anotace z DK: 

Může cesta do Santiaga změnit člověku život nebo se zase vrátí tam, odkud vyšel? Martě se nic špatného neděje. Má dobrou práci, žije v dlouhodobém vztahu s Hynkem a jeho děti z předchozího manželství má ráda. Svoje děti nechce, Hynek žádné další taky ne, v tom jsou zajedno. Tak co chce vlastně řešit? Proč se rozhodne vyrazit sama na deset dní trvající cestu plnou nepohodlí a samoty, když měla jet s Hynkem a dětmi k moři? Mají pravdu její blízcí, když si myslí, že je to nesmysl a vůbec — že by Marta měla žít úplně jinak?

Jedná se o velmi, velmi volné pokračování knížky Marta v roce vetřelce. Myslím ale, že není úplně nutné mít ji přečtenou, určitě se bude v příběhu orientovat dobře. Petra Soukupová píše velmi dobře,čtivě. Má zvláštní schopnost trefit se do pocitů člověka. Kolikrát já si při čtění řekla "Jo, tohle dobře znám". Přiznám se, že jsem již několikrát koketovala s myšlenkou vypravit se na pouť do Santiaga. Bohužel vím, že jsem moc pohodlná a že bych to nezvládla. Ale ráda o tom přemýšlím. Tato knížka mi dala docela realný pohled ženy a utvrdila mě, že to pro mě nebude. Marta mě občas štvala svým neustálým přešlapováním na místě. Ale myslím, že to je hlavně tím, že mi nastavila zdrcadlo. Sama cítím, že už přešlapuju příliš dlouho a stále to nedokážu rozseknout. Určitě knížku doporučuju, myslím, že každý si tam svůj kousek sebe najde. 

Coppélia

Osobně neznám lepší program na páteční večer než návštěvu baletu ND ve Státní opeře. Tentokrát padl los na Coppélii. Zhruba po roce jsem s Klárou musely zkontrolovat, jestli je pořád tak dobrá. A je! Obzvlášť pokud máte štěstí na tak skvělé obsazení. Podle mě je pár Aya Okumura a Federico Ievoli to nejlepší, co naše první scéna nabízí. Já vím, že řada lidí se mnou souhlasit nebude. Každý má své favority, své sympatie a antipatie. A tak to má být.

 

Moc jsem si s Klárou večer užily. Už přemýšlíme, kam vyrazíme příště. Teď docela dost kulturních plánů. Na duben i květen už vstupenky máme. A v květnu a červnu bude ve Státní opeře série Labutích jezer, to si určitě ujít nenecháme. 

                    

Popový koncert

 

Dnes jsem si užili další interní popový koncert. David nejprve hrál sólo (ano, s malou chybkou). Pak dělal doprovod své spolužačce. Toho se bál hodně, moc mu záleželo, aby kamarádce vystoupení nezkazil. To se podařilo, vše bez chyby!

Tyhle koncerty mě děsně baví. Zazněla celá  škála různých skladeb, v různých provedeních. Od Ozzyho Osbourna přes Anetu Langerovou, Ewu Farnou až po Marii Rottrovou. Ještě nás určitě jeden, tentokrát kytarový koncert v létě bude čekat. Už teď se těším

Phyllida Shrimpton - Kolik barev má štěstí

 Anotace z DK:

Poklidný život osamělého devadesátníka Algernona se ze dne na den obrátí vzhůru nohama, když u něj najde dočasné útočiště jeho dcera Helena, s níž se před lety rozešel ve zlém, a skoro šestnáctiletá vnučka Anna, kterou vidí poprvé v životě. Osobitá dívka, která se ráda obléká do křiklavých barev a kreslí si obrázky na kůži, staromódního dědečka občas pořádně vytočí, zatímco Anně nerudný a mrzutý starý pán trochu nahání strach. V malém venkovském domku navíc ožívají stíny minulosti – vzpomínky dobré i zlé. Dokážou spolu na první pohled tak odlišní lidé zastupující tři generace pod jednou střechou najít nejen společnou řeč, ale i domov? Barvitý, humorný i dojemný příběh o vztahu napříč generacemi a o tom, jak navzdory nepříznivým okolnostem vzít život za správný konec.

Tak tady se opravdu vyplatila má povrchnost. Už jsem vám říkala, že do knihovny velmi často vyřážím bez brýlí, takže vybírám knížky podle obálky? Tak to bylo i v tomto případě a jsem moc ráda, že mi knížka padla pod ruku. Je to příběh, který vás rozesměje i rozpláče (ano, doporučuju číst k krabicí kapesníků po ruce!). Není nijak nabitý dějem a akcí. Je to spíše příběh k zamyšlení. Vyprávění o vztazích mezi generacemi, hledání životní cesty, odpuštění a smíření. Tenhle příběh ve mně zůstane dlouho. Tohle si určitě přečtěte!

První jarní ...

První jarní den.  A zároveň můj den. Můj narozeninový den. Jsem moc ráda, že se díky přestupným rokům přesunul první jarní den na 20.3.. Vždycky mě totiž mrzelo, že jsem se narodila poslední den zimy. Zimy, kterou tak strašně nemám ráda. Já si totiž myslím, že Pán Bůh tvořil medvěda  a na úplně poslední chvíli svůj záměr změnila a byla jsem z toho já. Zimu bych dokázala prožít zalezlá v brlhu, klidně i prospat. Celou zimu jsem unavená, protivná, ploužím se temnými dny. Naopak první jarní paprsky mě probudí, já mám najednou energii a konečně funguju. Nejradši bych celé dny brouzdala venku. Teď je to konečně tak, jak to má být. Já se prostě znovu rodím s příchodem jara!

Tyhle narcisky (vim, nic moc fotka mobilem) jsou můj pěstební pokus.Vím, že se mají cibuloviny vysazovat na podzim. Ale do podzimu jsem vždycky na ně zapomněla. Takže jsem je vloni na jaře po odkvětu jen tak hala-bala pýchla do trávníku. A ony u takhle krásně kvetou. Teď vím, že jsem měla trochu promyslet umístnění, jsou tam chudinky schované za keří. Musím zase letos nějaké pořídit a vysadit je lépe. Ale mám z nich radost!

L´0real Paris Revitalift Laser sérum

Dnes zabrousím do vod kosmetických. Dostala jsem od All2test možnost odestovat sérum L´Oreal Paris Revitalift Laser Tri-peptides Age-correcting Serum. Byla jsem ráda, že můžu sérum vyzkoušet. Po přečtení popisu jsem věděla, že to je něco, co si určitě pořídím. Sérum by mělo být nabušené aktivními látkami - mělo by obsahovat kyselinu hyaluronovou, tři druhy peptidů a vitamín C. Slibuje vyhladit vrásky a linky, vrátit pleti hutnost, obnovit pružnost pleti, rozzářit pleť a viditelně sjednotit tón pleti. Tedy přesně všechno, co potřebuju řešit. Sérum jsem měla testovat 6 týdnů než se rozhodnu ho zhodnotit.

Už první aplikace mě docela rozhodila. Sérum má velice, velice intenzivní parfemaci. Pro mě bohužel velmi nepříjemnou. Přirovnala bych ji k pánské, velmi agresivní kolínské. Obecně parfemace v pečující kosmetice nevyhledávám, ale zase mi úplně zásadně nevadí, pokud jsou pro mě příjemné. Tady však byl pravý opak. První dny užívání, kdy jsem byla ještě nemocná se zápalem plic, mi parfemace natolik podráždila dýchací cesty, že jsem se pokaždé rozkašlala. Nutno ale zdůraznit, že na pleti mi parfemace žádné problémy nezpůsobila. Tam mě trochu potrápil alkohol denat., který je ve složení na docela vysokém 4.  mistě. Když jsem sérum zpočátku používala dvakrát denně - ráno a večer - dle pokynů, měla jsem každé ráno pleť naopak vysušenou, staženou, vyloženě toužící po dávce hydratace. Zařadila jsem sérum pouze do své ranní rutiny, vzhledem k obsahu vitaminu C. Pak už to bylo v pořádku a pleť mi nevysušovalo. Bohužel jsem však nepozoroval během téměř 7 týdnů užívání žádný z proklamovaných benefitů. Chápu, že ve svém věku nemůžu čekat zázraky. Jak pozitivum bych asi měla vnimat, že stav mé pleti se nijak nezhoršil, pleť sérum při používání 1x denně tolerovala dobře. Ale nic víc. Asi bych měla ještě upozornit, že po nanesení a vstřebání pleť zůstávala stále lepivá. Nic dramatického, nic co by mi nějak zásadně vadilo. Po aplikaci denního krému lepovivost zmizela. Ale je to v rozporu s reklamou, která tvrdí, že sérum je nelepivé. 

Když shrnu své pocit, sérum dopotřebuju. Ale rozhodně si další balení nekoupím. Největší problém pro mě představuje parfemace. Abych byla ochotná tolerovat ten dráždivý zápach, musela bych omládnout o 5 let. To nejméně!

Královny intrik v Troji

Po roční pauze se do trojské botanické zahrady vrátila výstava orchidejí. Přivítala jsem to s velkou radostí a hned se na prohlídku vypravila. 

Po dlouhé době jsem vyvenčila foťák. Po dlouhé opravě smutně seděl opuštěný doma. A dnes jsem zjistila, že vůbec neumím fotit. Vymyslet nějakou slušnou kompozici bylo nad moje síly. Na svou obranu však musím uvést, že ve skleníku byla neuvěřitelná spousta lidí. Často byl problém se ke květům dostat, místy se na focení stály fronty. Přiznám se, že s funícím davem za zády stoupala má nervozita a nebyla jsem schopná vyfotit vůbec nic. 

I tak vás tu zahrnu snůškou fotek. Ten, kdo doroluje na konce, uvidí odměnu!

Pro statečné slíbená odměna. I když to není orchidej, moc pěkně mi holka pózovala. Tak jsem ji musela taky vyfotit!

Pokud máte možnost a chuť, výstava trvá do 23.3. každý den mimo pondělí. Opravdu je se na co koukat. Květů záplava. Všude se line nádherná vůně. Výstava je doprovázena i bohatým prodejem. Tomu jsem se vyhnula velkým obloukem, takže jsem myslím hodně ušetřila!

L´Histoire de Manon

Aby to tady nevypadalo jako knižní blog, pozvu vás dnes do divadla. Na úžasné, dokonalé, fenomenální baletní představení L´Histoire de Manon, které je nyní na reportoáru baletu Národního divadla a máte možnost ho vidět ve Státní opeře. Autorem choreografie je sir Kenneth MacMillan, přední  britský choreograf . Manon u nás nikdy inscenována nebyla, znala jsem jen ukázky. O to více jsem se na toto představení těšila. A byla jsem opravdu unešená. Musím říct, že takhle moc se mi žádný balet už dlouho, dlouho nelíbil. Neskutečně náročná choreografie citlivě doplněná skvělou hudbou. Nejsilnějšími momenty celého přestavení jsou bezpochyby vášnivé duety. To jsem se zatajeným dechem sledovala, jak bravurně dokázali hlavní protagonisté skloubit neskutečně náročnou taneční techniku s těžkým hereckým úkolem. V hlavních rolích se nám představila Aya Okumura a Frederico Ievoli. Tento pár má mé sympatie již nějakou dobu, proto jsem se na ně moc těšila. A mé očekávání předčili mnohonásobně. Jejich taneční i herecký výkon byl naprosto strhující. Myslím, že jejich vyčerpané tváře při závěrečné děkovačce hovoří za vše. 

Abyste se nemuseli dívat jen na mé šmouhy z mobilního telefonu, půjčila jsem si jednu fotku ze stránek Národního divadla.

Pokud máte balet rádi, určitě si nenechte toto dechberoucí představení uniknout. Já sama už hlídám další termíny, protože tohle prostě musím vidět znovu!

Yrsa Sigurdardóttir - Hlubiny

 Anotace z DK: 

Nález lidských kostí spustí policejní vyšetřování. Pozůstalí oběti se mohou dočkat odpovědí, ne všichni po nich však touží. Lodní kuchařka Gunndís zjišťuje znepokojivé okolnosti úmrtí svého otce. V recyklačním centru v Reykjavíku je nalezena a exhumována kostra, která byla podle všeho pohřbena v zemi mnoho let. Policisté Týr a Karó nejsou k případu přiděleni, ale jsou požádáni, aby pomohli v sousedském sporu, který eskaloval do nebezpečných rozměrů. Zanedlouho se však ocitají uprostřed vyšetřování vraždy.

Yrsa mě opět nezklamala. Kombinace vyšetřování nálezu staré kostry, dění na rybářské lodi a sousedských sporů dodává příběhu dynamiku a nechává čtenáře v napětí. Děj ubíhal svižně a na konci do sebe vše krásně zapadlo. Jsem moc ráda, že pokud jde o vyšetřovatele, příběh zůstal otevřený, takže se můžu těšit na další díl. 

Jednu malou výtku bych ale měla. Ne k příběhu samotnému, ale k reklamní kampani na předchozí díly. Vadí mi, že jsou na konci knihy vloženy celé kapitoly předcházejících příběhů. Přijde mi to zbytečné, drobná anotace by byla dostačující. Při čtení mám vždy pocit, že mám před sebou spoustu stránek a nejednou se ukáže, že jsem na konci. 

Jojo Moyes - V cizích botách

 Anotace z DK:

Seznamte se se Sam. Nemá toho moc, ale za to málo je vděčná: jen tak tak si drží svou práci a její rodina je na ni ve všech ohledech závislá. Ví, že ji jeden špatný den dělí od toho, aby o všechno přišla, a jenom doufá, že to nebude dnes… A tohle je Nisha. Má všechno, o čem vždycky snila, její manžel je fenomenálně bohatý a ona si žije na vysoké noze… tedy až do chvíle, kdy její muž podá žádost o rozvod. Sam a Nisha se nikdy neměly potkat. Ale když si omylem vymění tašky v tělocvičně, jejich životy se propletou – a úplně vymknou kontrole.

Knížka mě moc potěšila. Jasně, je to pohádka pro velký holky. Ale není to sladká romanťárna, to vy už víte, že nemám moc ráda. Trochu lovestory, trochu rodinných vztahů. Vyprávění o přátelství a solidaritě žen. Příběh byl chvílemi vtipný, chvílemi dojemný. Měl švih, velmi dobře se četl. Příjemná oddychovka, mohu jen doporučit. 

Fredrik Backman - Životní terno

 Anotace z DK:

Je noc před Štědrým dnem a nemocniční chodbou kráčí žena v šedém, aby si odvedla jednoho z nás. Má s sebou desky se jmény nás všech: pětileté holčičky trpící rakovinou, která maluje svou oblíbenou židličku na červeno, dvacetiletého mladíka leštícího pivní sklenici v milované hospodě, pětačtyřicetiletého muže, který uhání tmou v drahém autě a hledá, do čeho by narazil.
Někdo z nás dnes přijde o život, pokud se někdo jiný dobrovolně nevzdá toho svého. Ale nestačí pouze zemřít, protože život není jen to, co právě končí. Život je všechno to, co se stalo předtím.
Fredrik Backman umí mistrně vylíčit lidské pochyby a vnitřní démony, aniž ztrácí smysl pro humor. Toto vyprávění je mnohem smutnější než třeba Dickensova Vánoční koleda, ale i zde najdeme naději a možnost všechno napravit — i když za velmi vysokou cenu.

Utlá knížečka, kterou budete mít přečtenou za hodinu. Přesto má v sobě více emocí a moudrosti než leckterá bichle. Donutí vás zamyslet se nad smyslem našeho konání. Hořkosladké, bolavé, dojemné.

Radka Třeštíková - Bábovky na konci světa

 Anotace z DK:

Volné pokračování bestselleru Bábovky. Rebeka a Karolína, těžko říct, čí je to vina. Dvě řadovky, sněhuláci, Bohnice, kolo a nezpevněná krajnice, ze které sjedeš nebo do tebe vrazí vlak, měsíce v kómatu, slzy a Milana, co potřebuje mámu, a Nikola má dvě, v termosce na čaj víno, proutěné košíky, svatby, pohřby a vraždy, Linda tvrdí, že tady něco smrdí, a Saša je v cele, to ještě není celé, ještě Magda, slinivka, provaz a kameny pro toho, kdo by byl zraněný, bolest i naděje, že se to skutečně neděje, že život je jenom demo, ze šlapky jeptiška, banány, pašeráci a obětavá Bety, rozdílné světy, co spolu skončí u poslední věty. Všeho je moc a všechno je krát. Před Bohem za Bohem nikdo nesmí stát, jinak nebudu hrát. A co ten batoh?

Zatímco Bábovky mě docela bavily, tady jsem hodně na rozpacích. Kniha je, jedním slovem, divná. Velmi těžce se mi v příbězích orientovalo. A to víte, že mám spostupné rozplétání nebo naopak spojování příběhů velmi ráda. Všechny postavy jsou zmatené,psychicky labilní, nesympatické. Situace jsou nerealisticky vyhrocené. Nikde ani kapka naděje. Všude temnota a hnus. A konec to úplně zabil. Tuším, že tohle je poslední knížka paní Třeštíkové, kterou jsou četla. 

Scarlett Wilková - Když přišli psi

 Anotace z DK:

Mistrovský román z poválečných Beskyd. Některá tajemství by měla zůstat navždy skryta – je lepší nevědět, že hrdinové, kterým jsme vystavěli pomníky, ve skutečnosti mnoha lidem ublížili. Živa, Ludmila, Slávek, Ondráš i Karel mají co tajit. Ale kdo je může soudit, když prožili mládí v době, kdy se obyvatelé Beskyd báli partyzánů stejně jako německých vojáků? A lze rozpoznat dobro od zla, když máte nevratně zjizvenou duši? Hory na Valašsku dodnes skrývají příběhy velkých lásek a nenaplněných snů. Nadešel čas je vyprávět… 

Díky tomu, že mě chřipka skolila do postele, jsem knihu shltla za dva dny. A vlastně jen kvůli bolestem hlavy od horečky mi to trvalo dny dva, jinak si dovedu představit, že bych knížku prostě neodložila, dokud bych ji nedočetla. Takovéhle knihy by měly být povinná četba na středních školách a ne Epos o Gilgamešovi! Velmi hluboký a přes všechny zachycené hrůzy velmi čtivý příběh. Vzájemně propletené osudy postav, všechna tajemství jsou postupně odkrývána. Velmi silný příběh, který mi zůstane dlouho pod kůží. 

Robert Bryndza - Záhadná oběť

 Anotace z DK:

V roce 1988 zmizela z chudinské londýnské čtvrti školačka Janey Macklinová. Její tělo se nikdy nenašlo a případ zůstal nevyřešený. Nyní, o třicet let později, se na soukromou detektivní kancelář Kate Marshallové a Tristana Harpera obrátí kreativní agentura, která chce Janeyino zmizení zpracovat mimo jiné do podcastu o skutečných zločinech, a položí Kate a Tristanovi zajímavou otázku: Je možné, že Janey zabil Peter Conway, známý jako Kanibal z Nine Elms?

Dobře víte, že příběhy Roberta Bryndzy mám ráda, obzvlášť sérii s Kate. Je mi sympatičtější než Erika. I  tento příběh je čtivý, stránky rychle ubývají. Ale myslím, že pan Bryndza to umí líp. Pro mě byla tato knížka trošku zklamání. V podstatě od začátku víte, jak příběh dopadne. Stále jsem doufala, že se mýlím, že závěr bude nějaké překvapení, ale bohužel.

Robert Galbraith - Neklidná krev

Anotace z DK:

Pátý případ Cormorana Strika a Robin Ellacottové. Soukromého detektiva Cormorana Strika osloví s prosbou o pomoc žena, jejíž matka před čtyřiceti lety zmizela za podivných okolností. I přes malou šanci na objasnění odloženého případu se Strike a jeho parťačka Robin Ellacottová pouštějí do vyšetřování. Záhy pochopí, že před sebou mají ďábelsky složitou záhadu související s tarotovými kartami, pochybnými svědky a psychopatickým sériovým vrahem. A zjistí, že i případy staré desítky let mohou být smrtící.

Příběh jsem začala číst v průběhu vánočních svátků, ale protože má více než 970 stran, dočetla jsem až nyní. Ale stálo to za to. Ústřední dvojici detektivů mám moc ráda, oba patří mezi lidi, se kterými bych klidně zašla na kávu. Hlavní příběh má, jak už jsme u J.K. Rowling zvyklí, spoustu odboček. Kromě hlavní detektivní zápletky se dozvídáme stále více podrobností ze soukromí detektivů. Je pravda, že by někdo mohl namítat, že na detektivku se tady řeší hodně vztahů. Ale to je něco, co já mám moc ráda. Příběh je napínavý, vraha podle mě odhadnou vůbec nelze. Tady bych měla mírnou kritiku - nepochopila jsem myšlenkový zvrat, jakým k odhalení detektivové došli. Ale možná to je jen mé nepochopení. 

Určitě budu v četbě série pokračovat, jen si další 1000 stránek nechám zase na další volné období. A asi bych konečně měla zkusit Harryho Pottera. Mám pocit, že jsem jediná na zeměkouli, kdo nezná ani knížky ani filmy. 

Rok 2025

Moji milí blogoví přátelé, vítám vás v novém roce 2025. Přeju vám, ať v tomto roce máte více důvodů se smát než plakat. Ať máte kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi a podrží vás, když to třeba zrovna nepůjde. Ať vám svítí sluníčko na cestu celým rokem 2025.

Ráda bych vám poděkovala za roky minulé. Za to, že tu se mnou jste, že čtete mé nápady a někteří i komentujete. Věřte, že z každé váší zprávy mám velkou radost a zpříjemní mi den. 

V novém roce budu pokračovat v přibližně stejném stylu - tedy nestylu, protože jsem si vědoma, že tento blog žádný styl nemá a je to jeden velký mix všeho. Určitě se tu objeví přečtené knihy, i když tyto příspěvky mají výrazně nejméně shlédnutí. Ale já to tu používám jako svůj čtenářský deník, takže vás tím otravovat budu. Určitě se tu objeví nějaký tip na recept, pokud vyzkouším něco co mě zaujme. Pokud se podaří nějaký zajímavý výlet, také se o něm dozvíte. Plánovala jsem i Projekt 52, ale zatím jsem stále bez foťáku. Příští týden zavolám do opravny, jak to vidí. Přeci jen plánované 2-3 měsíce se protáhly skoro na půl roku a mě to přestává bavit. 

Uvidíme, co vše nám rok 2025 přinese. Každopádně se na jízdu tímto rokem s vámi těším!