Ale zpět k představení. Bylo to .... neskutečné. Velmi jemný, citlivý,emotivní a lidsky neuvěřitelně silný příběh. Divák si projde velmi emocionálně náročnou cestu. Příběh o lásce, bolesti, toleranci, víře, ztrátě a naději. Musím vyzdvihnout i skvělé herecké výkony obou protagonistů. Je neuvěřitelné, jak dva lidé udrží napětí po dvě hodiny bez přestávky. Paní Čvančarová je fenomenální a do Daniela Krejčíka jsem se regulérně zamilovala. Pokud hledáte představení, které vás rozjitří a pohladí zároveň, je tohle to pravé. A malé doporučení - dámy, na představení se nemusíte vůbec líčit. Do kabelky přihoďte balíček kapesníků navíc!
Co všechno jsme ochotni obětovat pro to, abychom přežili? A zůstáváme pak stále ještě lidmi? Úlice jsou městem vyšinutým v prostoru i čase. Chybějí dokonce na některých mapách českoněmeckého pohraničí. Jejich obyvatelé od nepaměti chovají včely a jejich životy jsou zalité sladkostí. Jenže potom přímo ve městě vyroste koncentrační tábor…
Anežka, Běla a Helena v Úlicích vyrostly a znají se od dětství. Každá měla své nevzrušivé plány, které však přítomnost tábora a německých vojáků dramaticky promění. A s nimi také jejich charaktery.
Ufff, to bylo hodně temné čtení. Trošku bych řekla až zvráceně temné. Psané velmi zajímavým stylem, který mi ale sedl a měla jsem chuť přečíst knížku na jeden zátah. Osoby jsou skvěle vykreslené, překvapil mě jejich vývoj.Trošku mi nesedla linka s včelami a vše prostupující vůní medu. Dovedu si představit, že část čtenářů bude z knížky nadšena, naopak část znechucena. Ale lhostený nebude asi nikdo.
Příběh o moci minulosti a síle květin. Bára a Ptáčník. Dva lidé, jejichž cesty se protnuly dávno předtím, než se ti dva potkali. Bára je přesvědčená, že její život by byl mnohem šťastnější, kdyby do něj před lety kdosi nezasáhl a nezměnil jeho směr. Minulost už sice nevrátí, ale může se pokusit přepsat ji v paměti lidí. Zatím však vyčkává, zabydluje se v novém domově a sází květiny.
Ptáčník se na rozdíl od ní s minulostí naučil žít. Necítí se ukřivděný, nevadí mu, že ho lidé považují za podivína, ani ho netíží osamělost. K životu mu stačí svoboda, les a pozorování ptáků. Nebo snad ne?
Knížky Aleny Mornštajnové miluju. Obecně zjišťuji, že mě tvroba současných českých autorek hodně baví. Tohle je opravdu krásné čtení, velmi lidské, místy bolavé. Je to banální příběh o závisti a zlobě, která dokáže zničit život několika generací. Úžasná knížka, kterou všem milovníkům české literatury doporučuji.
Více než týden mám pocit, že se potácím nějakým hororovým snem. Jen to probuzení nepřichází.
Možná někteří z vás zaregistrovali, že jsem svou "reportáž" z dovolené usekla poslední den bez jakéhokoliv slova vysvětlení. To proto, že ten poslední den začalo hotové peklo. Při pravidelném podvečerním telefonátu s maminkou se mi její hlas nezdál a až po velkém naléhání přiznala, že je jí špatně. Dodatečně jsem se dozvěděla, že už třetí den, ty předchozí dny se jí to ještě podařilo maskovat. Takže jsem začala nahánět manžela, který volal záchranku, následoval převoz do nemocnice a maminčina hospitalizace. Ten pocit bezmoci, když jste tisíce kilometrů daleko a nemůžete vůbec nic, je neskutečný. Ve čtvrtek maminku prospustili domů, v ne zcela uspokojivém stavu. Takže teď řešíme, jak to doma zvládne, jak my to všechno zvládneme. Vůbec nevím a strašně se bojím.....
Aby toho nebylo málo, museli jsem tento týden nechat uspat naši starou morčinku Limetku. Její zvětšené srdíčko už tento svět nezvládlo. Bohužel to musely řešit děti, já byla tou dobou u maminky v nemocnici. Vím, že už jsou velké a zvládnou to, ale vidím, že stres se podepisuje i na nich.
Dám si sem dvě fotky z dovolené - poslední východ a poslední západ slunce. Jak krásnou vzpomínku na poslední chvíle. Teď mám pocit, že jsem na žádné dovolené nebyla a potřebovala bych pobyt v nějakém relaxačním sanatoriu. Držte nám, prosím, palce!
Příběh je velmi chytlavý, plný nečekaných zvratů. Dora je velmi inteligentní mladá žena s geniální pamětí. Velmi elegantně dokáže vybruslit i z těch nejnebezpečnějších situací. I přesto, že ztratila to nejcenější v životě, dokázala se vždy vzchopit a bojovat. Všem, koho zajímají příběhy z období druhé světové války, knížku opravdu doporučuji.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota na jehož e-shopu si můžete knížku objednat.
Ale odpoledne mě docela překvapil. Prohlásila jsem, že ať si dělá co chce, já jdu na výlet. Kupodivu se hned hrabal ven, že jde se mnou, nemůže riskovat, že někde zabloudím. A bylo to pěkné odpoledne, plné krásných výhledů:
Vyšlápli jsem na Královku:
Občerstvili jsme se na Prezidentské chatě
Nakonec jsme ještě zamířili na přehradu Josefův Důl
Vymyslet výlety na další den byl trochu oříšek. Všechno, co jsme navrhli, chtěla taky Klára vidět a fňukala, že tam budeme bez ní. Takže jsem zvolili něco, co už notoricky znala nebo co byla ochotná oželet.
V pondělí jsme zajeli do Liberce do ZOO. Tuhle ZOO jsme vždycky měla moc ráda. Ale už jsem rozmazlená Prahou, už se mi zdá moc malá, moc stará, úplně vhodné výběhy zvířata nemají. Je pravda, že je od mého mládí téměř stejná.
V úterý vedly naše kroky na zámek Lemberk. Zaujalo mě, že posledními majiteli byl Clam-Gallasové, rod, se kterým jsem se při našich toulkách již párkrát setkali. Také mě AI prozradil, že zámek není přiliš navštěvován. A to mohu potvrdit. I díky deštivému počasí tu žádné davy nebyly.
