Fredrik Backman - Životní terno

 Anotace z DK:

Je noc před Štědrým dnem a nemocniční chodbou kráčí žena v šedém, aby si odvedla jednoho z nás. Má s sebou desky se jmény nás všech: pětileté holčičky trpící rakovinou, která maluje svou oblíbenou židličku na červeno, dvacetiletého mladíka leštícího pivní sklenici v milované hospodě, pětačtyřicetiletého muže, který uhání tmou v drahém autě a hledá, do čeho by narazil.
Někdo z nás dnes přijde o život, pokud se někdo jiný dobrovolně nevzdá toho svého. Ale nestačí pouze zemřít, protože život není jen to, co právě končí. Život je všechno to, co se stalo předtím.
Fredrik Backman umí mistrně vylíčit lidské pochyby a vnitřní démony, aniž ztrácí smysl pro humor. Toto vyprávění je mnohem smutnější než třeba Dickensova Vánoční koleda, ale i zde najdeme naději a možnost všechno napravit — i když za velmi vysokou cenu.

Utlá knížečka, kterou budete mít přečtenou za hodinu. Přesto má v sobě více emocí a moudrosti než leckterá bichle. Donutí vás zamyslet se nad smyslem našeho konání. Hořkosladké, bolavé, dojemné.

Radka Třeštíková - Bábovky na konci světa

 Anotace z DK:

Volné pokračování bestselleru Bábovky. Rebeka a Karolína, těžko říct, čí je to vina. Dvě řadovky, sněhuláci, Bohnice, kolo a nezpevněná krajnice, ze které sjedeš nebo do tebe vrazí vlak, měsíce v kómatu, slzy a Milana, co potřebuje mámu, a Nikola má dvě, v termosce na čaj víno, proutěné košíky, svatby, pohřby a vraždy, Linda tvrdí, že tady něco smrdí, a Saša je v cele, to ještě není celé, ještě Magda, slinivka, provaz a kameny pro toho, kdo by byl zraněný, bolest i naděje, že se to skutečně neděje, že život je jenom demo, ze šlapky jeptiška, banány, pašeráci a obětavá Bety, rozdílné světy, co spolu skončí u poslední věty. Všeho je moc a všechno je krát. Před Bohem za Bohem nikdo nesmí stát, jinak nebudu hrát. A co ten batoh?

Zatímco Bábovky mě docela bavily, tady jsem hodně na rozpacích. Kniha je, jedním slovem, divná. Velmi těžce se mi v příbězích orientovalo. A to víte, že mám spostupné rozplétání nebo naopak spojování příběhů velmi ráda. Všechny postavy jsou zmatené,psychicky labilní, nesympatické. Situace jsou nerealisticky vyhrocené. Nikde ani kapka naděje. Všude temnota a hnus. A konec to úplně zabil. Tuším, že tohle je poslední knížka paní Třeštíkové, kterou jsou četla. 

Scarlett Wilková - Když přišli psi

 Anotace z DK:

Mistrovský román z poválečných Beskyd. Některá tajemství by měla zůstat navždy skryta – je lepší nevědět, že hrdinové, kterým jsme vystavěli pomníky, ve skutečnosti mnoha lidem ublížili. Živa, Ludmila, Slávek, Ondráš i Karel mají co tajit. Ale kdo je může soudit, když prožili mládí v době, kdy se obyvatelé Beskyd báli partyzánů stejně jako německých vojáků? A lze rozpoznat dobro od zla, když máte nevratně zjizvenou duši? Hory na Valašsku dodnes skrývají příběhy velkých lásek a nenaplněných snů. Nadešel čas je vyprávět… 

Díky tomu, že mě chřipka skolila do postele, jsem knihu shltla za dva dny. A vlastně jen kvůli bolestem hlavy od horečky mi to trvalo dny dva, jinak si dovedu představit, že bych knížku prostě neodložila, dokud bych ji nedočetla. Takovéhle knihy by měly být povinná četba na středních školách a ne Epos o Gilgamešovi! Velmi hluboký a přes všechny zachycené hrůzy velmi čtivý příběh. Vzájemně propletené osudy postav, všechna tajemství jsou postupně odkrývána. Velmi silný příběh, který mi zůstane dlouho pod kůží. 

Robert Bryndza - Záhadná oběť

 Anotace z DK:

V roce 1988 zmizela z chudinské londýnské čtvrti školačka Janey Macklinová. Její tělo se nikdy nenašlo a případ zůstal nevyřešený. Nyní, o třicet let později, se na soukromou detektivní kancelář Kate Marshallové a Tristana Harpera obrátí kreativní agentura, která chce Janeyino zmizení zpracovat mimo jiné do podcastu o skutečných zločinech, a položí Kate a Tristanovi zajímavou otázku: Je možné, že Janey zabil Peter Conway, známý jako Kanibal z Nine Elms?

Dobře víte, že příběhy Roberta Bryndzy mám ráda, obzvlášť sérii s Kate. Je mi sympatičtější než Erika. I  tento příběh je čtivý, stránky rychle ubývají. Ale myslím, že pan Bryndza to umí líp. Pro mě byla tato knížka trošku zklamání. V podstatě od začátku víte, jak příběh dopadne. Stále jsem doufala, že se mýlím, že závěr bude nějaké překvapení, ale bohužel.

Robert Galbraith - Neklidná krev

Anotace z DK:

Pátý případ Cormorana Strika a Robin Ellacottové. Soukromého detektiva Cormorana Strika osloví s prosbou o pomoc žena, jejíž matka před čtyřiceti lety zmizela za podivných okolností. I přes malou šanci na objasnění odloženého případu se Strike a jeho parťačka Robin Ellacottová pouštějí do vyšetřování. Záhy pochopí, že před sebou mají ďábelsky složitou záhadu související s tarotovými kartami, pochybnými svědky a psychopatickým sériovým vrahem. A zjistí, že i případy staré desítky let mohou být smrtící.

Příběh jsem začala číst v průběhu vánočních svátků, ale protože má více než 970 stran, dočetla jsem až nyní. Ale stálo to za to. Ústřední dvojici detektivů mám moc ráda, oba patří mezi lidi, se kterými bych klidně zašla na kávu. Hlavní příběh má, jak už jsme u J.K. Rowling zvyklí, spoustu odboček. Kromě hlavní detektivní zápletky se dozvídáme stále více podrobností ze soukromí detektivů. Je pravda, že by někdo mohl namítat, že na detektivku se tady řeší hodně vztahů. Ale to je něco, co já mám moc ráda. Příběh je napínavý, vraha podle mě odhadnou vůbec nelze. Tady bych měla mírnou kritiku - nepochopila jsem myšlenkový zvrat, jakým k odhalení detektivové došli. Ale možná to je jen mé nepochopení. 

Určitě budu v četbě série pokračovat, jen si další 1000 stránek nechám zase na další volné období. A asi bych konečně měla zkusit Harryho Pottera. Mám pocit, že jsem jediná na zeměkouli, kdo nezná ani knížky ani filmy. 

Rok 2025

Moji milí blogoví přátelé, vítám vás v novém roce 2025. Přeju vám, ať v tomto roce máte více důvodů se smát než plakat. Ať máte kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi a podrží vás, když to třeba zrovna nepůjde. Ať vám svítí sluníčko na cestu celým rokem 2025.

Ráda bych vám poděkovala za roky minulé. Za to, že tu se mnou jste, že čtete mé nápady a někteří i komentujete. Věřte, že z každé váší zprávy mám velkou radost a zpříjemní mi den. 

V novém roce budu pokračovat v přibližně stejném stylu - tedy nestylu, protože jsem si vědoma, že tento blog žádný styl nemá a je to jeden velký mix všeho. Určitě se tu objeví přečtené knihy, i když tyto příspěvky mají výrazně nejméně shlédnutí. Ale já to tu používám jako svůj čtenářský deník, takže vás tím otravovat budu. Určitě se tu objeví nějaký tip na recept, pokud vyzkouším něco co mě zaujme. Pokud se podaří nějaký zajímavý výlet, také se o něm dozvíte. Plánovala jsem i Projekt 52, ale zatím jsem stále bez foťáku. Příští týden zavolám do opravny, jak to vidí. Přeci jen plánované 2-3 měsíce se protáhly skoro na půl roku a mě to přestává bavit. 

Uvidíme, co vše nám rok 2025 přinese. Každopádně se na jízdu tímto rokem s vámi těším!