Anotace z DK:
Rodina. Nejužší pouto, nejhlubší jizvy. Příběh o hledání vlastní identity, o síle předsudků a odvaze postavit se nepřízni osudu tam, kde se zdá, že nic nemůže být změněno. Přestěhovat se na vesnici za partnerem Igorem se fotografce Báře zdálo jako docela dobrý nápad. Netušila ovšem, jak moc ji ovlivní odlehlost i způsob místního života. Bára si nerozumí s místními, chybí jí přátelé i starý život a doléhá na ni tvůrčí krize. Pravidelně se dostává do konfliktů s Igorovou rodinou, především s jeho matkou Jarkou, která se ji snaží dotlačit k mateřství, na něž se Bára necítí připravená. V prostředí, kde je jí všechno cizí a kde ji svírá nepochopení, ztrácí postupně nejen Igora, ale i samu sebe. Ve snaze o únik se nečekaně sblíží s Igorovou švagrovou Petrou, upachtěnou matkou dvou dětí, kterou by obyčejně pohrdala. Odhaluje však, že obrázek rodinné idyly zakrývá spoustu bolesti a manipulace.
Tuhle knížku by si asi měl přečíst každý. Výborný námět. Sonda do života moravské rodiny, kde pasivní agrese a manipulace jsou na denním pořádku. Hlavní postavy jsou napsané velmi věrohodně, člověk s nimi naprosto souzní a rozumí jim. Tohle je přesně typ četby, kterou mám ráda. V příběhu se střídají pohledy dvou postav, postupné vyjasňování i překvapivé zvraty. Přiznám se, že jsem byla maličko rozpačitá ze závěru, ale i tak je tohle jedna z nejsilnějších knih, kterou jsem v poslední době četla.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!