Už týden...

Už týden máme nového člena rodiny. Vím, že jsem poté, co odešel Bubáček prohlásila, že už další zvíře opravdu ne. Ale nakonec jsem podlehla nátlaku rodiny. A vlastně i Dobíčka. Celé dny seděl smutně v  podstatě na jednom místě v kleci. Ožil vždy jen večer, když jsem ho pustili proběhnout po bytě. Kdyby už mu bylo 10 let, řekla bych, že to takhle nějak sám doklepe. Ale je mu  3,5 roku, to by smutnil mnoho let. Navíc nemáme teď jako rodina úplně nejlepší období, tak snad nám tehle prcek alespoň přinese trochu radosti.  A to, jak vidíte, dokáže při každém večerním koupání. Ještě nemá jméno. Žádné jsem předem nevymýšleli, rozhodli jsem se, že ho pokříme, až ho poznáme. Zatím létají návrhy jako Prcek, Pinďa, Kulíšek.... Paní chovatelka navrhla, že až se rozhodneme, vystaví mu průkaz původu na vybrané jméno. Tak by to asi mělo taky trošku vypadat, když to bude mít černé na bílém. Ale víte, jak my to s těmi jmény máme. Jestli z malého má radost Dobíček, nějak nedokážu posoudit. První 3 dny na sebe prskali, honili se a úplně kamarádi nebyli. Teď už malého k sobě pustí, už spolu i spí přitulení. Ale pořád z něj mám pocit, že to bere tak, že když jsem mu tam tohle prtě nacpali, bude ho teda tolerovat. Uvidíme, bude to chtít čas.