Prázdniny končí

Prázdniny se neochvějně blíží svému konci. A na mě padá sentiment. Nedávno jsem přemýšlela, že pro mě je vlastně konec prázdnin a začátek nového školního roku důležitější než konec a začátek roku kalendářního. Protože děti už jsou rozprchlé po brigádách, Klára za chvíli odjíždí do Brna, symbolicky jsme dnes zakončili společně prázdniny ve skvělé Kavárně Adria. Tedy skvělé.... Abych byla objektivní jídlo je velmi slušné. Nebo alespoň snídaně, nic jiného jsme nevyzkoušeli. Úzasné prostředí v rodnokubistickém stylu. Ceny celkem přijatelné na to, že jsme v samém centru Prahy. Ale tak oblusha! Tak pomalá. A tak strašně je to nebaví, což dávají na odiv každým svým pohybem, každou krátkou větou. Ale tím my se rozhodně nenechali rozhodit. Na terase s krásným výhledem jsem si vychutnali pozdní snídani a rozloučili se s úžasným létem. 

Žížalka

Poslední dny zase něco neustále řeším s morčaty. Limetka byla včera na kontrole po téměř 2 měsících léčby uznána za zdravou. Uf... Žížalku jsem objednávala na preventivní kastaraci.Ta ji čeká koncem září.  A do toho ještě jsem se rozhodla pořídit si  novou slečnu. Fotila jsem Žížalku paní chovatelce a při tom jsem si uvědomila, že jsem ji ještě neukázala vám. A to ji už máme více než rok. Tak tohle je naše Žížalka. Tedy správně Cytheria of Crazy House. Ale když jsem si ji před loňskými prázdninami přivezli byla taková malinká, hubeňoučká, pořád se někam natahovala, prostě Žížalka. Teď už je to docela vypasená larva, ale jméno už jí zůstalo. 
 

Josef Mareš, Martin Moravec - Moje případy z 1. oddělení

 Anotace z DK:

Pozor, začíná výslech! Odpovídat bude Josef Mareš, nejznámější český kriminalista, bývalý šéf pražské mordparty, autor seriálů Devadesátky a Případy 1. oddělení. Vyřešil stovky vražd a teď vypráví o vrazích, obětech i nejzajímavějších případech. Zároveň vás vezme do zákulisí práce vyšetřovatele. Jak se proti zločincům sbírají důkazy? Jak probíhají výslechy a co všechno se při nich může stát? Kdy mu šlo o život a jak se vyrovnával se zlem, které viděl? Mareš strávil u policie téměř třicet let a zažil i divoká devadesátá léta. Byl u vytahování sudů z Orlické přehrady, mluvil s tak otrlými lidmi, jako byli Jonák, Mrázek či Roubal, a vyšetřoval několik přestřelek, do kterých byla zapletena mafie. Mezi jeho nejznámější případy z novější doby pak patří pražský taxivrah, pátrání po zmizelé Aničce či vražda novináře Michala Velíška. Vraždí muži jinak než ženy? Kam zabijáci ukrývají mrtvoly? Kterých pachatelů mu bylo líto? Proč se k některým choval hezky, a dokonce jim vařil kafe, i když jimi pohrdal? A proč některé odsouzené i po letech navštěvuje ve vězení?

Poslední ze série rozhovorů, který mi chyběl, aby byla sbírka kompletní. Případy 1. oddělení miluju. V té obří záplavě různých detektivních sérií byl jeden z mála, které mě zaujaly. V tomto rozhovoru o většině zpracovaných příběhů hovoří. Ve velmi příjemně vedeném rozhovoru se dozvídáme něco více o zákulisí vyšetřování. Opět velmi trefně vedený rozhovor a poutavé odpovědi. Pobavilo mě, jak moc pan Mareš nemá rád advokáty. Udělala jsem si pro sebe žebříček, jak se mi čtveřice zpovídaných přirostla k srdci: 1.doktor Dvořák,  2. kapitán Hecl 3. kriminalista Mareš 4. profesor Beneš. Je zajímavé, že moje maminka má pořadí úplně jiné. Mám tu někoho, kdo četl všechny čtyři rozhovory a podělil se s námi o své pořadi?

V ZOO

Pravidelní návštěvníci blogu dobře vědí, že prázdniny bez ZOO pro nás nejsou prázdniny. I když je stále složitější skloubit pracovní povinnosti a program dětí, nenechali jsem si ani letos tuto kratochvíli utéct. A tak jsem se ponořili do davů lidí, kteří touží obdivovat zvířátka. 

Já jsem chvíli doufala, že si užiju i focení. Před pár dny jsem totiž vyrazila s foťákem do opravny. Když jsem chtěla pánovi v provozovně ukázat, jak mi foťák vůbec nefunguje.... fungoval. Nemusím asi psát, jak jsem se tam cítila. Takže jupí, budeme fotit v ZOO. Udělala jsem asi dvě fotky, které se velmi špatně zaostřovali a blik - tma, ani jiskřička života. Takže jsem celý den nosila brašnu na rameni a fotila mobilem. Nechtějte mě slyšet, úplně spisovně jsem v první chvíli nemluvila. Jedná použitelná fotka je tento lemur:

Tak se bohužel musíme spokojit s mobilovými fotkami. Navíc jich až tak moc nemám, protože fotit mobilem mě prostě nebaví.

Ale jinak to byl naprosto skvělý den. Užili jsme si ho opravdu důkladně. V ZOO už jsme byli chvíli po deváté a odjížděli kolem 19:30. Paráda! Obešli jsme opravdu všechno a důkladně. Třeba u vombatů jsem byli 3x. Ale neviděli jsme je ani jednou. A to jsem ráno prohlašovala, že když jsou už vombati 3, je velmi vysoká pravděpodobnost, že alespoň jednoho zahlédneme. 

Miluju pražskou ZOO. Vydržela bych tu mnohem déle. Bavilo by mě sledovat zvířata opakovaně v různé denní doby. Pokaždé si také říkám, že bych sem chtěla jezdit v různá roční období, několikrát do roka. Proč má rok jen 365 dní?

David Hecl, Martin Moravec - Mluví k vám kapitán

 

Anotace z DK:

Je to už víc než třicet let, co David Hecl poprvé usedl do kokpitu. Tehdy ho trochu vylekal rámus motoru a těžko si pomyslel, že jednou to bude právě on, kdo do Prahy přiveze největší dopravní letadlo světa. Jako první Čech se stal kapitánem na Airbusu A380 ve dvou světových společnostech, v Emirates a v Korean Air. Navštívil desítky zemí, posbíral spoustu zážitků a v poutavém knižním rozhovoru se teď pokouší odpovědět na všechno, co vás kdy o létání napadlo. A možná i na to, co vás nikdy nenapadlo. Proč hladké přistání není úplně dobré? Mají piloti rádi potlesk? K čemu jsou na palubě pouta a k čemu sekyrka? Kdy se cestujícím neříká úplná pravda? Jací pasažéři byli princ Harry či Karel Gott? Jak se převážejí zvířata, orgány, zlato nebo lidské ostatky? Kde piloti při dlouhém letu spí a co jedí? Co všechno je na palubě trestné a proč se na toaletách nesmí provozovat sex? Čekají vás témata vážná i nevážná. Odborná i laická. Dojde na turbulence, nouzová přistání, únosy i zdravotní problémy na palubě. Na své si přijdou letečtí znalci i ti, které létání jen baví. A vlastně i ti, kteří se ho zatím bojí. Otázky kladl novinář Martin Moravec.

Zcela záměrně a tématicky jsem si jako první knížku na dovolenou vybrala rozhovor s pilotem. Miluju cestování letadlem, to už jsem tu, myslím, psala. Mám ráda letiště a jejich ruch. V době studií na vysoké škole jsem vážně zvažovala, že školu opustím a půjdu pracovat jako letuška. Dokonce jsem se i přihlásila do konkurzu, nakonec jsem rozhodnutí změnila a dodnes toho lituju. Proto jsem tuto knížku zhltla během dvou dnů. Čtení mě naprosto pohltilo. Je to opět skvěle vedený rozhovor. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací o letectví, o kariéře pilotů a stevardů.  Pan Hecl působí jako pohodový sympaťák. Je však velmi pracovitý, houževnatý a vytrvalý. Pokud vás létání alespoň zajímá, určitě doporučuji knížku k přečtení. 

Cesta domů

 

Dnes už nás opravdu čekala jen cesta domů. Tu jsem si užila. Miluju cestování letadlem. Miluju letiště. Pravda, při cestě "tam" je mám o fousek raději než při cestě zpět. Ale i tak jsem si dnešní cestu užila. A teď vzhůru do boje!

Loučení

 Dnešní den je úplně poslední. Zítra ráno nás čeká cesta domů. Tak ještě poslední koupání, poslední stránky knihy (vyšlo mi to skvěle, dnes jsem opravdu dočetla poslední knížku). A hlavně poslední procházka a poslední pohled na místa, která miluju. Tohle video si budu pouštět, až mi bude smutno.

Východ i západ

Slibuji, že je to poslední východ Slunce. Už sem žádný další cpát nebudu, i když doufám, že zítra ještě poslední stihnu.

I západy tu máme pěkné. Jen nejsou tolik fotogenické, protože jsou za obytnými domy. Navíc v době večeře, takže se za lepším místem na focení ani nevydávám.

 

Co nám tu kvete

 

Dnes vám nesu pomyslnou kytičku z ranní procházky. Tentokrát jsem musela mobilem nakukovat do zahrad, protože tu není květů moc. Kypr vždy sužoval velký nedostatek vody, užitkové i pitné. Často musí vodu dovážet např. z Řecka. Velmi často místní obyvatelé nesmí používat vodu na zalévání zahrad. Bývá to příčinou sváru s britskými vojenskými základnami, kterých se tento zákaz netýká a na údržbu anglických trávníků spotřebují vody hodně.

Ale to jsem utekla od tématu. Jen jsem chtěla vysvětlit, že to tu v létě moc nekvete. Na květy bychom museli přijet tak v dubnu. 

Ještě jsem při procházce našla granátová jablka, která vám dlužím z minulého příspěvku.

Krásnou neděli....

 ... plnou duhových jednorožců všem. Užijte si dnešní den!

Bilancování

Pro většinu lidí je čas bilancování přelom starého a nového roku. Pro mě hlavně čas ranních procházek po okolí. Mám tak dvě hodinky sama pro sebe, bez dalších povinností před sebou. Tak se mi to všechno v hlavě honí. Co jsem měla udělat jinak, lépe. Co bych vlastně chtěla. A jak se k tomu dopracovat. Kudy dál? Letos jsem odjížděla za ne zcela příznivých okolností. Dokonce jsme museli na poslední chvíli posouvat termín, vůbec jsem netušila, jestli odletíme. Bohužel mě ani nic moc milého doma čekat nebude. Snažím si tu vyčistit hlavu. Spím, jim, plavu a čtu. Ale po ránu mi hlava jede jako splašená. Byla bych ráda, kdybych dokázala část svých předsevzetí doma realizovat. Když z té dálky vypadá vše nějak snadněji.
 

Kočky

Kočky jsou tady pro nás velké téma. Je jich všude spousta. Některé jsou bázlivé,  jiné naopak touží po pomazleni. Na kočkách, které jsou v hotelu, si všímám, že se bojí dětí. Ono tedy není čemu se divit. Spousta dětí jim ošklivě ubližuje, často pod dohledem rodičů. My tu vždy krmíme kočky nejen ty v hotelu, ale i ty v ulicích. Některým kupujeme kapsičky, ale některé je nejedí. Těm pak bereme z hotelu třeba kousek ryby, která je jen přírodní a podobně. To mi bude zase při odjezdu smutno!

Střípky dne

Díky oblačnosti východ Slunce úplně nevyšel dle očekávání.

Tak alespoň fotka z procházky od chvíli později.

Na sousední pláži mě pobavilo označení kuřáckého koutku.

Takhle dobrý byl losos od snídaně.

Obří loď ještě neodplula.

Večerní dávka mazlení .

Večerní drink v baru. Je fajn mít velké děti!

Co nám tu roste

Fíky 

Banány 

Citróny 

Datle 

Olivy 

 

Při dnešní ranní procházce jsem vyfotila pár plodů (a jeden květ), které jsem potkala. Všechno jsou to volně rostoucí stromy a keře, taková pláňata, nikomu jsem do zahrady přes telefon nenakukovala. Ještě tu někde byla granátová jablka, ale to se budu muset vydat na opačnou stranu.

Lodě

 

Kromě mezinárodního letiště je v Larnace i velký přístav. Z balkónu krásně vidíme na kotvící lodě. Každé ráno kontrolujeme, jaká připlula, jaká odplula.

Dneska přibyla tahle obří krasavice. Je vážně obrovská, kotví ve větší vzdálenosti od břehu než všechny ostatní. Večer se nádherně rozsvítila. V těchto okamžicích mě hrozně mrzí rozbitý foťák. Mobilem ty přiblížené záběry nejdou. Ach jo.