Speciální večer

Upřímně řečeno, dost váhám, zda tento příspěvek vůbec napsat a pokud ano, tak jak ho uchopit. Moje maminka je skoro tři roky velmi vážně nemocná.Tři roky nevychází sama z bytu. Tři roky nebyla například v obchodě. Obcházíme pouze neuvěřitelné množství lékařů. A samozřejmě na dlouhé procházky, ale to ideálně na místa, kde není moc lidí. Mezi lidmi se cítí velmi nejistá. Pouze jednou za rok dostane od nás k narozeninám vstupenky do divadla na nějaké baletní přestavení. Je to vždycky složité plánování, protože to musí být o víkendu, aby nás tam manžel odvezl autem. Do MHD bych ji nedostala a já neřídím. Také to musí být ve Státní opeře, kde nejsou do žádné shody. Nesmíme se jít ptát. Kdybych se jí zeptala, zda půjde do divadla, samozřejmě by to odmítla, tam že ji rozhodně nedostaneme. Ale když vstupenky drží v ruce odmítnou nedokáže. Divadlo a hlavně balet vždy velmi milovala, to ona ve mně lásku k baletu probudila. Dnes jsem tedy měly dámskou jízdu a vyrazily na čerstvě uvedené představení Coppélia. Přes protesty, počáteční strach a nervozitu si to maminka užila. Přestavení se nám všem neskutečně líbilo. Prostě čistá klasika. Krásná hudba, skvělé taneční výkony, krásné kostýmy a výprava (pravda trošku kýčovité, ale to prostě ke klasice  patří). Pro  mamku byl další bonus, že David měl službu na baru, takže ho mohla obě přestávky sledovat, jak se činí. Lahev prosecca od Davidova šéfa jako pozornost podniku byla úžasná třešnička na dortu. Opravdu dokonalý večer!