Janov nad Nisou a Frýdlant

Začátek srpna patří již tradičně korálkování. Jezdíme do Janova nad Nisou. Já s Klárou jsme ubytované v chatě s ostatními kamarádkami - korálkářkami. Kluci v nedalekém penzionu. Každá dvojice má svůj program - holky rozhazují astronomické sumy v Jablonci za korálky a pak několik dní a nocí korálkují, kluci jezdí po výletech a mají pánskou jízdu. Letos obráželi mimo jiné i rozhledny v okolí, např. Bramberk:

Navečer jsme se scházeli na bobové dráze, kterou samozřejmě děti několikrát projely:

V neděli jsme vyjeli hned dopoledne, protože jsme se chtěli zajet podívat na Frýdlant. Nějak zafungovala u mě skleroza a já žila v přesvědčení, že jsem tam nikdy nebyla. Cestou na zámek mě nadchli čápi na komíně. Měla jsem z nich radost jak malá holka. Poslední dobou jsem totiž měla štěstí jen na opuštěná hnízda.

Když jsme dorazili k zámku, hned jsem si uvědomila, že manžel měl pravdu, tady jsme už byli. Ale před mnoha lety, tak před 10. Vybavilo se mi, že David byl tenkrát ještě v kočárku. 

Rozsáhlá prohlídka se nám moc líbila. Focení bylo samozřejmě zakázané. Jediná místno, kde se fotit smělo, byla kuchyně. Je zde největší sbírka měděného nádobí v České republice. Toto nádobí si prý zahrálo ve filmu Císařův pekař.

Pak už nás čekala cesta domů.
Lesto se mi nějak na náš korálkovací sraz nechtělo. Byla jsem unavená, dobírala jsem antibiotika a stále mi nebylo dobře. Navíc ke korálkování se doma téměř nedostanu a moc mi poslední dobou nejde, protože se mi zhoršil zrak a na korálky špatně vidím. Ale bylo mi hloupé všechno rušit kvůli mé nenáladě. Byla by to však veliká chyba nejet. Na naší chatě vždy panuje tak skvělá nálada. Celé dny sedíme, korálkujeme a bavíme se. Nasmála jsem se za ty 4 dny do zásoby. A kdyby smích opravdu prodlužoval život, byla bych asi nesmrtelná. A jedno velké ponaučení jsme si přivezla - opravdu už potřebuju brýle. Ale už jsme objednaná na oční!