Pokračuju

Trošku jsem popřemýšlela a řekla jsem si, že si ještě chvíli psát budu. Asi už to nebude tak často, jako doposud. Udělám tu z toho takový občasní (týdeník?), uvidím, jak to vyjde. Zjistila jsem totiž, že byste mi chyběli vy, mí čtenáři. Z každého vašeho komentáře mám vskutku radost.

V neděli jsem s Klárkou vyrazily opět na výstavu kaktusů, na její podzimní etapu. Ta je vždy menší, i kaktusy už tolik neohromují nádhernými květy, ale my ji máme stějně rády. Kluky jsem nechaly doma. Tatínek potřeboval pracovat a s Davidem je taková akce docela o nervy. Všude rychle poletuje a já jen trnu, kde co srazí, ulomí a zničí. Nestačím si pak v klidu vše prohlédnout. Navíc díky brzkému rannímu vstávání byl náležitě protivný, takže ho čekal spánek.
Tentokrát jsem si ani neříkala, že nic kupovat nebudeme. To je vcelku zbytečné. Vždycky něco vybereme. A musely jsem se hodně krotit, viděly jsme spoustu nádherných kousků. Tak máme 7 nových přírůstků.

Já osobně mám největší radost ze svícníku (Ceropegia woodii). Už dlouho jsem po něm toužila , pořád jsem na něj nikde nemohla narazit až teď. V dětském pokoji na nových poličkách, které tatínek tvoří, se mu bude doufám líbit. Kam nacpeme ostatní krasavce, moc netuším. Parapety na oknech jsou plné a nafukovací nejsou. Co mě děsí ještě víc je, jak ohromně nám vše přes léto povyrostlo, takže jarní přesazování bude nevyhnutelné. A některé sukulenty vytvořili spoustu odnoží! Snad si budu muset vyborat ještě jedno okno na jih.

Dnes Klárka měla první hodiny v hudební škole. Začínala hudební naukou, moc se na ní bála. Nevím čeho, shodly jsem se už minulý týden, že pan učitel vypadá moc sympaticky. Měla strach, že jí bude zkoušet, co umí. Z hodiny přiskotačila nadšená, jaká to byla legrace. Pak jí čekala hodina flétny. Paní učitelka si jí prozkoušela, domluvily jsme se na učebnici. Po hodině byla Klárka docela unavená. Je to přece jen něco jiného než kroužek ve škole. Tam bylo 10 dětí, občas něco pískla, pak si malovala. Tady jí čeká 45 min soustředěné práce. Ale byla moc spokojená, to mě opravdu těší.