Tahle nádhera mi teď zdobí okno. Psát, že z ní mám radost nebudu, jen bych se opakovala. Ale vždy při pohledu na květ si vzpomenu, jak jsem si před deseti lety přinesla v malém kelímku pidirostlinku. Vypadala jako dva stonky pažitky. Přinesla mi jí kolegyně v práci, že její syn zkouší pěstovat amarylis ze semen. Tak jsem si s kytičkou začala hrát. Trvalo hodně let, než jsem se dočkala prvních květů. Teď už je z toho "fousku" cibule jak hrom, květináč se mi téměř nevejde na parapet. A každý rok mě potěší nádhernými květy.
Krása. A zcela jistě máte "zelené" ruce, protože to by se hned tak někomu nepodařilo. Tiše závidím:-)
OdpovědětVymazat