Tulačka

Během dnešní hodiny baletu mi najednou zavolala po dlouhé době maminka Klárčiny kamarádky ze školky. Kamarádka má narozeniny a je cestou ze školy napadlo, jestli náhodou Klárka nemá volno a nešla s nimi na zmrzlinu. Domluvily jsme se, že domů dorazíme až kolem šesté, Klárku si prý u nás vyzvednou. Tak jsem honem utíkala do prvního obchodu koupit alespoň nějaký drobný dárek. I když mě maminka ujišťovala, že pro kamarádku bude nejlepší dárek, když jim Klárku půjčím, něco malé pro radost jsem naštěstí sehnala. Balet se jako na potvoru protáhl, tak jsme musely  domů fofřit. Vše jsme ale stihly. Po příjezdu mi maminka sdělila, že bude malá změna. Vzhledem k hodině nebude zmrzlina, ale večeře. Potom by se ještě rády podívaly do Hrdlořez na pálení čarodejnic. Tak prý jestli Klárku pustí tak do půl deváté. Ano, pustím. Pár minut před 20:30 telefon, holkám se na čarodejnicích moc líbí, moc si to užívají. Může zůstat Klárka trochu déle? Co bych pro radost svého dítěte neudělala, že :-). Nakonec Klárka dorazila chvíli před destátou. Unavená, špinavá, ale maximálně spokojená. Moc si to s kamarádkou užívala. Potvrdilo se mi, že nejlepší jsou neplánované akce.

Popelka

Když se zhruba před rokem chystala v ND premiéra baletu Popelka, zajásala jsem, že budeme mít s Klárkou na co jít. Potom jsem se však dočetla, že choreografem je Jean-Christophe Maillot, choreograf a ředitel Les Ballets de Monte-Carlo. S prací tohoto souboru jsem se již seznámila a bylo mi tedy jasné, že se rozhodně nebude jednat o představení pro děti. Rok jsem  váhala, poslouchala nadšené chvalozpěvy i naprosté znechucení končící odchodem z divadla. Nakonec jsem se rozhodla, že já určitě chci  představní vidět  a udělat si svůj vlastní názor. Klárku jsem upozornila, že  to nebude běžná pohádková Popelka, rozhodně neuvidí čistě klasický balet, na jaký je prozatím zvyklá a určitě ať něčeká nádherné pohádkové kostýmy. Přes mé varování chtěla jít se mnou a tak jsme dnes odpoledne vyrazily. Neumím říct jedním slovem, jaké představení je. Určitě to není představení určené dětem. Hlediště bylo plné 3 - 4 letých holčiček, ty z toho musely být upřímně zděšené. Myslím, že pokud nějaké dítě uvidí tuto Popelku jako svůj první balet, na další už nikdy nepůjde. Obzvláště pokud je v očekávání klasické pohádky. Já bych však představení nezatracovala. Duety Otce a Matky byly krásné, až mrazilo.  Klárka říkala, že byly tak hezké, že se jí z nich chtělo plakat. Také mě velmi zaujalo vyjádření vztahů Otec - Macecha, Sestry - Popelka. Vnitřní rozpor chudáka Otce zmítajícího se mezi 4 ženami byl úchvatný, i když si myslím, že zrovna tato scéna, která rozpitvává asi 15 min "jen" vztahy je pro malé  děti dost nezáživná. Výprava je  moderní, scéna minimalistická, ale to se mi docela líbilo. Kostými jsou hodně extravagantní, myslím, že pro děti neuchopitelné a navíc je vidět, že tanečníkům se v nich špatně pracuje. A o tom proč princ má na svém bále jako hosty kurtizány, raději nepřemýšlím. Mě se vcelku přestavení  líbilo, přinutí člověka o něm přemýšlet. Klárka, která už baletů viděla víc, je na jazyk tance zvyklá a šla na představení psychicky náležitě připravená, byla více než spokojená.
Omlouvám se za kvalitu fotky, je to jen rychlý cvak mobilem jako důkaz, že jsme tam opravdu byly!

Téměř hotovo!

Prožili jsme velmi příjemné odpoledne. Zajeli jsme na návštěvu ke švagrové. Děti se vyřádily na zahradě, trochu načechraly peří slepičkám, potrápily jednoho malého skokánka. My dospělí poseděli na terásce a probrali, jak jde život. Vzala jsem s sebou věci, které mám připravené na výrobu kostýmu. Doufala jsme, že mi švagrová poradí, jak na to, něco třeba nastřihne a já s mamkou podle jejích pokynů dáme vše dohromady. Ale moje skvělá švagrová je děsně šikovná a akční ženská, takže hned nažhavila šicí stroj a vše v mžiku ušila. Byla jsem jí moc vděčná, když jsem jí sledovala, pochopila jsem, že bychom to s mamkou asi v ruce nezvládly, nebo rozhnodně ne tak rychle a pěkně jako švagrová. Moc a moc děkujeme!!! Teď už jen zbývá polepit balerinu flitry. To už snad zvádne i takové nemehlo jako já.

Macešsky

...se chovám ke svému blogu. Jen prostě není čas. A upřímně - poslední dobou ani chuť. Docela vážně uvažuji, že už s blogováním skončím. Už jsem různých nesmyslů napsala dost.
Než si udělám v hlavě jasno, pokusím se zase stručně shrnout tento pracovní týden.
V pondělí jsme s Davidem vyrazili na pasovku, aby mohl David s námi k moři. Bylo tam spousta lidí, hlavně malých dětí. Ale naštěstí všechny děti celkem spolupracovaly, a tak  to docela šlo rychle. David se moc bál. Celou cestu kňoural, že se nechce fotit. Při čekání se hluboce zamyslel a vykřikl na celou čekárnu, že už to ví, budou nás přeci fotit, protože jsem zloději! Pohledy ostatních čekajících byly různorodé.Naštěstí při focení David svůj strach překonal, vydržel ztuhle sám stát a hledět do daného bodu, takže byl rychle hotový. Při pohledu do počítače mě úřednice upozornila, že můj pas je propadlý, jestli tedy nechci nový. Úplně jsem tuto skutečnost vytěsnila a měla jsem radost, že mě paní na to upozornila a nebudu na pasovku muset znovu, až  někdy zkontroluji svůj doklad. Teprve při odchodu mi došlo, že vlastně pas nepotřebuju! Ale co kdyby, že...
V úterý mě čekaly rodičovské schůzky. Tam jsem se opravdu rozčílila. Paní učitelka končí, jde do důchodu. S tím jsem počítala, proto mě už loni vadilo, že si vedení nechce udržet mladou úžasnou kantorku, která Klárčinu třídu učila. S čím jsem však nepočítala bylo, že nová paní učitelka se po mateřské dovolené vrátí až v lednu. Od září do prosince bude tedy učit děti paní družinářka. Takže Klárka během prvních tří let školní docházky vystřídá 4 pedagogy!!! Potom se již řešila škola v přírodě. To se nás netýkalo, Klárka nepojede. Na dotaz paní učitelky proč, jsem vysvětlila, že po informacích, které jsem posbírala, by jela Klárka kamkoliv, jen ne na Černou horu. Je mi jasné, že tedy Klárka nebude dlouho na ŠvP jezdit, přinejmenším do doby, než se změní osazenstvo na radnici. Paní učitelka mě ujistila, že mě naprosto chápe, ani ona by nejraději nejela.
Ve středu konečně vyrazil David do školky. Hrdě si nesl pytel bonbónů, aby s kamarády dodatečně oslavil své narozeniny. Prý mu zpívali a "packali".Jak mu mám vysvětlit, že se říká "tleskat" ? Pořád se svého "packat" nechce vzdát.! Ve školce mi dělá Davídek radost. Paní učitelka ho moc chválí, jak mu všechno pěkně jde, krásně se zapojuje, všechno umí a ví. Já na ní koukám s vykulenýma očima a pusou dokořán. Mluvíme obě o stejném dítěti?
Zbytek týdne se nesl již v běžné rutině, kterou jsem si proložila scháněním "něčeho" na ozdobení Klárčina kostýmu. Díky dobrému tipu mé virtuální kamarádky  - díky Katko - jsem vše sehnala. Teď jen vymyslet, jak to našít!
Čeká nás letní víkend. Jsem zvědavá, co nám přinese. Ať se vám vydaří!

Malešická spalovna

Nedávno měla Klárka ve škole přednášku o recyklaci odpadu. Velmi ji to zaujalo, od té doby vše co vyhodím prochází její přísnou kontrolou. Na přednášce se také dozvěděla, že tuto sobotu je v malešické
spalovně den otevřených dvěří a tam prostě jít musí!
Naplánovala jsem si tedy příjemný den - tatínek s dětmi vyrazí dopoledne do spalovny, já si budu doma v klidu pracovat, potom udělám nějaký pozdní oběd.  Na poudější odpoledne jsem naplánovala nákupy.Nevím, proč mě změny plánů stále dokáží rozhodit, když je to u nás spíš pravidlo. Chvíli poté, co jsem doma osaměla telefon - volá tatínek, lídí je spousta, na prohlídku spalovny se dostanou až v 15:30. Budou si tedy zatím užívat atrakcí, potom si přejí brzký oběd a poté se do spalovny opět vrátí. O poklidném dopoledni jsem si tedy mohla nechat zdát a kmitala jsem s obědem. Po příjezdu mi Klárka vysvětlila, že by nutně potřebovali, abych jela s nimi. Chtějí s tatínkem na čtyřkolky, na které se David bojí. Jenže sám tam stát a čekat nebude. I když se mi hoooodně nechtělo, vyjela jsem tedy do spalovny i já. Nejdřívě si děti obešly nějaké atrakce, na které se dopoledne nedostaly. Potom jsme nafasovali slušivé přilby a vyrazili jsme na prohlídku provozu. Přiznám se, že sledovat, jak se jeřáb prohrabuje horou odpadků mě příliš nenadchlo. I když uznávám, že průvodce vyprávěl velmi zajímavě. Velmi mě překvapil David, který hodinu a čtvrt trvající prohlídku byl úžasně hodný, pečlivě poslouchal výklad, některé pasáže, které ho velmi zaujaly, neustále opakoval a vše okukoval s očima navrh hlavy. Myslím, že zatoužil být popelářem.
Večer jsem ještě rychle zvládli nákup (a hlavně reklamaci) v IKEA, který se díky Davidovu ztracení také stal adrenalinovým zážitkem.

Týden za námi

 Zase je za námi další týden a já nic nenapsala. Jsem to ale ostuda! Pomalu se mi z toho stává týdeník. Ale ono se toho nic moc světaborného nestalo. Naštěstí. Protože když se něco u nás děje, většinou to zavání malérem. Pokusím se uplynulý týden nějak shrnout.
Děti obě nudlají, David po téměř týdnu léčby doma začíná pokašlávat. Ach jo.
Klárčina paní učitelka byla celý týden nemocná, byly zrušeny rodičovské schůzky. Ale neuniknu jim, příští týden už bude paní učitelka zdravá a v úterý se na nás těší.
U Amelky  se mimoc zalíbily stírací sešity. Konečně jsem je pracně objevila v obchodě. Davidovi se moc líbí. On nechce vůbec malovat, ani vymalovávat, ale tohle ho baví.
Koupily jsme s Klárkou základ pro kostým na baletní soutěž - červený dres s malou balerinou. Teď to "jen" vyzdobit nějakými kamínky a blýskátky, aby z toho byla cikánská princezna. To se zapotím. Já tohle ale vůůůůbec neumím!
Proběhla u nás rodinná debata o budoucnosti, alespoň mám konečně jasno o své budoucnosti.
Klárka už chodí pravidelně sama ze školy. Je na to náležitě pyšná, protože je jediná ze třídy. Už to zvládá bez strachu.

Vyzkoušela jsem recept na skořicové františky. Měly úspěch, rodinná rada se usnesla, že je rozhodně nepeču naposledy. Nejsou tvarově úplně ideální, snad to časem doladím.

Čtyři

Dnes jsou Davídkovi čtyři. Je už velký kluk, jak s oblibou říká. I když, ve chvílích, kdy se mu něco nechce dělat tvrdí, že to nezvládne, že je ještě malý.  Je chytrý. Nebo vychytralý :-) ?
Krásně tentokrát datum vyšlo, nemuseli jsme nic přesouvat a tak si mohl rodinnou oslavu užít přesně ten správný den. Dort mu moc chutnal, dvakrát si přidával, až jsem měla trochu obavy o jeho bříško. S dárky byl určitě také spokojen. Největší radost měl zHnusáka lepáka, kterého mu z vlastních našetřených peněz koupila Klárka. Ode mě by se takovéhle blbiny nedočkal. A samozřejmě byl nadšený, že tu byla babička s dědou. Na to se vždycky moc těší.  Oslavu mu nezkazila ani pořádná rýma, kterou od Klárky chytil. Školka se tedy vyřešila, rozhodně paní učitelka nemusí mít výčitky svědomí, že kvůli školce přírodě žádala, aby zůstal doma.

Zase jsme utrácely

Na dnešní den jsme si s tatínkem děti rozdělili. Kluci byli doma, stavěli autodráhu, pracovali v garáži a prostě si chlapsky užívali. My jsem s Klárkou měly dívčí program. Dopoledne nás čekala baletní zkouška. Pak honem domů uvařit oběd a vyrazily jsme na sraz vyšívaček. Jenže jsem tam dorazily až po 15. hodině, kdy už téměř vše bylo sbaleno. Ještě jsme alespoň stačily něco malého nakoupit. I Klárka si přála své sady, uvidíme, jak se s tím popere. Zde jsme se tedy nezdržely příliš dlouho. Snad déle jsme pobyly v Pet centru, kde jsme dlouho obdivovaly 3 týdny stará mláďata kosmana zakrslého. Sledovala jsem jejich maminku, která je obě dvě nosila na zádech a občas se je alespoň na chvíli snažila shodit. Myslím, že jsem jí rozumněla. O pár krámů dál je obchod Tchibo, tam nás zaujaly sady na výrobu šperků. Jsme zvědavá, jak se nám bude dařit. Škoda, že někde neprodávají balený volný čas. Tam bych také určitě hodně nakoupila.
Pak už jsme frčely domů chystat pohoštění na zítřejší oslavu Davidových narozenin.

Shrnutí týdne

Je to neuvěřitelné, ale za celý týden jsem se nepřiměla vzít do ruky foťák, něco vyfotit, něco napsat. Nebyl čas a upřímně - nebyla ani moc chuť. Dělala bych to jen proto, že musím. Takových věcí mám už ve svém životě dost, rozhodně nechci, aby se můj blog změnil v povinnost.
Co jsem tedy uplynulých několik dní dělali? David šel v úterý po více než 3 měsících do školky. Čekala jsem nějakou scénu, ale vše proběhlo v klidu. Ve školce se mu líbí, zamiloval se do Evelínky. Ve čtvrtek se mě tedy ptal, proč zase musí do školky, už tam přece byl, ale šel celkem ochotně. Jen je škoda, že ho tam už zase příší týden nechtějí. Část učitelek jede s dětmi na školku v přírodě. Dvě paní učitelky jsou nemocné, proto prosí maminky, které jsou doma, aby si děti doma ponechaly. Což o to, doma jsem, ale zdaleka jsem si nestačila vyřídit všechny resty, které s Davidem prostě neudělám.Nu, co se dá dělat...
S Klárkou jsem si ve středu udělaly malou "couračku " po centru. Mimo jiné jsem se i pokoukaly, zcela náhodou a spíše omylem, po obchodech v Pařížské ulici. Prada, Dior, Vuitton.... Klárka se mě ptala, proč nemají u věcí uvedené ceny :-)
Od středy má Klárka pěknou rýmu, tři dny jí pálilo v krku. Je celou dobu bez teplot, ale i tak jsem jí nabízela, jestli nechce ve čtvrtek a v pátek zůstat raději doma. Nechtěla. A udržet jí odpoledne v klidu je věc zcela nemožná. Asi jí opravdu špatně není.
Také už definitivně chodí Klárka ze školy domů sama. Je na to náležitě pyšná. I když si myslím, že se trošku bojí. Ve čtvrtek jsem jí potkala, když jsem akorát přicházela také domů a pěla z plna hrdla na celou ulici :-).
Ukorálkovaly jsem  další dva opeřence. Sovu jsem dělaly společnými silami, kohoutek už je zcela Klárčin výtvor.

Za motýly

Výstavu tropických motýlů v trojské Botanické zahradě jsem už po letošních zkušenostech vyhlíželi. A přznám se, že jsme byli malinko zklamaní. Oproti loňsku skleníkem poletovalo motýlů méně. Jak jsem zaslechla mezi ostatními návštěvníky, nebyl to jen můj pocit. Ale i tak se bylo na co koukat a co obdivovat. Motýly všech tvarů a barev. Línhutí motýlů přímo před našima očima. A to už vůbec nemluvím o floře ve skleníku, kde mé "zelené" srdce vždy jásá.

Šípková Růženka

Dnes jsme měly "dámské odpoledne" - já, moje mamka a Klárka jsem vyrazily Do Národního divadla na baletní představení Šípková Růženka. Toto představení mělo premiéru před pár dny. Moc jsem se na něj těšila, byla jsem ráda, že konečně balet připravil zase balet i pro děti. Ano, je to balet pro děti. Ale řekla bych - jen pro děti, a to ještě ty menší.  Milovníky čisté klasiky asi nezklame, v tomto směru  naštěstí mexický choreograf  Javier Torres žádné experimenty nedělal. Příběh je jasný, na můj vkus někdy až příliš polopatický, ale to je u dětského baletu třeba. Mně se nelíbíla výprava - bylo to "až moc". Chvílemi jsem si připada jako v nějaké revue. V představení bylo také vloženo několik rádobyvtipných momentů, jejichž smysl mi unikal  a mě osobně vtipné nepřipadaly. I když dle nadšeného jásotu v hledišti jsem patřila k menšině. Jako například - proč je Víla radosti obézní? Proč babička zastřelila vlka?  Výkony tančníků mě více než uspokojily. Poprvé jsem měla možnost vidět relativně novou posilu baletu ND Rebeccu King v titulní roli. Moc se mi líbila její technika tance. Nemá totiž klasickou ruskou baletní školu a tancuje trochu "jinak" než je u nás běžné, tak nějak svižněji, rychlejí. V roli prince se zaskvěl Michal Štípa, musím uznat ( i když ho ráda příliš nemám, ale to je spíše v osobní rovině), že byl výborný.
Pokud máte doma malou holčičku, která obdivuje princezny a vše co se blýská a září, je pro ní nová Šípková Růženka to pravé. Nám dospělým to pomohou přetrpět úžasné taneční výkony.

Pošmourno

Zataženo, smutno, plačtivo bylo dnes venku. I doma. Něco dělám špatně, nevím co. Já se tak snažím...
Alespoň beránek se mi povedl. Není spálený, je kakaový :-)!

Náš první výtvor

Poprvé jsem s Klárkou našly čas sednout si v klidu ke korálkům. No, v klidu... Doufala jsem, že David půjde po obědě chvíli spát, ale to se nezadařilo, tak nám pomáhal. To je náš první papoušek kakadu. Docela jsme si s tím vyhrály, než jsme pořádně přišly, jak na to. Snad už další půjdou lépe.
Jinak jsme téměř celý ten ztrávili v kuchyni. Pekli jsme mazance, rohlíky, vařili maso na velikonoční nádivku...

Zelený čtvrtek

Tohle byla jediná zelená, kterou jsem měli dnes na stole. Nádivku budu péct asi v sobotu, špenát jsem měli k večeři večra :-).  Tak jsme to alespoň okurkou zachraňovali. Je pravda, že velikonoční zvyky příliš přísně nedodržujeme.
Dopoledne jsme byly s Klárkou na alergologii nafasovat léky na sezonu. Klárka už kýchá asi 14 dní, ještě jsem ale nějaké léky doma měli. Když objednací lhůty jsou tak dlouhé a v únoru si na to opravdu nevzpomenu. Navíc jsem ráda využila volna ve škole, abych nemusel Klárku z vyučování uvolňovat. Stačí už, co si vybere na kontrolách s rovnátky.  Proč téměř všichni lékaři, kte kterým chodíme, mají ordinační hodiny 8 - 12 hod!?!
I když jsme na odpoledne nějaké plány už měli, do deště a zimy se nám vůbec nechtělo a tak jsem byli u babičky a dědy, dokud nás tatínek cestou z práce neodvezl domů.

Zdobení perníčků

Včera jsem do půlnoci pekla perníčky. I když se mi moc a moc nechtělo, slíbila jsem dětem, že je budou mít dnes připravené na zdobení. Večer se tedy do toho pustily. Nechávám to úplně v jejich rukách. Já bych si to sice představovala trochu jinak, ale ony si to takhle užijí. Hlavně musím jejich výtvory náležitě vychvalovat . Udělaly jen část, asi polovinu, pokračování bude zítra. A ty dnešní prý ani nemusím uklízet, dají si je zítra k snídani.

Krása na okně

Tahle nádhera mi teď zdobí okno. Psát, že z ní mám radost nebudu, jen bych se opakovala. Ale vždy při pohledu na květ si vzpomenu, jak jsem si před deseti lety přinesla v malém kelímku pidirostlinku. Vypadala jako dva stonky pažitky. Přinesla mi jí kolegyně v práci, že její syn zkouší pěstovat amarylis ze semen. Tak jsem si s kytičkou začala hrát. Trvalo hodně let, než jsem se dočkala prvních květů. Teď už je z toho "fousku" cibule jak hrom, květináč se mi téměř nevejde na parapet. A každý rok mě potěší nádhernými květy.

Náročné

Pondělky máme trochu  náročnější. Klárka má flétnu, potom balet. Domů přicházíme po šesté hodině. Je třeba rychle udělat úkoly do školy, uvařit večeři. Klárka měla dnes za úkol mimo jiné nějaké čtení, seděla jsem tedy u ní v pokoji a ona mi předčítala. Davídek si tam hrál trochu hlučněji, odeslala jsem ho tedy do obýváku. Něco brlal, ale odešel. Když Klárka dočetla, šla jsem ho pochválit, jak hezky potichu si umí hrát. Našla jsem ho takhle. Bylo toho na něj dnes asi trochu moc.

Výstava kreativity v Dubči

Již podruhé nás kamarádka "vytáhla" na Výstavu kreativity. Já příliš tyhle věci nedocením, jen se kochám a žasnu, co ostatní dokáží. Jak jsem zde již několikrát psala, tvořivá činnost mi příliš nejde. Jezdíme tam, aby si Klárka  užila to, co je jí díky nešikovnosti její matky odepřeno. Myslím, že si to opravdu užila. Mimo jiné si namalovala hedvábný šátek...

..usmaltovala náušnice...

.. vyrobila voňavé mýdlo...

...vyzdobila mozaikou podšálek...

...a společnými silami jsme vyrobily jarní věnec.

Mrzelo jí, že si nestihla vyrobit šperk z korálků, ale čas opravdu nelze nafouknout a výstava má svůj konec. Tak to musíme zvládnout příště.