Brzy v mrazivém ránu jsme s Klárkou vyrazily směr Řepy. Klárku čekala kontrola na ortodoncii. Vymrzly jsme opravdu pěkně, protože jsme cestu spojily s krátkou procházkou po Motole. Kinetoza totiž Klárku dostihla i v tramvaji, musela ji tedy "vydýchat" venku, šly jsme jednu zastávku pěšky. Na ortodoncii byla Klárka pochválená, zuby se rovnají jak mají.
Cestou zpět jsem příliš nespěchaly. Klárčina třída byla tou dobou na plavání ( to taky Klárka "těžce vydýchávala", že přijde o první hodinu plavání) a pokud by Klárka dorazila do školy dřív než oni, musela by do 5. třídy. To příliš nechtěla. A protože bylo málo hodin, zastavily jsem se v hračkářství. Měla slíbené, že pokud budou "samé", může si vybrat jednoho petshopáka. A tak se její sbírka rozrostla o jednu chodící rybu. Já tomu nějak nerozumím. Co se dětem může na takových příšerách líbit? Nevím, jestli si to neidealizuju, ale mám pocit, že na mého dětství byly hračky hezké. Teď jsou to takové příšerky!
93/365 Co mi dnes udělalo radost:
- spokojenost paní doktorky na ortodoncii
ryba je hezká. Holky mají taky LPS.
OdpovědětVymazatZa nás byly hračky pěkné, víc reálné a hlavně přírodní.:-) Aspon za mne:-) Barbiny z tuzexu, to jsme byly se sestrou hvězdy:-) Ale dnešní hračky taky mají něco do sebe,....krom těch studují, co vše mají podporovat,...ale myslím, že aspoň u rodičů podporuje fantazii:-) KOlikrát příjdu do obchodu a ptám se, prosím Vás, mé dítě si přeje XXX, nevíte, co to je a kde to najdu,:-)
OdpovědětVymazatAno, také znám. Kolikrát nevím, o čem Klárka mluví.
Vymazat