Já vím, já vím, bílé na bílém není vidět. Ale opravdu tam první dvě řádky jsou. Konečně jsem se odhodlala a vzala vyšívání do ruky. Začátek byl těžký, u první řádečky jsem se dost navztekala, musela jsem se soustředit ( a to u nás v "židovské škole" jde hodně těžko), abych křížky vyšívala jedním směrem. Také jsem zjistila, že si musím pořádně namazat ruce. Mám je totiž hrozně suché - domácí práce v rukavicích dělat neumím a i ty venkovní palcáčky často doma zapomínám. A těma suchýma rukama jsem neustále zachytávala za mulinku, cuchala a zamotávala jí. Druhý řádek s rukama řádně promazanýma už šel podstatně lépe. Musím si pamatovat - na vyšívání jen namazaná! :-) Vyšila jsem toho hrozně málo, budu se tomu muset věnovat, když děti nebudou doma nebo budou spát, s jejich neustálými otázkami, problémy, dohady a rvačkami to vážně nejde. Ale hlavně, že už jsem začala a zjistila, že to snad opravdu půjde!
Gratuluji k začátku :-) Já tu bílou náhodou vidím! Miluji začátky, a to, jak se čistá látka zaplňuje...
OdpovědětVymazatJá vyšívám jenom večer u televize. S těmi rukami máš pravdu, ale s mazáním to nepřežeň, pamatuj, ne vnitřně! :-)))
Já zase furt zachytávám vlizelín a vatelín. Jak mám popraskané ruce, tak to je fakt děs.
OdpovědětVymazatJinak já si k šití taky nejradši sedám, až když děti dám do postelí.