Naše tradice

Jako každý rok i letos náš čekala naše tradiční procházka. Zašli jsem se podívat na betlém ke Kapucínům a pak krátká procházka na Pražské hradě. Počasí bylo dnes moc pěkné, sice byl silný vítr, ale alespoň rozfoukal mraky a na chvíli na nás vykouklo sluníčko. Jen turistů bych si přála o něco méně.

Horší dohra mě čekala dnes večer. Dozvěděla jsem se z krátkého telefonátu, že tátu odvezla sanitka nečekaně do nemocnice. Teď netrpělivě čekám na nějaké zprávy.

Únava

...po vánočním shonu na mě dolehla. Večer jsem usnula při čtení na kanapi. Ještě že Jonáš dohlíží na můj klidný spánek!

Rozpustilý andělíček

Stomeček u nás strojí Ježíšek se svými pomocníčky andělíčky. Vždy v noci z 23. na 24.12. Na Štědrý den ráno vždy děti utíkají do pokoje, aby zjistili, zda je stromek ozdoben a zda tedy večer mohou čekat nějaké dárky. Dnes byla jsejich radost dvojnásobná. Zřejmně nějaký zlobivý andělíček pověsil jednu ozdobu i na naší dracénii. To byl snad největší zážitek z dnešního dne.

Krásné vánoce všem

Špatná zpráva

Dnes dopoledne jsem vyštvala tatínka s dětmi, aby se šli podívat na kapříky. Chodíme každý roky, letos jsme to ještě nezvládli. A já si také zasloužím chvilku klidu, ne :-). Když se celí zachumelení vrátili, David oči na vrch hlavy ode dveří na mě vyděšeně volal :"Maminko, mám špatnou zprávu. Ti páni zabíjejí kapry!".  Uvědomila jsem si, že vloni jsme se byli dívat ihned po zahájení prodeje, dopoledny, kdy nikdo nic nekupoval a David spokojeně honil kapry v kádích. Dnes prý již byly velké fronty, takže viděl vše v plné parádě.  Snažila jsem se mu to nějak vysvětlit, nějak ho uchlácholit, ale tvářil se na mě dost nedůveřivě.

Král?

Včera jsem přišla do dětského pokoje v okamžiku, kdy Jonáš seděl na židli a Klárka kolem něj poskakovala. Varovala jsem jí, ať dá na něj pozor, aby nespadl. Vysvětlila mi, že je to král, který sedí na trůnu. Král, to nevím.... A kus už je to pořádný. Kde je ten drobek, který se mi vešel do dlaně?

Vánočně - nevánoční

Dnes jsem dokončila vánoční soupravu. Je to dárek, ale dotyčná na blog nechodí, tak snad to můžu uveřejnit. Mám z toho opravdu radost, práce s korálky se mi začíná víc a víc líbit. Dělala jsem to podle návodu v časopise, rady mi on-line poskytovala Norreen. Za její trpělivé rady moc a moc děkuji!

I když tvoření je vánoční, vůbec se tak necítím. Onemocněl David, dostal ošklivý úporný průjem. A to jsem ho radši nedávala tento týden už do školky, aby byl na vánoce zdravý. Netuším, kde k tomu přišel, pár dnů už mezi lidmi nebyl. Tak si tu teď maluju katastrofické scénáře, jak to od něj dostaneme všichni a máme po vánocích. Je mi z toho tak smutno...

Hotovo

Dnes jsem dokončila poslední cukroví. Sláva, je hotovo! Teď ještě nějak poklidit, zabalit dárky a vánoce mohou začít.
Když tak přemýšlím o dárcích, nechcete někdo mladá paví očka? Množí se nám,potvůrky,více než dobře. Jestli je neudám, budou muset asi na exkurzi po pražské kanalizaci a to bych vážně nerada. Kdybyste o někom věděli, ozvěte se. A klidně i po vánocích, do té doby čistku zatím nepodnikneme.

Poslední!

Pro tento rok poslední představení Zvířátek a loupežníků. Hurá!!! Tentokrát se konalo v Ústřední knihovně. Klárka tentokrát v malé sólové roli kočičky. A tentokrát velmi napínavé díky spiknutí počasí a MHD. Zcela netradičně totiž představení začínalo v 11 hod, pro nás to znamenalo zkoušku od 9:30. Ráno jsme vyběhly dost na poslední chvíli na autobus. Vzhledem k časovému skluzu vyběhly doslova. Leč hned před domem mi nohy vylétly do vzduchu a já s batohem na zádem a taškou přes rameno měla opravdu co dělat, abych to vybrala To vše za pokřiku naší znepřátelené sousedky :"Pozor, klouže to!".  Už kvůli n í jsem to musela vybrat. Podívaná, jak se válím na zemi - to jí opravdu nedopřeju! Z kopce na autobus jsme doklouzaly ani nevím jak. Když jsme autobus stihly a jel opravdu na čas, ulevilo se mi, jak to pěkně stíháme. To jsem však netušila, jaké překvapení nám připravilo metro, které z naší stanice nejezdilo. Takže jsme se musely dvěmi tramvajemi dostat na Václavské náměstí, kde už metro v provozu bylo. Poprvé jsem na zkoušku přišly pozdě. Nebyly jsem však jediné, zkouška začala s velkým spožděním, tak jsme o nic nepřišly.
Jsem opravdu ráda, že představení bylo poslední. Pokračování až v lednu!

Vánoční besídka

 Tak jako každý rok, i letos nás čekala vánoční besídka v Davidově školce. Byla jsem ráda, že se stihl vyzdravit a snad i zregenerovat po užívání antibiotik. Na besídku se těšil. Ne proto, že by snad chtěl ukázat, co se ve školce naučil, to opravdu ne. Těšil se, že bude jíst cukroví! Po počátečním váhání, kdy už vypadalo, že se k dětem ani nepřipojí, si to naštěstí rozmyslel a ukázal, že také umí básničky, písničky a koledy jako ostatní.

Po krátkém pásmu písní a koled následovala výtvarná dílnička. Děti měly za pomoci ostatních rodinných příslušníků vyrobit vánoční svícínek.  Klárka nadšeně vyskočila, že určitě Davidovi pomůže. Davídek si nechal od ní všechno vysvětlit, potom prohlásil, že si jde radši hrát. Tak si Klárka udělala svícen sama.

 

Zdrželi jsem se ve školce déle, než jsem předpokládala. Ale všichni tam byli spokojení.

Další 11

Před několika dny mě Katka obšťastnila dalšími  11 otázkami. I když se mi moc nechtělo, odpovídám na ně. Ale mám obavy, že tím budu jen všechny otravovat. Kdo by chtěl taky pořád něco o mě číst! 

 1) Tvá oblíbená barva?
Černá, šedá. Hlavně na oblečení. Nejsem moc barevný člověk.


2) Tvůj oblíbený filmový či knižní hrdina?
Jednoznačně Kristián! Jen pro ten dnešní den...



3) Tvůj nejmíň oblíbený předmět na základce?
Asi pracovní a výtvarná výchova. No jo, mé ručičky nepatří k nejšikovnějším. Ještě že jsem měla moc šikovnou babičku, když to šlo, pomohla mi.


4) Co se u vás jí na Štědrý den?
Úplná klasika. Během dne nic. Tedy "nic" - cukroví, vánočka, jablečný závin. K večeři máme předkrm - šunové rolky s křenovou šlehačkou, následuje rybí polévka a po ní smažený kapr a bramborový salát.


5) Jakou hudbu posloucháš?
Nejsem žádný velký hudební fanoušek, hudbu mám většinou jako zvukovou kulisu. Ale když už tak Bob Marley, Gypsy kings, Beatles...


6) Jakou knížku jsi naposledy četla?
Jostein Gaarder - Dívka s pomeranči. Dost mě to dostalo.



7) Co Ti v poslední době udělalo radost?
Davidovo "Maminko!", když se ráno probudil.


8) Co Tě naopak zarmoutilo?
Klárčin pohled, když jsem se jí asi po sto padesáté zeptala, jestli má do školy všechno.


9) Co Tě fakt nebaví dělat, ale prostě musíš?
Uklízení, hlavně vytírání podlah. Připadá mi to jako úplně zbytečná práce. Musíme mít doma nějaký ukrytý generátor nečistot, protože půl hodiny poté, co vytřu to u nás vypadá, jako kdybych vůbec nic nedělala!


10) Kolik cizích jazyků ses učila a kolika se doopravdy domluvíš?
Učila jsem se angličtinu, francouzštinu, španělštinu a ruštinu. Anglicky mluvím, myslám, dost dobře. Ve španělsky hovořících zemích bych asi také hlady a žízní nezemřela. Rusky rozumím dobře, ale když mám dát dohromady smysluplnou odpověď jsem zpocená až..... Z francouzštiny mi to v hlavně opravdu moc nezůstalo.


11) Jaká byla Tvá oblíbená hračka v dětství?
Plyšový Mon-chichi. No jo, já vím..... Ale mém dětství naprosto nedostupné. Měla ho kamarádka od otce ze Švýcarska. Já se k němu ze zahraničí propracovala asi o rok později (bylo mi asi 10). Pro mladší generaci asi nepochopitelné, ale v roce 1983 tady prostě NEBYL! Jako jedinou hračku z dětství ho mám dodnes.



 "Zajímavosti" o sobě opravdu další psát nebudu, nejsou! A štafetu přeruším. Stejně se nenašel žádný dobrovolník, který by odpověděl na mé předchozí otázky :-)!

Korálkové hrátky

Včerejší podvečer druhé adventní neděle jsem s Klárkou prožily opět s korálky. Klárka by ráda vytvořila pro svou kamarádku náušnice z korálků twin. Bylo potřeba, abychom si tento materiál osahaly. A tak jsem si hrála. Vytvořila jsem jako první pokus jednoduchoučké náušnice. Jako druhý level jsem zkusila vánoční hvězdu. Samotnou mě překvapilo, jak mě to bavilo. Myslím, že až budu mít po vánocích víc času, zkusím si pohrát víc.

Klárka opět rozšířila náš korálkovýzvěřinec. Bohužel se mi nějak nedaří zvířátka vyfotit, v reálu jsou hezčí. Kdyby snad nebylo k poznání - je to velryba, slon a delfín.

Ozdoby

Opět nás dnes čekalo další Klárčino představení. Tentokrát v počernickém divadle. Zde je naštěstí malé jeviště. Píšu naštěstí, protože se na něj nevejdou dospělé "děti", které tančí Paquitu, takže představení mělo pouze jednu část a trvalo pouze hodinu. I s prostorovkou tedy dvě a půl. Ale byly jsem alespoň dříve doma. Pustily jsem se do navozování vánoční atmosféry. Já pečením cukroví, Klára výrobou ozdob na stromeček. Nedávno jsme tyhle hvězdy viděly na trhu za 50 Kč jednu. Že bych využila Klárčino nadšení k obohacení rodinného rozpočtu? :-)

Vánoční výzdoba

Klárka je celý tenhle týden doma. Nejela se svou třídou na ŠvP. Plánovaly jsme, co všechno za týden uděláme. Bohužel se však stále potýkáme s omezeným 24 hodinovým časovým rozpočtem. Nejde nám skloubit s aktivitami okolo. Dnes první den jsem nemuseli vůbec nikam ( díky Davidově nemoci nám odpadlo pravidelné čtvrteční cvičení) a mohly jsem se v klidu pustit do nějaké výzdoby. Na mě padlo udělat perníkovou chalupu. No neumím to, no. Ale dětem se líbí, v pokoji nádherně voní, tak jsem spokojená. Klárka zatím uplstila dva vánoční stromečky. To je technika, která mě míjí úplně. Ale Klárka s pečlivostí a trpělivostí sobě vlastní si s nimi vyhrála. Pokračování máme naplánované na zítra, ale nevím nevím. Dopoledne nás čeká kontrola s Davidem, odpoledne balet...

Vánoční koncert

Dnes měla Klárka první veřejné vystoupení s flétnou. Na vánoční koncert své školy se moc těšila. Když však došlo na samotný akt, byla pěkně nervozní. Celý koncert zahajovala. Vyšla na jeviště a mračila se jako sto čertů. Pak chvilku vypadala, že se rozpláče. Ale vše zahrála správně, vystoupení se jí povedlo. A já byla zase chvíli pyšná matka!

Tvořivou

...  první adventní neděli jsem dnes měly s Klárkou. Vyrazily jsme totoiž do Holešovic na veletrh kreativity. Klárka si to opravdu užila. Měla možnost vyzkoušet si techniky, které ještě nedělala. Nejprve mokré plstění, kdy si uplstila obal na tužku. Potom vyrobila nádhernou sadu šperků, upískovala si obrázek, nalepila náramek. Pustila se i do šití prstýnku, ale protože to je práce titěrná a dlouhá, vzala si prstýnek na došití domů. Nakoupily jsme spoustu výtvarných potřeb, abychom mohly doma v tvoření pokračovat. Peněženku jsme provětraly pořádně. Osvědčilo se mi chodit na takovéhle akce poslední den. Klárka totiž má potřebu vyzkoušet úplně všechno. Takhle alespoň vidí, že si konec nevymýšlím já, ale opravdu vystavovatelé stánky balí a fakt musíme odejít. Jen mě moc mrzelo, že jsem zapomněla doma foťák. Sledovat její zaujetí prací je opravdu zábavné. Tak alespoň jsem doma zdokumentovala její výtvory.

První

... představení Klářiny baletní školy nás dnes čekalo. Upřímně - nechtělo se mi. Jsem nějak otrávená poměry, které ve škole panují, nějak nevím, má-li všechno snažení smysl. A to jsem ještě netušila, jak rušné ráno mi připraví David. Už včera večer mu nebylo dobře, měl teplotu. Ráno, když jsem se mu podívala do krku, měla jsem pocit, že nemůže ani pít, jak měl celý vnitřek nateklý. Vyrazili jsme honem na pohotovost - ano, má angínu. Neodcházelo se mi z domova příliš lehce, když ležel v posteli a plakal. Tatínek byl přesně nainstruován, jak má měřit teplotu a v jakých případech dávat léky. Ale já nějak prostě cítila, že bych odcházet neměla. Ale vzhledem k tomu, že jsem opět přislíbila dělat dozor, nešlo to jinak. Navíc i Klárka by bylo nešťastná, kdybych jí tam nechala samotnou, cizím na pospas.
Nevím, jestli se představení povedlo. Asi ano, i když moje mamka, která se přišla podívat, říkala, že to je nejhorší, co za pět let dělali. Inu, není každý rok posvícení :-) . Ale Klárka si to s kamarádkou myslím užila. Holky byly rády, že poprvé vystupují na špičkách, byly na to náležitě pyšné. Mě ale myšlenka na opakování příští měsíc upřímně děsí.
Když jsem k večeru dorazily domů, David vypadal podstatně lépe, působili s tatínkem dojmem, že si to také užili. Pro letada, autíčka a igráčky nebylo v pokoji kam šlápnout.

Jedenáct

Před časem i ke mně doputovala od Ivany anketa "11". Dala jsem si trochu načas, než jsem vymyslela odpovědi na její všetečné otázky. Taky jsou:


1. Proč sis založila blog?


Blog jsem založila jako deníček naší rodiny. Ráda se zpětně probírám fotkami, přemýšlím, co jsme kdy dělali, jak se děti změnily… Blog mi připadal (a stále připadá) pro tento účel jako přehledný formát.

2. Nejvýznamnější událost tohoto roku.

Tento roky byl pro mě plný nejrůznější událostí, některé byly významnější, některé méně významné. Ale obecně je pro mě významná každá událost týkající se naší rodiny, byť se pro okolí může zdát naprosto bezvýznamná.

3. Co pro Tebe znamenají nadcházející svátky - vánoce?

Říká se „ Vánoce jsou svátky klidu“. Pro mě to není jen fráze. Vánoce pro mě opravdu znamenají klidné posezení s rodinou a přáteli. Užíváme si, že nikdo nikam nemusí, že prostě můžeme jen „být“.

4. Už máš připravené všechny dárky?

Nemám. Většinu už ano, část i zabalenou, ale ještě pořád nějaké maličkosti chybí.

5. Setkala ses již s někým z blogové scény?

Ano, měla jsme to štěstí, že jsem se mohla, byť chvilkově, setkat s paní Jitkou Neradovou. Nebyl bohužel čas na dlouhé řeči, ale věřím, že to nebylo setkání poslední a bude šance to napravit.

6. Kdo Tě v životě nejvíce potěšil?

Nejvíc mě těší (ale i rozčilují) moje děti. Každá jejich radost je pro mě velkým potěšením.

7. Nejoblíbenější pohádka a proč?

Mám moc ráda Stvoření světa Jeana Effela s nezaměnitelným hlasem Jana Wericha. A jsem ráda, že jsem toto své nadšení přenesla i na děti.

8. Vysněné povolání.

Letuška .Ale vzhledem k věku jí už nebudu.

9. Ideální den.

Jsem sama doma a nemusím vůbec nic. Jen tak se povaluji, čtu si , dělám jen to na co mám chuť a nemusím vůbec nic. Ale nevím, jestli bych to vydržela celý den. Asi ne.

10. Máš svůj talisman?

Vlastně už ne. Mnoho let jsem nosila na krku zlatý křížek. Měla jsem pocit, že bez něj to nepůjde, všude jsem ho musela mít. Až se mi podařilo řetízek přetrhnout. Asi dva měsíce měsíce chodím bez něj a zjišťuji, že to také jde!

11. Nemohu se nezeptat - nejoblíbenější knížka?

Čtu moc ráda. Ale jmenovat jen jednu knížku je pro mě těžké. Jako dítě jsem milovala Pipi a když jsem jí nedávno četla dětem, zjistila jsem, že mě pořád baví.



Napsat 11 zajímavostí o mně je nadlidský úkol. Vždyť na mně není vůbec nic zajímavého! Tak alespoň věci, které jsou pro mě typické. Pořadí je čistě náhodné, není v něm žádný význam. Píšu přesně tak, jak mě to napadne :-) :

1. Miluju svou rodinu
2. Jsem nervozní, netrpělivá, občas vzteklá.
3. Ráda chodím do divadla, mým zamilovaným žánrem je balet.
4. Mám ráda červené víno a knihy (klidně dohromady).
5. Ráda si "hraju" se dvými kytičkami, pěstuju orchidee, kaktusy a sukuletny.
6. Jsem typická sova, klidně v noci pracuju do dvou hodin, ale ráno v půl sedmé vylézt z postele mě  stojí    moc sil.
7. Ráda cestuju a objevuju nová místa.
8. V podstatě se bojím objevovat nové lidi. Jsem introvert a promluvit před více než dvěmi osobami mi dělá velké potíže.
9.Ráda vařím, ráda zkouším nové recepty, stará osvědčená klasika mě příliš "neber".
10.Nejsem manuálně příliš zručná a velmi obdivuji lidi, kteří dokáží rukama něco krásného vytvořit. Jsem opravdu ráda, že "ruce" nezdědila Klárka po mně. ( Mám obavy, že David ano).
11. Nesnáším hloupost, aroganci, povýšenost, nafoukanost, surovost.

A vymyslet 11 otázek? Ufff...

1. Čeho si na lidech nejvíce ceníš?
2. Co tě naopak na lidech dokáže nejvíc rozčílit, naštvat?
3. Čeho se bojíš?
4. Čemu se dokážeš statečně postavit?
5. Pes nebo kočka?
6. Steak nebo salát?
7. Pivo nebo víno?
8. Hory nebo moře?
9. O co jsi si napsala Ježíškovi?
10 . Bez čeho si nedovedeš svůj život představit?
11. Co bys nejradši ze svého života vyškrtla nebo alespoň radikálně změnila?

Dalších 11 blogů delegovat nebudu. Vím, že mnoho z vás dostalo různé otázky z několika stran. Také vím, že všechny (všichni) bojujeme s čase. Budu ale moc ráda, pokud se najde nějaký dobrovolník a do mých otázek se pustí. Buď veřejně na svém blogu nebo i mě soukromě po mailu. Moc se na vaše odpovědi těším!

Pozvánka

Jako každoročně, i tento rok v předvánočním čase pořádá Klářina baletní škola představení, kde děti prezentují výsledky své práce. Pokud snad byste v sobotu zatoužili po troše kultury nebo chtěli rozšířit obzory svým dětem, přijďte se podívat. Jste srdečně zváni!
Další představení budou následovat :  8. 12. v 15:00 v Divadle Horní Počernice, 15.12. v 11:00 v Ústřední knihovně a 27.1. 2013 ve 14:00 na Nové Scéně ND.

Shirley Valentine

Právě jsem se vrátila z divadla. Jsem plná dojmů, těžko se mi třídí myšlenky. Na dnešní představení jsem byla rozhodnutá jít stůj co stůj, navzdory viroze, která se o mě od včerejška pokouší. Dokonce jsem celé dopoledne, kdy děti byly v ústavech, poctivě ležela a pila bylinkové čaje. I kdybych se měla nacpat práškama k prasknutí, bylo mi jasné, že dnes prostě do ABC dojdu. Jednak o bylo zase asi po dvou letech, co jsme s manželem měli jít někam spolu sami. A hlavně - Shirley Valentine se Simonou Stašovou!!!
Naštěstí jsem viry udržela v přijatelných hranicích a mohla se plně oddat hře. A že bylo čemu! Komedie o hledání sebe sama, o hledání snů z mládí nechá chladného asi málokoho. Tedy komedie - ano, většinu představení jsem se smála, ale chvílemi i plakala. Pod legrací na povrchu to totiž tak úplně sranda není. Jak já Shirey rozumněla! A to nemám ještě dospělé děti. Jak s ní budu souznít za pár let? Chvílema mě úplně mrazilo. Teď ještě do Řecka odjet nemohu, ale jednou...
Určitě je to představení, které jsem neviděla naposledy. Ráda bych na to vzala mamku, moc by mě zajímal její pohled. Přece jenom je to jiná generace, zajímalo by mě, jestli i ona to cítí stejně.

Žebráček

Konečně jsem se donutila umýt okna. Když jsem visela na okně v kuchyni, měla jsem najednu neodbytný pocit,že mě někdo sleduje. Napadla mě protivná sousedka, se kterou příliš nevycházíme. Když jsem se ale mrkla dolů, zjistila jsem že je to toulavý kocour, který občas zavítá na zahradu. Takhle upřeně na mě koukal. No nedejte mu něco!  Debrecínka mu moc chutnala :-) .

Abych snad neměla pocit, že mám všechno moc jednoduché  přímočaře naplánované , David je od pondělka doma. Klasická školková, hnusná, žlutá rýma.Upřímně, když jsem viděla děti v šatně, překvapuje mě, že tam vydržel tak dlouho. A dnes nám lehl tatínek - zánět nosohltanu, atb na 3 dny. Kdo bude další?

Mého tátu dnes operují. V této chvíli, kdy píšu, už to má snad za sebou. Ale nevím nic. Po telefonu informace nesdělují. Návštěvu v den operace na JIP nedoporučují. Až zítra. Já tam radši nepůjdu, abych nějakou infekci z domova nedonesla. Čekání na zprávy je nekonečné.

Lapmionový průvod

Jako každoročně (vlastně nevím, pokolikáté už) se konal u nás lampionový průvod. Jen díky rozsáhlé rekonstrukci Malešického parku se průvod posunul o kousek dál do lesoparku. I to možná způsobilo o něco menší účast než v jiných letech. Ale i tak to bylo fajn.Cesty v lesíčku ozářené blikajícími světýlky lampiónů působily velmi romanticky.

My jsem prožili docela náročný týden. Hlavně organizačně náročný. Nabitý program jsem zkopmlikovala střevní virozou, která mě na dva dny vyřadila z provozu. A tak veškerá práce zůstala na mé mamce a manželovi. Vše zvládli na jedničku , za  což jim oběma moc a moc děkuju.

Korálková zvířátka

Když byla minulý týden Klárka doma nemocná, pustila se po delší době opět do výroby zvířátek z korálků. Prý to budou  vánoční dárky, hlavně pro její učitele a pedagogy. Musíme k nim tedy ještě pořídit přívěsky, aby měla i praktické využití jako přívěsky na mobil či klíče. Musím přiznat, že obdivuji její trpělivost. Korálky mají průměr 2 mm, zvířátka jsou pak velká okolo 5 cm. Taková hračička já tedy nejsem :-) .

Vůně nesmírná

Dětským pokojem se začala linout "vůně" velmi připomínající veřejné toalety. Podezřívala jsem Jonáše, že si někde pokoj označkoval. Lezla jsem po zemi do všech možných i nemožných zákoutí a očuchávala. Nic. Pak jsem podezřívala děti, že mají někde schované kaštany nebo jiný biologický materiál. Dušovaly se, že nikde nic není. Vzhledem k tomu, že jsem minulý týden dělala důkladnou "debordelizaci" jejich pokoje a všechny skříně, skříňky a šuplíky jsem obrátila vzhůru nohama, věřila jsem jim. Tatínka pak napadla plíseň, která nás občas trápí a začal odtahovat nábytek od stěn. Opět nic. Větrala jsem jak divá, zápach neustupoval. Až najednou tatínek vykřikl :"Vždyť vám tu kvete kytka!" A vskutku, na okením parapetu nám poprvé vykvetla crassula muscosa. Drobounké, téměř neviditelné žluto-zelené kvítky. Oponovala jsem, že takové jemné kvítky nemhou vydávat takový odér, ale po podrobnějším prozkoumání jsem musela dát tatínkovi za pravdu. Tak teď řešíme, kam ji postavit,  kde bude zápach nejméně vadit.

Příjemné s užitečným

... jsem spojila. Některé šperky z fima se mi už dlouho líbí. Pořád jsem měla chutě nějaký si zakoupit. Pak jsem si to ale vždy rozmyslela, nakonec to přece nepotřebuju. Když budu moc toužit po nějaké ozdobě, Klárka mi jí jistě ráda udělá z korálků :-). Nedávno se však konala aukce ve prospěch občanského sdružení Zrnka, kde se dražila tahle nádhera. Tak jsem neváhala ani minutu a do dražby se zapojila. Je to přeci pro dobrou věc... Aukci jsem vyhrála a dnes mi dorazil balíček. Už se těším, až v tom někam vyrazím.

Abych však neměla dnešní den příliš růžový, volali mi dopoledne z školy, že je Klárce špatně. Honem jsem pro ní běžela, aby chuděra dlouho ve škole netrpěla. Tak bojuje se střevní virozou. Doufám, že to nebude moc velká hrůza.

Orchideje

Tak jsem to zase zahltila fotkama. Ale o tu nádheru se opravdu s vámi musím podělit! Dnes jsme po obědě nechaly kluky odpočívat po náročném plavání a vyrazily jsem s Klárkou a mojí mamkou na výstavu orchidejí. Že do Botanické zahrady Na Slupi  snad ani zdůrazňovat nemusím, kdo nás zná  ví, že většinu výstav si obýváme tam.
Foťák jsem si málem zavařila, fotek mám na týdenní kalendář. Té krásy a nádhery kolem nás až oči přecházely! Celé odpoledne se skleníky nesl jekot naší Kláry : "Jééé mamííí, podívej tahle!"  A tak jsem se dívaly, žasly a vzdychaly.

V prodejní části jsme strávili také hodně času. Neustále jsem propagovala, že se jen díváme, nemáme doma už místo, takže rozhodně nic kupovat nebudeme. Ale tváří v tvář té kráse jsme prostě neodolaly.

Tuhle krásku si vybrala Klárka.

A tahle nádhera je moje!

Koblihy jinak

V mládí jsem velmi milovala koblihy. Taková pěkně čerstvá pocukrovaná kobližka a káva dlouho bývala má nejoblíbenější snídaně..Jenže jaké mé zažívací ústrojí stárlo,  přestávaly mi smažené dobroty nějak dělat úplně dobře. Již dlouho jsem měla vytipovaný recept na koblihy pečené v troubě. Jen jsem měla obavy, zda budou chutnat, zda je bude doma vůbec někdo jíst. Nějak jsem stále doufala, že se mi poštěstí je někde ochutnat. No, nepoštěstilo a tak jsem se do nich dnes odvážně pustila. Použila jsem tento recept. Pak napjatě čekala na reakce. Byly více než dobré. Pravda, není to ta úplně klasická kobliha. Líbilo se mi označení " lepší buchty sólistky", na které jsem někde natrefila. Pokud milujete chuť smažených koblih,  možná budete zklamáni. Ale pokud rádi oželíte smažený tuk, rozhodně neváhejte a recept vyzkoušejte. Zklamaní určitě nebudete.

Amerikana III

Dnes odpoledne jsme s mamkou a Klárkou vyrazily za kulturou. Čekalo nás komponované baletní představení Amerikana III, které mělo premiéru teprve před třemi dny. Byla jsem velmi zvědavá, jak na představení samotné, tak na reakce Kláry. Ještě nikdy nebyla na takovémhle druhu představení, vždy jsem vybíraly jen dějové balety, pokud možno klasické. Ale myslím, že ani jedna z nás nelitovala.

První část - Theme and variations - byla choreografie George Balanchina na hudbu Petra Iljiče Čajkovského. Takže krásná čistá klasika. Špičky, baleriny, tiáry ve vlasech. Měly jsme možnost obdivovat pečlivě vypracovanou klasickou techniku provedenou tak, že má člověk pocit, že je to naprostá hračka, stačí jen vyskočit na jeviště a klidně se k tanečnicím připojit. Je pravda, že u hlavní páru jsem měla pocit, že to malilinko drhne, nebyli ještě úplně sehraní. To se dá ale u prvního společného představení po sloučení souborů očekávat a myslím, že to tak velká vada na kráse nebyla.

Po přestávce nás čekala moderní choreografie Williama Forsytha In the middle somewhat elevated na hudbu Thoma Willemse. To, co se odehrávalo před našima očima bylo - jedním slovem úchvatné! Bylo to něco, co jsme doposud snad neviděla a úplně mi to vyrazilo dech. Bizadrní, silná, dynamická choreografie, kde tanečníci ukázali své, pro mě netušené, možnoti práce s tělem. Hlavně obě japonské členky našeho baletu - Miho Ogimoto a Aya Watanabe byly dokonalé. Kdo mě čtete delší dobu asi víte, že nejsem úplně nadšený fanda "moderny", ale takováhle choreografie - veskrze moderní, ale postavená na klasické technice - to je něco úplně jiného. Doufám, že pan šéf baletu se pečlivě díval! Pravda,hudba byla na můj vkus příliš syntetická, nemelodická, ale ona by se asi jiná k takovéto choreografii nehodila.

Část třetí -  Fancy free - je lehká rozverná choreografie Jeroma Robbinse na hudbu Leonarda Bernsteina. Příběh tří námořníků, kteří se snaží okouzlit dvě dívky, vás pobaví. Přitom budete obdivovat úžasné taneční kousky šikovných mariňáků. Tato část nejvíce nadchla Klárku, chechtala se na celé divadlo.

Po dlouhé době musím říct, že mi balet ND udělal opravdu radost. Amerikana III je představení, kde si každý najde to své. My tři jsme byly názorná ukázka. Zatímco mamka byla unešena z úžasné klasiky, já byla naprosto omráčena modernou a Klárka se dlouho do večera pokoušela napodobit tanec námořníků.  Máte-li chuť na balet, určitě na Amerikanu III zajděte. Rozhodně to stojí za to.

Fotky jsem si vypůjčila z FB Národního divadla. Zákaz fotografování při představení vždy respektuji  :-).

Zima?!

Slyšela jsem předpovědi, jak se o víkendu ochladí. I včerejší přílet havranů k nám do parku mi potvrdil, že se meteorologové tentokrát asi nemýlí. Ale přece jen jsem to sněžení čekala " ve vyšší polohách", ne v Praze. Zatímco děti jásaly a David už šel balit věci potřebné na hory, já trpím. Nemám zimu ve městě ráda. Lituji, že nejsem třeba medvěd. Jak ráda bych teď někam zalezla a budit prosím až na jaře!

Exotika 21012

Téměř přesně po roce jsem dnes vyrazili do Lysé nad Labem na výstavu Exotika 2012. Byli jsme v plném počtu, tatínek si vzal dovolenou. Doufali jsem, že by tam třeba v pátek nemuselo být tolik lidí jako o víkendu. Nevím, nevím, nezdálo se mi to tam o moc volnější.
Tahle výstava pokryje všechno, co máme rádi - akvaristiku, teraristiku, orchidee, masožravé rostliny, kaktusy a sukulenty, exotické ptáky i ty méně exotické. Je pravda, že letos jsme trošku ošidili ptáčky. Taky jsem se na ně podívali, ale nešli jsem úplně pocitvě klec od klece. O to více času jsem pobyli v akvaristické části  a já samozřejmě mezi kytkama.

David se projevil jak typický chlap - zvířátka a rostlinky jsou sice fajn, ale není nad pořádný kotel. A pak se trochu natáhnout. Je pravda, že to poležení jsem mu docela záviděla, na konci už mě pekelně bolela záda.

Největším kamenem úrazu je prodejní část.  Rybky, které byly na prodej, nevypadaly úplně v dobré kondici, tak ty jsem docela lehce oželeli. Dlouho jsme vzdychali nad krásnými činčilami. Opradvu jsme byla nahlodaná hodně, ale nakonec jsem si uvědomila, jak "nadšený" by byl náš Čumák z nového přírůstku a odtáhla jsem zbytek rodiny pryč. Bílé euphorbii milii jsme však s Klárkou neodolaly, již dlohou po bílém kultivaru bezúspěšně slídíme. No a jednu orchidejku jsem si taky musela vybrat. Tatínek se zásobil akvaristickou beletrií a nějakým vybavením. Všichni jsme odjížděli spokojeni.