... představení Klářiny baletní školy nás dnes čekalo. Upřímně - nechtělo se mi. Jsem nějak otrávená poměry, které ve škole panují, nějak nevím, má-li všechno snažení smysl. A to jsem ještě netušila, jak rušné ráno mi připraví David. Už včera večer mu nebylo dobře, měl teplotu. Ráno, když jsem se mu podívala do krku, měla jsem pocit, že nemůže ani pít, jak měl celý vnitřek nateklý. Vyrazili jsme honem na pohotovost - ano, má angínu. Neodcházelo se mi z domova příliš lehce, když ležel v posteli a plakal. Tatínek byl přesně nainstruován, jak má měřit teplotu a v jakých případech dávat léky. Ale já nějak prostě cítila, že bych odcházet neměla. Ale vzhledem k tomu, že jsem opět přislíbila dělat dozor, nešlo to jinak. Navíc i Klárka by bylo nešťastná, kdybych jí tam nechala samotnou, cizím na pospas.
Nevím, jestli se představení povedlo. Asi ano, i když moje mamka, která se přišla podívat, říkala, že to je nejhorší, co za pět let dělali. Inu, není každý rok posvícení :-) . Ale Klárka si to s kamarádkou myslím užila. Holky byly rády, že poprvé vystupují na špičkách, byly na to náležitě pyšné. Mě ale myšlenka na opakování příští měsíc upřímně děsí.
Když jsem k večeru dorazily domů, David vypadal podstatně lépe, působili s tatínkem dojmem, že si to také užili. Pro letada, autíčka a igráčky nebylo v pokoji kam šlápnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!