Shirley Valentine

Právě jsem se vrátila z divadla. Jsem plná dojmů, těžko se mi třídí myšlenky. Na dnešní představení jsem byla rozhodnutá jít stůj co stůj, navzdory viroze, která se o mě od včerejška pokouší. Dokonce jsem celé dopoledne, kdy děti byly v ústavech, poctivě ležela a pila bylinkové čaje. I kdybych se měla nacpat práškama k prasknutí, bylo mi jasné, že dnes prostě do ABC dojdu. Jednak o bylo zase asi po dvou letech, co jsme s manželem měli jít někam spolu sami. A hlavně - Shirley Valentine se Simonou Stašovou!!!
Naštěstí jsem viry udržela v přijatelných hranicích a mohla se plně oddat hře. A že bylo čemu! Komedie o hledání sebe sama, o hledání snů z mládí nechá chladného asi málokoho. Tedy komedie - ano, většinu představení jsem se smála, ale chvílemi i plakala. Pod legrací na povrchu to totiž tak úplně sranda není. Jak já Shirey rozumněla! A to nemám ještě dospělé děti. Jak s ní budu souznít za pár let? Chvílema mě úplně mrazilo. Teď ještě do Řecka odjet nemohu, ale jednou...
Určitě je to představení, které jsem neviděla naposledy. Ráda bych na to vzala mamku, moc by mě zajímal její pohled. Přece jenom je to jiná generace, zajímalo by mě, jestli i ona to cítí stejně.