Abych dětem zpestřila podzimní prázdniny, vyrazili jsme do cirkusu. Mě to stálo hodně velké sebezapření, tenhle druh zábavy moc a moc nemám ráda. Klárka byla asi před dvěma lety s tátou a přišla moc nadšená. A pro Davida se mi to zdálo celkem vhodné, protože se zde nevyžaduje, aby potichu seděl.
Hodnotit představení raději, vzhledem ke své zaujatosti, nebudu. Viděli jsem artisty, akrobaty, žongléry, klauny i několik čísel se zvířaty. Uznávám, že všichni účinkující jsou ohromní profíci, někteří dokáží zázraky, ale já prostě tohle nedocením. Drezura bílých lvů, kterou se tento cirkus chlubí jako světovou raritou, mi vyloženě nedělala dobře. Vydržím cvičení se psi, na kterých je vidět, že je to docela baví, i slony, kteří jsou flegmatičtí a vlastně ani nevím, co si myslí, ale lvy, kteří se manéží plazí po břiše, uši a ocasy stažené strachy jsem nějak rozdýchat nemohla. Na těch kočkách prostě bylo vidět, že hlavním motorem jejich práce je strach. Pro mě se mnohem důležitější představení odehrávalo na sedladlech vedle mě. Sledovala jsem nadšení svých dětí, jejich rozzářená očička, radostné výkřiky a nadšené poskakování. Díky nim, a pro ně, jsem vydržela celé tříhodinové přestavení. O to více mě mrzela smutná tečka doma na závěr, kdy jsem zjistila, že David má horečku a bolí ho v krku :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!