Velký kluk

Jak ten čas strašně letí! Přijde mi to celkem nedávno, kdy jsem vedla Klárku poprvé do školky. Historie se opakuje a dnes jsem do té samé třídy vedla poprvé Davídka. Byla jsem z toho nervozní, v noci špatně spala a žaludek mě tááák bolel. Davídek je přece jen hodně velký "mamánek", měla jsem strach z nějakých scén. Ale jak jsem byla překvapena! Davídek vběhl do třídy, obešel všechny děti se slovy :"Ahoj, já jsem David" a hned si začal hrát. Ptala jsem se ho, jestli můžu jít pryč, ani neměl čas mi odpovědět. K obědu si prý přidal polévku i hlavní jídlo. Došlo i na slzičky, ale při odchodu, protože si chtěl ve školce ještě hrát. Paní učitelka mě ujistila, že problémy nebyly žádné, jen je prý David "trošku živější". To je, myslím,  velmi jemně řečeno. Ale doufám, že si s ním zkušené pedagožky poradí.