Ruta Sepetys - Mlčící fontány

Anotace z DK:

Madrid, píše se rok 1957. Španělsko za diktatury generála Franca skrývá temné tajemství. Do země proudí turisté a zahraniční obchodníci lákáni na slunce a víno. Mezi mini je i osmnáctiletý Daniel Matheson, syn ropného magnáta, který přijede do Madridu se svými rodiči a doufá, že bude moci prostřednictvím čočky fotoaparátu poznat zemi, kde se narodila jeho matka. Fotografování - a osud - mu přivedou do cesty Anu. Překážky, jimž musí její rodina čelit, odhalují přetrvávající hrozby španělské občanské války i mrazivé rozhraní mezi štěstím a strachem. Danielovy fotky vyvolávají nepříjemné otázky. Je zahnaný do kouta složitými rozhodnutími, protože chce chránit ty, které miluje. V příběhu, kde se potkávají životy a láska s osudy, se ukáže neuvěřitelně temná stránka tohoto jinak slunného španělského města. 

I když autorka píše příběhy primárně určené mládeži, její práce dokáže zaujmout i někoho v pokročilém věku jako jsem já. Jejím velkým přínosem je, jak dokáže na relativně banálním romantickém příběhu vykreslit historické pozadí. Francův režim je něco, o čem jsem okrajově tušila. Díky této knize jsem zase o něco moudřejší. Téma ztracených a ukradených dětí je opravdu působivé. Trošku mě zklamal konce. Působil uspěchaně, jako kdyby se autorka zalekla tloušťky knihy, kterou napsala a rozhodla se ji rychle ukončit. Ale i tak příběh rozhodně za přečtení stojí.  

Procházka

Chybí mi pohyb. Celý den sedím díky své práci u počítače. Protože pracuji z 90% homeoffice, můj pohyb venku se v poslední době omezil jen na běžné pochůzky nákupy - úřady - lékárna - knihovna...

Ano, nesnáším zimu, takže donutit se jít jen tak je pro mě fakt těžké. Dnes jsem se rozhodla, že je nutné probudit se ze zminího spánku a vyrazila na svižnou asi 5 km procházku.  Kdo mě trochu zná, nepřekvapí ho, že jsem došla na Olšanské hřbitovy. Všude kvete spousta sněženek. A když říkám všude, myslím tím, že opravdu všude. I na rozbořených zdech. 

Byla jsem nechtěným svědkem velmi dojemné scény. Z unového háje odcházel stařičký pán. Šoural se pomaličku, celý shrbený. Když háj opustil, zastavil se, otočil a zamával. Jako když se s někým loučí. Bylo to tak....dojemné, i když to není úplně to správné slovo, které by to vystihovalo. Bylo to smutné,  ale zároveň zvlášním způsobem uklidňující. Silně to na mě zapůsobilo, vidím ten obraz před očima celý večer. 

7/52 Hudební nástroj

 

Crème Brûlée

Peču velmi často. Jsou u nás většinou vyžadovány sladké snídaně, proto peču několikrát týdně. Většinou ve spěchu, takže sahám po osvědčených receptech. Jdu na jistotu, nechci riskovat, že ráno bude rodina bez snídaně. Ale čas od času dostanu chuť na experimenty. Protože jsem divákem (i když velmi nepravidelným) pořadu Peče celá země, zatoužila jsem po creme brulee. Mám ho moc ráda, navíc jsem usoudila, že to nemůže být nic těžkého. I když jsem viděla, že dost soutěžících si na něm vylámalo zuby. Když jsem prostudovala několik receptů, víc a víc jsem si uvědomovala možná úskalí. Je tolik věcí, které se tu dají pokazit. Použila jsem recept  ze soutěže. Dodržovala jsem všechny pokyny a rady a voila - povedlo se. Je to opravdu luxusní pochoutka. To křupnutí karamelu se nedá ničím nahradit. Děláte také tuto laskominu?

6/52 Za upršeným oknem

 

Náušnice

 Měla jsem nějaké hnutí mysli, že bych měla nafotit nějaké své korálkové výtvory. Abych vás neumořila, mohla bych to tu trošku dávkovat, třeba tématicky. Tak dneska pár náušnic. Všechny jsou ušité podle návodů mé kamarádky Šárky Dvořákové. 

Národní muzeum

 

I když tento týden měl David prázdniny, bylo těžké sladit program můj, Davida i Kláry. Nakonec z celého týdne zbyl jediný den, kdy jsme měli všichni volno a mohli někam vyrazit. Národní muzeum už máme v plánu hodně dlouho. Když byly děti malé, brával je tam manžel některá víkendová odpoledne. Já volna využívala k dohánění restů, takže jsem v muzeu nebyla snad od svého dětství. Od rekonstrukce v roce 2018 jsem tam nebyli nikdo a přesně od té doby si říkáme, že tam určitě musíme vyrazit. Ano, trvalo to. 

Přiznám se, že interiér mě naprosto ohromil. Jen jsme tam pobíhala a áchala.

Vyšlapali jsme do kupole, ten výhled za to opravdu stál.

Prošli jsem všechny základní expozice. Některé rychleji, někde jsem se zdrželi déle. Nejdéle samozřejmě v expozici Zázraky evoluce. Některé vystavené exponáty působily děsivě realisticky. 

Přiznám se, že se ve mě dost míchaly pocity, ale přeci jen upřednostním sledování zvířat v ZOO nebo v přírodě. 

Vydrželi jsem v muzeu téměř celou otevírací dobu a stále se máme proč tam vrátit. Tak jsem zvědavá, jak dlouho nám to bude trvat tentokrát. 

5/52 Záměrně podexponováno

 

Veselé Vánoce, Terezko - antologie

 Anotace z DK:

Tomáš chce dopřát svým dětem a vnoučatům stejně bílé Vánoce, jako bývaly za jeho dětství, a je kvůli tomu schopen čehokoli. Terezka si nepřeje pod stromeček nic než jezdecký kurz, Julinka ještě věří na Ježíška, ale má už své pochybnosti. Zahraniční kancléř touží střelit si medvěda, Horáček už zase krade stromeček v lese. Tajemný muž jde k zamrzlé řece chytit rybu ke štědrovečerní večeři, paní Hrdličková zve na Štědrý večer jako každý rok muže bez domova k sobě domů, ale má jednu podmínku... Dvanáct populárních českých autorů a autorek napsalo vánoční povídky, které voní jehličím a cukrovím, jejichž hrdinové, jak se o Vánocích patří, plní sny sobě i svým nejbližším, a tak Ježíšek možná přinese brusle s kožíškem, štěňátko nebo duchovní prožitek. Jsou přece Vánoce a to je čas zázraků.

Po povídkách příliš často nesahám. Nepatří k mým oblíbeným formátům. Tady mě nalákala jména autorů, tedy hlavně jméno mé milé sousedky Míši Klevisové. Díky ní jsem po sbírce zatoužila, i když i další jména jsou více než lákavá - Mornštajnová, Dvořáková, Soukupová, Hanišová, Katalpa. Dobře víte, že práci těchto autorek ráda sleduji. Jedná se o útlou knížku povídek s vánoční tématikou. Ne všechny jsou však idylické. Některé jsou naopak velmi temné, skoro mystické. Některé se mi líbily moc, o některých jsem moc nevěděla, co si myslet. Výběr je však pestrý, věřím, že každý si tu "svou" povídku vybere.

Patrik Hartl - Gazely

Anotace z DK:

Gazely jsou příběh bouřlivého týdne tří nejlepších kamarádek, které spolu kdysi chodily do třídy ještě s Prvokem, Šampónem, Tečkou a Karlem. Šárka v pondělí oslaví narozeniny, večer ztratí mobil a v úterý se jí kvůli tomu otřese život v základech. Karolína ve středu přivítá doma svého manžela, se kterým sice rok nežila, ale musí se to znovu začít učit. A Helena během pátku konečně uvěří, že by mohla zapomenout na rozvod, a znovu se zamilovat... Události těchto všedních dní je vrhnou do takových turbulencí, že asi ani jedna z nich večer před víkendem netuší, jak bude její život vypadat v neděli. Je to román o radostech, které nejde prožít bez odvahy, dále o nekonečném boji o rodinnou harmonii, a také o náctiletých snech, kvůli kterým je potřeba riskovat. 

Dnes pro změnu přicházím s velmi odlehčeným, pohodovým románem. Jak jsme u tohoto autora zvyklí, jedná se o opravdovou oddychovku. Příběh je zábavný, čte se velmi dobře. Nebudeme si nic nalhávat, pan Hartl není úplně znalcem ženské duše, takže mi hlavní postavy nepřipadají jako úplně reálné ženy. Ale díky humoru a nadsázce to určitě autorovi odpustíme. Hartlovy knížky beru jako pobavení, které rychle přečtu a stejně rychle zapomenu. Za půl roku určitě nebudu vědět, o čem knížka byla.