Konečně za kulturou

Poprvé po době koronavirové vyrážíme za kulturou. Sice jen na Davidův závěrečný kytarový koncert, ale sláva! Je to důvod se  hezky nalíčit a obléknout. Koncert byl poznamenaný určitě dlouhou pauzou, kdy děti nemohly na hodiny. Davidův učitel koronavirové prázdniny řešil tím, že mu David posílal svá videa a učitel mu k tomu posílal nějakou zpětnou vazbu. Bylo to super, ale přeci jen to normální hodinu nenahradí. 

Jako první hrál David španělský Příliv. Dost se skadbou doma bojoval, rytmus mu dal hodně zabrat, ale snad to úplně špatné nebylo.

Další písníčka byla známá  Come a little bit closer. Naštěstí se zpěvačkou, tohle by David neměl vůbec šanci vyzpívat. Navíc jsem zjistila, že když nemusí zpívat, hraje podstatně lépe, protože se může soustředit jen na kytaru.

A zlatým hřebem večera pro mě osobně vystoupení kytarového souboru. Vždycky mě hrozně baví, co učitel s dětmi vymyslí a nacvičí. Teď navíc za velmi krátkou dobu. Bohužel se mi v průběhu natáčení zasekl foťák, tak je nahrávka rozkouskovaná. Ale i tak si  myslím, že pokud se chcete na něco z koncertu podívat, tak na souborovku.

Z kytarového koncertu chodím pokaždé velmi nadšená. Ne z Davidových výkonů .- i když jsem hudebně nahluchlá, tak vím, že muzikant z něj nebude Ale z Davidova učitele. Už jsem tu na něj ódy pěla. Ale musím to zopakovat. Fascinuje mě, jak muzikant, rockový muzikant, to bezvadně umí s dětmi. Je na něm vidět, že ho to s nimi opravdu baví. A děti ho berou ne jako učitele, ale kamaráda, se kterým si chodí zahrát na kytaru. David, i když je děsný lenoch a flink, a Tomáše se vždycky těší. Nebýt jeho, myslím, že do hudebky už dávno nechodí.