Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.
Tak tohle bylo něco! Od téhle knížky jsem se nemohla odtrhnout. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, které se na konci spojují. Děj v současnosti mě až tak úplně neoslovil, ale příběh v minulosti byl strhující. Při jeho čtení člověka až mrazí, když si uvědomí, jak fungovala tehdejší společnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!