Malá Skála

Na Malou Skálu jsem jezdila před více než 20 lety s maminkou na dovolenou. Byly jsme tu několik let po sobě, vždy na týden. Bylo to moc fajn. Na tuto neděli jsem hledala nějaký výlet do přírody. Nějaký příjemný, zajímavý okruh, ideálně v lese. Až mě napadla Malá Skála!
Auto jsme nechali na parkovišti a zahájili výstup na Vranov - Pantheon. Je to nejrozsáhlejší skalní hrad v Čechách. Hrad byl založen v 15. století jako gotická pevnost. V roce 1802 byl přestavěn jedním z majitelů Zachariášem Romischem na romantické sídlo s památníkem slavných tehdejší doby. Nechal zde zbudovat letohrádek v podobě novogotické kaple, která sloužila jako lovecký zámeček.

Na hradě jsme si prošli prohlídkový okruh, který má 14 zastavení. U pokladny jsme dostali tištěný text s popisem jednotlivých částí hradu.

Dále byl na plánované trase  hrad Frýdštejn. A nutno říct, že cesta nebyla úplně pohodlná. Funěli jsme všichni. A všichni nadávali, co jsem to zase vymyslela, že je chci zničit, proč musíme lézt do kopců a skákat po kamenech, když jsme sem mohli pohodlně dojet autem a podobně. Přiznám se,  mi to docela přišlo líto. Nikdo si práci s vymýšlením výletu nedá, ale všichni potom nadávají. Opravdu jsem měla na Frýdštějně chuť se na všechno vykašlat, po silnici se vrátit na Malou Skálu a jet domů.
Po jídle a odpočinku se rodina uklidnila a vyrazili jsme na prohlídku hradu.

Vystoupali jsme až na samý vrchol hradní věže. Odtud je nádherný výhled do okolí.

Trosky

Suché skály

Malá Skála

Kozákov

Bezděz

Další cesta byla za odměnu. Vedla lesem a skalním městečkem Drábovna.

Cestou jsme se občerstovali.

Pak už jsme jen seběhli zpět na Malou Skálu, občerstvili se v Boučkově statku a vyrazili směr Praha. V autě jsem se od Kláry dozvěděla, že ten výlet nebyl až tak úplně blbý. Příští rok prý musíme prozkoumat druhou stranu, v okolí Suchých skal.

Zase na berounsku

Opět jsem vyrazili vlakem do Srbska. Odtud jsme  vyrazili do rezervace Koda. Nejprve ke kodskému prameni a studánce, která je svedená do bývalé kaple u cesty. Pramen zde má celoročně 11 st. Je možno ochutnat, my jsem ale zbaběle pili vlastní donesenou vodu.

Další cesta vedla k jeskyni Koda. Tato jeskyně patří k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám Českého krasu. Podle archeologický průzkumů tato jeskyně byla obývána od středního paleolitu až po středověk.

Stěny jeskyně jsou zdobeny "pravěkými" malbami.

Další bod programu byl Tetín, hlavně zříceniny hradu.

Jsou odtud nádherné pohledy na Berounku:

Tady nám nahnalo trochu strachu počasí. Zastihla nás sice jen lehká přeprška, ale všudem kolem bylo vidět, že prší mnohem vydatněji. A podle radaru se na nás valila pěkná sprcha. Takže jsme vypustili plánovanou prohlídku tetínských kostelů. Alespoň máme důvod se sem brzy vrátil. A svižnou chůzí jsme vyrazili do Berouna.

 I když to na fotce Pražské brány nevypadá, mračilo se mi za zádny hodně ošklivě. Oželeli jsme tedy cestu podlé Berounky do Srbska a vyrazili na nádraží.

Tam jsme došli asi tak za půl minuty dvanáct, protože se strhla veliká průtrž mračen. Byli jsme moc rádi, že vlak přijel relativně na čas a mohli jsme se před tou hrůzou schovat.

ZOO

Už jsem tu minulá léta psala, že prázdniny bez návštěvy pražské ZOO by pro nás nebyly prázdniny. Proto byl program na dnešní den jasný a já vás tu zahrnu zvířecími fotkami:

Na závěr jedna malá perlička. Měli jsem štěsí a viděli krmení vyder. Dostávaly malá žlutá kuřátka. Protož je chovatelka krmila z ruky po jednom kousku, zajímalo mě, kolik kuřátek vydra sní. A zda má odměřený počet, nebo dostává, dokud chce. Výsledkem jsem byla překvapená - tahle fešenda spořádala 17 kuřátek. A velkou rychlostí.

Tak zase za rok!

Botanická zahrada

Procházka trojskou botanickou zahradou patří mezi naše stálice. Snad jen vyjímečně jsme nějaký rok vynechali. Letos ne! Asi vás nepřekvapí, že já se dlouho, opravdu dlouho zdržím mezi kaktusy.

Pak vše postupně pomalu procházíme. Máme to opravdu akci na téměř celý den. Končíme v Ornamentální zahradě, kde si užíváme povalování na lehátkách. Ještě předtím se však musím pokochat pohledem na bonsaje v Japonské zahradě. Umění tvarovat bonsaje opravdu obdivuju.

Minula jsem se povoláním. Měla jsem být zahradnicí!