Po delší době jsem se dostala ke čtení. Ano, i tuhle oblast jsem teď dost zanedbávala. Hlavně proto, že jsem se ke knížce dostala až večer před spaním a po přečtení stránky jsem usnula. Proto jsem ráda využila volnějších dní a s chutí se pořádně začetla.
Anotace z DK:
Skutečný, sotva uvěřitelný příběh malého českého chlapce na cestách po obrovském sovětském impériu.
Kniha je volným zpracováním autentických vzpomínek otce autorky, který se narodil v roce 1925 v Sovětském svazu a mapuje jeho dětství a dospívání.
Na jedné straně bolševické impérium třicátých let minulého století živořící pod krutým diktátem soudruha Stalina a na druhé malý kluk napůl Čech - napůl Rus, který se do té zvrácené doby a rozvrácené země narodil. Po několika málo klidných letech strávených na Sibiři v rodinné zemědělské usedlosti, přichází éra tak zvaného rozkulačování zemědělců a rodičům nezbývá, než se pokusit před komunistickými represemi uprchnout.
Rodinná anabáze začíná na Transsibiřské magistrále, když otec s matkou a čtyřmi malými dětmi několik týdnů cestují společně s krávou Stračenou v dobytčáku do Vladivostoku. Ani zde na březích Japonského moře ale nenacházejí klid a tak se přesouvají znovu a znovu. Většinou vlakem, ale taky na velbloudech přes pouště Tádžikistánu i ruskou trojkou přes zasněžené pláně Západní Sibiře a mezi tím vlaky a zase vlaky, přes hory i nekonečné stepi té obrovské země.
Železná Stalinova ruka je ale v roce 1937, v Západosibiřském hornickém městečku Prokopjevsk, nakonec stejně dostihne. Otec je zatčen a z poměrně slušně situované rodiny se rázem stanou hladoví otrhaní psanci.
Maminka, které se mezi tím podaří získat československé občanství, se v zoufalství přesouvá již sama s dětmi do vytoužené vlasti svého muže. Československá republika ale v tu dobu stojí na samém prahu druhé světové války a tak bída, hlad a peripetie tímto přesunem ani zdaleka nekončí.
Je pravda, že o ukrutnostech stalinismu toho bylo napsáno i nafilmováno již poměrně hodně a to většinou z pohledu dospělých perzekvovaných osob.
Trosečník sibiřský je však pozoruhodný právě tím, že ty zlé a nepochopitelné časy jsou tentokrát viděny očima malého chlapce, což dodává příběhu jistou odlehčenost a kniha tak má všechny předpoklady stát se doporučovanou četbou pro starší děti.
I když je kniha primárně určena dětem, vybrala jsem si jí na doporučení Ivanky. Když tak o tom přemýšlím, knihu s touto tematikou určenou dospělým čtenřům, bych asi číst nezačala. Ale v tomto příběhu se dozvídáme o hrůzách stalinistického režimu velmi nenásilně, bez patosu, optikou malého chlapce. Ten se díky svému optimismu (a částečně asi i neznalosti) dokáže s realitou vyrovnávat mnohem snáz než dospělí. A zřejmě právě proto je pro mě kniha velmi silná, autentická. Ráda bych, aby si ji přečetly mé děti, ale zatím se úplně netvářily. Musím postupně a nenásilně tlačit :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!