čtvrtek 14. června 2018

Čochtanův divotvorný hrnec



Do třetice všeho dobrého a ... v tomto případě pouze dobrého. Nic zlého se v Semaforu stát nemůže. Po třetí během měsíce jsem vyrazily s Klárou to toho úžasného divadla. A bavily jsme se opět královsky. Krásné písničky, inteligentní a laskavý humor, šaramantní pan Suchý, to vše patří k večeru v Dejvicích. Naprosto nechápu paní Molavcovou. Celý večer jsem hledala ten klíček, na který ji natahují. Jinak si nedovedu vysvětlit tu energii, která z ní celý večer tryská. V tomto představení je na jevišti téměř celý večer. Ve srovnání s ní si připadám stará, unavená. Ona je prostě přírodní úkaz. Přiznám se, že dřív, v době mého studentského opojení Semoforem, jsem jí ráda příliš neměla, spíš jsme ji kvůli panu Suchému tolerovala. Táta si ze mě vždy dělal legraci, že prostě obyčejně žárlím. Tentokrát si jí už dokážu víc vychutnat. A musím jí obdivovat.

.



První dvě fotografie z představení jsem si půjčila jako vždy z internetu, ty další jsou naše. Stydlivě jsem vytáhla foťák na dvě rychlé cvaknutí. Na oponu jsem si z řady netroufla, tu fotila Klára mobilem ( s náležitým protáčením očí, co si to ta trapná matka zase vymýšlí). Seděly jsem v druhé řadě, takže úhel nic moc...
Opět jsme si ujistily, jak je svět malý. Potkaly jsme tu totiž jednu známou, kterou jsem neviděly již mnoho let. Při studiu si přivydělává v Semaforu jak uvaděčka a herečka drobných roliček. Dost mě vyděsila, říkala nám totiž, že ač je pan Suchý stále plný energie, jdou v divadle hlasy, že příští sezona, jubilejní 60., by měla být již poslední. Pevně věřím, že je to jen nějaká fáma. Ale pokud chcete něco v Semaforu vidět, úplně bych to neodkládala!