sobota 19. května 2018

Sobotní maraton




Taková to měla být původně pohodová sobota. Měla jsme naplánové korálkování s kamarádkami na zahradě. Fakt jsem se těšila!
Jenže pak došlo ke změně termínu jedné akce, přibyla další akce a já najednou nevěděla, jak se rozpůlit. Ještě že mám maminku. Ráno jsme tedy nejdříve vyrazila s Davidem. Jeho florbalový tým slavil konce sezony, na Bučis party prostě nemohl chybět. Alespoň tak mi to vysvětlil. Byl to celý den plný zápasů soutěží a her. Uznala jsem, že to je něco, co má rád, co ho baví a kde se s kamarády vyřádí.  Pobyla jsem s ním tady téměř do oběda, potom musela štafetu převzít moje maminka. Moc jí děkuji, že to tam přetrpěla až do pozdního odpoledne. Vím, že akce plné křiku, rámusu, zpocených kluků a tatínků popíjejích celý den jedno pivo za druhým, z duše nemá ráda. Ale kvůli Davidovi svůj odpor překonala. A podle toho, co vše mi David večer vyprávěl, se mu den opravdu líbil.

Musela jsem v poledne utíkat domů, abych naskočila do auta směr Plzeň. Tam nás čekal odložený Plzeňský střevíček. Klára poprvé nové sólo. Myslím, že může být vcelku spokojená. Všechny medaile sice odvezly baletky z Vídně, ale když jsem viděla, jak neskutečně klouže baletizol, myslím, že můžeme považovat za velký úspěch, že neupadla. Takových děvčat, která si tam doslova sedla na zadek, bylo totiž dost. Moc jsem je obdivovala za to, že prostě vstala a svou choreografii dokončila. Já bych určitě s brekem utekla :-). Kláru bolí koleno, musí tancovat s bandáží. Tak je vděčná za dlouhé sukně, které to schovají. Asi nás čeká návštěva ortopedie. Ale prý až po soutěžích. Je mi jasné, že první, co doktor na čas zakáže, je balet.




Domů jsme dorazili po 21. hodině. Byť jsem vlastně celý den nic nedělala, měla jsem pocit, jako bych odehrála všechny zápasy a odtancovala minimálně Labutí jezero. Prostě stárnu!