sobota 12. května 2018
Kralupy Open
Prý důležitý a prestižní florbalový turnaj. Pro Davida vůbec první turnaj takového formátu. A pro mě opět velké zklamání a rozčarování. První hned při příjezdu. Z přihlášených asi 15 dětí nakonec přijelo 5. Někteří zrušili svou účast den před turnajem, někteří se ani neomluvili a trenéři ráno obtelefonovávali rodiče, zda jsou někde na cestě nebo co se děje. To prostě nepochopím. Když už se rozhodnu dítě na turnaj přihlásit a nestane se nic neočekávaného, tak tam prostě přijedu. Nebo se alespoň omluvím! Takže náš tým nastupoval ve směšném složení 4+brankář. Ve vidině 5 zápasů před sebou a v podstatě bez možnosti střídat to byla opravdu výzva. Ostatní týmy měli 12-15 hráčů + brankáře. To, že naši 10-11 letí elévové některým jiným "elévům" nesahali ani k ramenům, už jsem tu jednou probírala. Náš trenér tvrdil, že někteří kluci jsou výš dokonce o dvě věkové kategorie. Všichni to vědí, řešení prý není. To mi hlava nebere. Co mě ale šokovalo úplně nejvíc, byla brutalita a agresivita některých dětí při hře. Tak neskutečně trvdé fauly, až mrazí. Faulují opravdu zákeřně a úmyslně. Asi bych i pochopila, že v zápalu boje o míček sekne protihráče hokejkou nebo udělá nějaký faul, ale ve chvíli kdy vůbec o míček nebojuje? Našeho brankáře vyřadil ze hry chlapec, který v době, kdy se u naší brány vůbec nehrálo, k brankáři přiběhl, vší silou ho praštil hokejkou přes prsty a zase odběhl. Ano, byl pískán faul a rozehrávali naši, ale mně tento trest přijde velmi málo. Podle mého by měl takového kluka potrestat jeho vlastní trenér např. vyloučením ze zápasu nebo něčím podobným. Co si asi odnese do života dítě, které se naučí, že surovost se v podstatě netrestá, dokonce se vyplatí? Po druhém zápase jsme tedy byli bez brankáře. Prsty sice byly v pořádku, ale bolely, chytat nemohl. Trenér určil, že do brány půjde David. Ten nechtěl, nikdy v bráně nebyl, neumí to. Bál se, že mu pak kluci vynadají, že to kazí. Trenér mu slíbil, že jen na jeden zápas, pak se vystřídají. Nakonec zůstal po tři zbývající zápasy. Docela mu to šlo, spoustu střel vychytal. Ano, nebyla to oslnivá jízda, ale napoprvé to vůbec nebylo špatné. Kluci i trenér ho moc chválili a všichni chtěli, aby v bráně zůstal do konce turnaje. A prý ho to dokonce i bavilo. Mě překvapil moc. Myslela jsem si, že se bude útočníků bát, bude se bát o ruce, ale statečně šel všemu naproti. Po turnaji se trenér ptal, zda tedy mají nového brankáře. To si prý musí ještě rozmyslet. Samozřejmě, že kluci dostali na frak ve všech zápasech. Nejlepší skore byl prohra 3:4. Ale to nám bylo jasné hned od začátku. Snad to kluky až tak moc nemrzelo.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zajímavý pohled pod pokličku. A to jsem si vždycky myslela, že florbal je takový pohodový sport. Očividně, ale jak jde o nějaké umístění, je to o tom jít přes mrtvoly. A to, že nepřijdou přihlášené děti a rodiče je ani neomluví, to mi hlava nebere. Že nám to dělaly děti v nízkoprahu, to ještě pochopím jejich sociální situací, ale takhle? Chudáci trenéři a zbylé statečné děti.
OdpovědětVymazatJá to, Jani, taky tak brala. Jako že si David zaběhá, zablbne s klukama, vyřádí se. Nestačím se divit...
Vymazat