Krčský les

Dnes jsme hledali chládek pro změnu v Krčském lese. Protože tam chodíme velmi často, naposledy jsem tam byla s kamarádkou minulý týden, ani se mi nechtělo brát foťák. Pak jsme si řekla, že když půjdu bez foťáku, určitě uvidím v přírodě něco úchvatného a budu litovat. Jenže příroda je vyprahlá, vysušená, kromě agresivních vos není k vidění ani živáčka. Tak jsem alespoň nafotila krmení dravé zvěře - daňků. Krmení jsme pro ně žádné nenesli, na oplocení jsou cedule zakazující krmení. Děti jim nosili alespoň listí a zbytky trávy.
Těšila jsem se, že si o prázdninách odpočinu, trochu vypnu, chtěla jsem si letošní léto opravdu užít. Místo toho jsem unavená snad víc než obvykle. Jsem neskutečně nervozní, podrážděná. Doufala jsem, že přes celé léto neuslyším o chorobách. Když nám ty prázdniny tak neslavně začaly, chtěla jsem věřit, že máme na dlouho vybráno. Leč ukázalo se, že David stále má streptokoka, že se ho nepodařilo zlikvidovat ani dvěma dávkami antibiotik. Ve hře bylo denní dojíždění na infekční oddělení po injekční penicilin. Nakonec jsme se s panem doktorem domluvili, že vzhledem k tomu, že je momentálně bez obtíží, zkusíme imunologickou léčbu a budeme vyčkávat. Moc dobrý pocit z toho také nemám, tuhle léčbu David podstoupil před dvěma roky bez efektu. Nějak se snažím přesvědčit, že tentokrát to pomůže, ale nedaří se mi to. Jsem zacyklená ve svých hororových scénářích. Potřebovala bych nějaký restart.