Konopiště

Letos jsme nějak zanedbali návštěvu zámků. Museli jsme to napravit. Vydali jsme se na jeden z nejbližších - Konopiště. Doufali jsem, že když počasí není úplně jisté, nemuselo by tam být úplně narváno. Předpoklad vcelku vyšel - lidí bylo samozřejmě dost, ale bylo to snesitelné.

Vybrali jsem si okruh, který zahrnoval zbrojnici. To je Davidova doména. Trefili jsme se - zbrojnice a následná návštěva střelnice ho opravdu nadchla. Nevím, po kom je to dítě tak  nadšené zbraněmi. To nemá ani po tatínkovi.

Dle slov průvodkyně jsme měli velké štěstí s medvědem. Je prý velmi líný a ven vylézá málokdy. Já pořád doufala, že by mohl popojít do lepšího světla, ale toho jsem se nedočkala.

Růžová zahrada nás nezklamala, i když jsme se zde trochu zmokli.

A všudypřítomní pávi. Divili jsme se, že mají takové vypelichané ocasy. Pak jsem zjistili, že velká ocasní pera prodávají ve stánku se suvenýry.
To byl náš poslední prázdninový výlet. Uteklo to nějak rychle a vůbec se na nový školní rok netěším.

Překvapení

Kamarádka má morče - kluka Chuchlíka. A protože se poslední dobou stále zaobírám myšlenkou, zda Jonáška netrápíme tím, že ho máme samotného, domluvily jsme s s kamarádkou, že dnes přiveze Chuchlíka k nám a uvidíme, jak si s Jonášem padnou do oka. Chuchlík by Jonášem naprosto nadšen. Hned se na něj s veselým vrkáním vrhl. Jonáš však byl úplně vyděšený. Zoufale pískal, schovával se kam jen to šlo a při první příležitosti utekl do domečku. Vzala jsme si opuštěného Chuchlíka na klín, že se s ním trochu pomazlím. Jak ho tak chovám, zarazilo mě, že mám plnou dlaň jeho "mužství". I když je Jonáš o rok starší, tohle rozhodně nemá. Znejistěla jsem, vytáhla Jonáše z boudičky a předvedla ho kamarádce. Ta se srdečně rozesmála - Jonáš je totiž holka! Proto byl Chuchlík tak nadšený:-)

Praha z řeky

U Katky na blogu jsme našla inspiraci na skvělý výlet - plavbu Pražskými Benátkami. Klára stále chtěla na výlet na lodi, tak jsme vyrazili. Byla jsme připravená, že to nebude úplně nejlacinější záležitost. Proto jsme byla překvapená, jak se slečna na pokladně snažila zkombinovat nám všechny možné slevy, takže celková suma byla více než příjemná. Museli jsme chvilku počkat než vyjížděla loď s česko-anglickým výkladem. Ihned po nalodění jsme dostali občerstvení v podobě kávy, čaje, limonád, nanuků nebo perníku.  Pak už nás čekalo 45 min plavby po Vltavě. Trošku mě překvapilo, že slečna nejdříve hovořila anglicky, teprve poté překládala do čestiny. Já vím, že cizinci byly na lodi v převaze, ale přece jen jsme v Čechách, proto bych tu češtinu očekávávala jako první. Jsme asi naivní.
Slečna sice měla výklad pěkně naučený, dozvěděla jsme se spoustu zajímavostí,  o kterých jsem neměla tušení, ale běda, když se někdo zeptal  na něco mimo připravený projev. Odpovědět už slečna nezvládla.
Ale nám to nevadilo, my se hlavně kochali krásnými pohledy. Davida tedy spíše zajímali racci a labutě spíše než místa, kudy kráčela historie, ale každý jsme si našli to svoje.

Po plavbě jsme si  prohlédli Muzeum Karlova mostu. Chyběl nám tam tatínek, protože Davida zajímaly detaily  různých nástrojů,které se při stavbě mostu používaly. Já v tomto směru co si nenačtu na popisce, to nevím. A tyto informace Davida rozhodně neuspokojovaly.  Klára ještě toužila projít se po Karlově mostě. Obrnila jsme se tedy trpělivostí a razili jsme si davy turistů cestu na druhou stranu. Co mám povídat - krásné slunečné odpoledne - bylo to náročné. Musíme si to tam jít projít někdy v listopadu, to by tu mohlo být turistů trochu méně.
Bylo to moc příjemně prožité odpoledne. Katko, ještě jednou díky za tip!

Dárek

Klárka potřebovala pro kamarádku rychle dárek k svátku. V obchodech nás nic nenadchlo, tak musela sednout a šít. Kamarádka byla spokojená. Byl to dárek dodatečný, holky mají svátek den po sobě zhruba v polovině srpna, ale teprve teď byl čas na oslavu. Oslava byla tedy pro mě spíš za trest - odpoledne v aquaparku v Čestlicích. Ufff..., přežila jsme to. Ale těch lidí  a toho rámusu! Proti tomu byly všechny tobogány brnkačka! Ale děti si to užily. A dokonce vypadají i unaveně!!!

Koněprusy a Beroun

V Koněpruských jeskyních jsme byli naposledy, když byl David ještě malé miminko v kočárku. Usoudili jsme, že je nejvyšší čas si návštěvu zopakovat. Přiznám se, že na prohlídku do jeskyní jsme si foťák nebrala. O to více mě rozčilovali lidé, kteří fotili, oslňovali blesky a neustále prohlídku zdržovali. Je mi jasné, že kdyby se rozhodla fotit, tolik by mě nevadili :-). Ale chtěla jsme si krásu krápníků připomenout bez neustálého koukání se do hledáčku. Navíc mi je jasné, že bych asi žádné pěkné fotky naším starouškem stejně nepořídila. Prohlídka se nám moc líbila. Oprášila jsme si nějaké vědomosti o krápníkové výzdobě. Pro Davida to byla první návštěva podzemí. Překvapilo mě, že se bál. I když hrdinně tvrdil, že ne, za ruku se mě držel velmi pevně a ochotně, což u něj neznám  :-)

Na dobrý oběd jsme popojeli do Berouna. Prošli jsme se po náměstí a pokochali se centrem.

Vydatný oběd jsme museli setřást výšlapem na rozhlednu Městská hora. Rozhled po kraji je pěkný. Akorát tam děsně foukalo, tak jsme se příliš dlouho nezdrželi.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat Vojtu, Kubu a Matěje. Ukázali se nám tedy jen dva, nevíme kteří.  Překvapilo mě, že jim je už 14 let. Nějak jsem si neuvědomila, jak neuvěřitelně čas letí. Je pravda, že v době, kdy se večerníček s nimi vysílal, jsem byla ještě bezdětná. Přesto to byl jediný pořad, který jsme v té době sledovala téměř pravidelně a všem nechápajícím v okolí jsme vysvětlovala, že potřebuji být doma včas na večerníčka.

Ještě krátké povinné zastavení na hřišti. Opravdu jen krátké. David si vždy kamarády na hřišti najde do 5 minut od příchodu. Klárka se přeci jen už na malém hřišťátku nudí :-).

Konec prázdnin

 Prázdniny nám už téměř skončily. Tento týden už jsme museli nastolit alespoň jakýsi režim. Klárce od včerejška začalo baletní soustředění, na které chodí od 9 do 16 hodin. Zhruba to samé, jen v angličtině ji čeká příští týden. Využila jsme toho, že musíme někde být v nějakém reálném čase a začala Davida trénovat na vstávání do školy. Zatím pláče při buzení v 7:30, už se těším na 1. září!
Klárka ještě stihla došít novou korálkovou sadu. Dala jí mně, usoudila, že na ní je přece jen velká. To budu parádnice!

Farma Blaník

Dnešní výlet byl na Davidovo výslovné přání. Na konci školního roku totiž jeho školka jela na Farmu Blaník na výlet. On byl, jak jinak,  nemocný, moc oplakal, že jet nemohl. Slíbila jsem mu, že se tam alespoň podíváme o prázdninách.

 Hlavním lákadlem farmy, alespoň pro naše děti, jsou zvířátka. Jsou velmi kontaktní, neustále hladová a nadšená, že je návštěvníci krmí zakoupeným krmivem. Byla jsem příjemně překvapena, že za 10 Kč dostaly děti  dost velký pytel krmení, který jim vydržel celý den. Jsem již zdeformovaná krmícími automaty jinde,  které mi za 10 Kč vyplivnou do dlaně zhruba 5 kuliček.

Čtyřrohá ovce Knižák

 Zvířata mají veliké výběhy,ale nadšeně stojí u ohrady a čekají na krmení. Co mě překvapilo velmi nemile byl fakt, že ve stáních, která byla blízko ohrad, se zvířata brodila po kotníky v hnoji. O čisté podestýlce si mohla nechat jen zdát.

Ale i jiné atrakce farma nabízí.

...naslouchali jsme zvukům lesa...

...navštívili jsme noční skřítky. Oni ale opravdu žijí jen přes noc, přes den spí, a tak jsme si mohli prohlédnout jen jejich domečky.

Za odměnu, že jsme je neprobudili, mohli jsme si odnést část jejich pokladu.

Klárka byla bezkonkurenčně nejstarší dítě v areálu. Naštěstí jsou všechny atrakce do 12 let, tak mohla řádit bez omezení.

Došlo i na rýžování zlata. David však úspěšný nebyl, valounek si odnesla jen Klára a tatínek.

Díky ne příliš jistému počasí bylo na farmě velmi málo lidí. To jsme opravdu uvítala s nadšením a vychutnávala si chvilky klidu.

Krokodýlí zuby

Ke korálkům se chovám poslední dobou více než mačešsky. Konečně mám hotový náramek Krokodýlí zuby podle návodu Darí Fejtkové. Je v mé oblíbené barevné kombinaci. Trval mi tedy extrémně dlouho, šila jsme ho vždy po malých chvilkách v noci. Doufám, že po prázdninách si na korálky udělám času víc. Alespoň plánů mám na několik let dopředu.

Opět kytičky

Na dnešní den se předpověď počasí netvářila úplně přívětivě, na nějaký delší výlet se nám vyrážet moc nechtělo a proto si děti vzpomněly, že jsme si slíbili, že půjdeme krmit kačeny do Školní botanické zahrady. Nabalili jsme tedy nějaké staré pečivo, pláštěnky a vyrazili jsme.

I když jsme si řekli, že jdeme pouze krmit, stejně jsme začali prohlídkou skleníku. Tam se cítím jako v ráji :-).

Zdejší láčkovky mě nepřestanou překvapovat svou velikostí

Pak už došlo na krmení. Hladové kačenky bojovaly s koi kapry o každé sousto. Ale připlavalo i pár želv. Ty mě překvapily, jak jsou neohrabané a hloupé. Pokud jsme jim nehodili sousto přímo pod nos, nebyly schopné ho najít. Fotit se mi moc nedařily, jen tahle na mě trošku vykoukla. Jsem ráda, že jsme tuhle zahradu objevili. Určitě jsme tu nebyli naposledy.

Výstava morčat

Toulcův dvůr patří mezi naše oblíbené cíle. A každoročně musíme navštívit výstavu morčat. I letos byla účast hojná, i mezinárodní. Hodnotitelé byli z Německa. Jako každý rok jsem žasla, kolik různých druhů morčat je. Stále nejsem schopná si zapamatovat jména všech ras. A jako každý rok mě udivovalo, co všechno musí pro krásu vytrpět takové malé morčátko. Dlouhé chlupy se natáčejí na natáčky a svazují do různých culíčků. Fenování je na výstavě běžná rutina. Tentokrát jsme poprvé viděla jak jsou morčata opatlávána spoustou různých tužidel a kondicionérů. Říkám si, jestli se náš úplně obyčejný Jonášek nemá lépe.

Dnes byl prvním den výstavy, hodnocení teprve začínalo, tak jsou všechny ceny pěkně pohromadě :-)
Samozřejmě výstava má svou prodejní část. Klára se okamžitě zamilovala do dvouměsíčního hnědého crested samečka. Přiznám se, že si stále pohrávám s myšlenkou pořídit Jondovi kamaráda, ale mám strach, že si kluci nepadnou do oka. Konzultovala jsme to s chovateli. Prý dospělý samec čerstvě odstaveného samečka přijme bez problémů. Krize může nastat po půl roce, kdy mládě dospěje a je možnost, že se kluci budou prát. Prý převažují případy, kdy spolu vycházejí dobře i nadále, ale jistota to není. A nám už se prostě další klec do bytu nevejde. Takže i když jsem se nad morčecími miminky rozplývala, nový přírůstek jsme odmítla pořídit. Klárka prolila potoky slz, tak jsme radši vyrazili na obhlídku stálých obyvatel Toulcova dvora.

Prase Blaženka

Krávy se děti trošku bály. Prý je moc velká :-)