Jsme zpátky....

... z dovolené. Tedy já pouze fyzicky. Duševně se mi nedaří přepnout z plážového rytmu na ten provozní. Jsme doma už pár dní, ale probrat fotky a něco publikovat je nějak nad mé síly. Když jsem si totiž po příjezdu zapnula počítač a viděla hrůzy, které mě čekaly v e-mailové schránce, zase jsme rychle vše vypnula a tvářila se, že tu nejsem. A stejně bych nejraději řešila ten , slušně řečeno, chaos, který máme v bytě. Vše hezky zavřít, na dveře pověsit cedulku jako v hotelu  "Please, tidy this room" a utéct. 

Měli jsme se báječně. Byli jsme, jako vždy, v Larnace na Kypru. Stejné místo, stejný hotel, stejní lidé. Tak to máme rádi, tak nám to vyhovuje. Vždy se ve mě rozlije takový pocit klidu a uspokojení, když zjistím, že vše je jako vždy, k žádným radikálním změnám nedošlo. V hotelu tedy vždy k nějakým změnám dojde, vždy je něco zrekonstruováno, něco vylepšeno. To si mi moc líbí. Je vidět, že vydělané peníze se do hotelu vrací, navíc si management bere připomínky klientů k srdci a snaží se vyjít všem přání maximálně vstříct. Hotel totiž není součástí  nějakého nadnárodního řetězce, je to majetek rodiny. A myslím, že osobní přístup je velmi znát.

Přijeli jsme  právě k okamžiku, kdy začala velká vlna veder. Teploty se vytrvale držely kolem 35 st. Což o to, u moře je to velmi příjemná záležitost. Moře teplé jako kafíčko, větřík od moře příjemně profukuje a osvěžuje. Ale ve městě peklo. Proto jsme plány na výlety zrušili a jen se ráchali a povalovali na pláži. Lidí bylo letos v hotelu znatelně méně než v ostatních letech, takže i pláž byla přiměřeně volná. I místní lidé nám potvrdili, že ekonomická krize se projevila naplno. Turistů přijíždí méně, hlavně těch z Ruska (což nás naopak velmi potěšilo), méně utrácejí, méně jezdí po výletech. Samotný Kypr svou situaci nese velmi těžce. Nezaměstnanost se zde vyšplhala už na 17%, co je pro ostrov, kde byla donedávna mezi 1-2% opravdu velká rána. 

Jako jeden z mála hotelů na ostrově má ten náš celoroční provoz. Proto se zde téměř nemění složení zaměstnanců, získat místo v takovém hotelu je jistě výhra. Ale zůstává zde i zdravé jádro zvířeny. Tohle je moje láska z minulých let - barový kocour Rodrigo, kterého jsme přejmenovala na Macíčka. Jen letos mě malilinko zklamal. Jsou mu už 4 roky a z mazlivého hravého kocourka se změnil na protivného, nabubřelého kocoura, který sice společnost hostů vyhledává a hodně si  rozmyslí kdo a jestli vůbec někdo ho bude hladit. Mně tato výsada udělena byla, pár hezkých chvilek jsme spolu prožili :-).  

Dovolená za námi, veřím, že spoustu hezkých letních dnů před námi. Musím vymyslet nějaké výlety pro ty naše dva raubíře. Stále se dožadují akcí, které jsme absolovovali loňské prázdniny. Tak nevím, asi zase obrazíme stará prověřené místa, ale něco nového musíme také zařadit. 

Užívejte si krásného léta!