Usoudili jsme, že dnešní horký den bude příjemný mezi skalami, ve stínu stromů. A proto jsme zajeli do Divoké Šárky. Jako dítě jsem tam s rodiči chodili velmi často, se svou rodinou ji nějak šidím. Byli jsme zde pouze jednou a to už hodně dávno, ještě s Davidem na kočárku.
Zvolili jsme okruh, který byl kombinací značené turistické trasy a neznačených cest, které jsme pracně dolovala z dávnověku dětství. I když jsme občas lehce zabloudili, vždy jsme se na správnou cestu vrátili a neztratili se. Což je s mým orientačním smyslem téměř zázrak.
Skalní vyhlídky jsme nemohli minout bez povšimnutí.
U Džbánu naše cesta téměř končila. Už jen dojít na tramvaj do Liboce.
Byl to báječný výlet. Ušli jsme sice pouze 10 km, ale musím přihlídnout k tomu, že David svým stylem chůze trasu ujde několikrát. Velmi mi tím připomíná mého psa, který tak rád do Šárky chodil. Také běžel kus před námi, zpět k nám, pak se zase kus vrátil za nás, opět nás dobíhal. Přesně jako David :-). Jen jsme si myslela, že doma děti padnou a budou spát. Ó, jak jsme naivní!
Neneeee, deti majú výdrž. :D Aj my sme takí boli ako malí.
OdpovědětVymazatAle pekne ste sa mali. :)
Je tam je hezky ,ja to jenom znam jako zastavku po ceste na letiste.
OdpovědětVymazatKrásně jste se prošli :) Musíme se do Šárky také brzy vypravit, mám to tam ráda..
OdpovědětVymazatAjko, musím se přiznat, že jsem v Šárce nikdy nebyla. Pořád je co objevovat.
OdpovědětVymazatMoc hezké jsou i fotky z botanické.
Dobrou noc, pa Helena
Krásné fotky! V Šárce jsem byla jenom jednou, vloni, mám jí trošku z ruky.
OdpovědětVymazat