Nemá ráda zimu, nemám ráda hory v zimě. To ví každý, kdo mě trochu zná. Přesto jednou za rok v době jarních prázdnin jsem nucena svou averzi překonat a do hor vyrazit. Letos jsem stále doufala, že třeba naši dva nadšení lyžaři (tatínek a Klára) usoudí, že v jarním počasí nemá cenu kamkoliv jezdit. Doufala jsem však marně, ani letos jsem týdennímu pobytu na čerstvém vzduchu neunikla.
Musím ale uznat, že díky jarnímu počasí to bylo letos o moc snesitelnější než jiné roky. Naše rodina se v podstatě na celou dobu pobytu rozdělila na dvě skupiny. Skupina první - nelyžaři - já a David (zdá se, že averzi k zimním sportům zdědil po mně) - poznávala krásy okolí. Bloudili jsme po lesích (jednou doslova, když jsme ztratili turistickou značku....
 |
| Všimněte si kočičích očí. Opravdu má každé jinou barvu! |
...drbali jsme všechny kočičky v okolí...
... pravidelně jsme zásobovali koníky jablky a tvrdým chlebem.
Protože toto je pohled na sjezdovku za chalupou, kde Klárka začínala se svým lyžařským uměním v předchozích letech, musela druhá skupina - lyžaři - Klára a tatínek- nasednout do auta a odjet na Boží dar nebo na Klínovec za sněhem. Odjeli hned po snídani a byla jsem vděčná, že vleky končí provoz v 16 hod, abych měla vůbec šanci si jich taky trochu užít.
Aby i první skupina viděla, jak vypadá sníh, na jeden celý den jsme s nimi na sjezdovku vyrazili také.
Davidovi jsme nabízeli půjčení lyží a lekce v místní lyžařské školičce, neuspěli jsme však. Tatínkovi hůlky mu k naprosté spokojenosti stačily.
A došlo i na nostalgické vzpomínání. Byla jsme se podívat na místa, kde jsme stála na lyžích naposledy. Bylo to v minulém století, kdy jsem jako mladá studentka prvního ročníku VŠChT byla na povinném zimním kurzu právě na Klínovci. Tenkrát ještě tahle bouda fungovala, dnes jsou z ní jen chátrající ruiny.
Jsem ráda, že jsem hory přežili ve zdraví a bez úrazu. Jsem ráda, že si to ostatní opravdu užili. A jsem moc ráda, že už jsme doma!
Doma je prece jen doma ale ta zima opravdu nevypada na fotkach hrozne .Je zajimave jak jste si to v rodine pekne rozdelili na lyzare a nelyzare ale je videt ze jste si to vsichni uzili po svem.
OdpovědětVymazatJe pravda, že tentokrát to bylo i díky počasí pro mě snesitelné. Snažila jsem se soustředit na známky přicházejícího jara.
VymazatAlice, s tou "neláskou" k horám tě chápu. U nás navíc (kromě letoška) je sníh mnoho měsíců a jezdit za ještě větším množstvím sněhu se mi též nechtělo. Dopadlo to tak, že rodina jezdila beze mě. Vždy jsem si to docela doma užila, uklidila celý dům a pak dala nohy na stůl a užívala si uklizeného bytu. Ovšem časem jsem ty týdny, kdy byli na horách, nenáviděla víc a víc. Bojím se o ně o všechny. Stále víc a víc. Proto raději s rodinou jezdi, přežij to, ale aspoň každý den víš, že jste všichni zdraví a O.K.
OdpovědětVymazatVěro, také si pohrávám s myšlenkou, že bych vyslala příští rok jen s tatínkem a já si užila doma. Pak si ale zase říkám, že doba, když už děti nebudou chtít s rodiči jezdit, přijde dřív, než se rozkoukám a tak si chci společné chvíle užít.
VymazatGratuluji k návratu! :-) Naštěstí zima byla letos taková nezimní, jak vidím, tak i na horách.
OdpovědětVymazatKamarádky dospělý syn byl v lednu na lyžích, spadl a má nepohyblivou polovinu těla... Snad se to rozhýbe, ale bude to běh na dlouhou trať.
Ivanko, tvé kamarádky neštěstí nějak přitahují, to je mi moc líto. Věřím, že vše dobře dopadne. Je mi jasné, že lyže nejsou úplně bezpečný sport. A to Klára touží vyzkoušet snowboard. Stále smlouvá, že příští rok určitě. Nevím, nevím, nechce se mi do toho...
VymazatMáš pravdu, já už se bojím kohokoliv zeptat, jak se má :-) Ale možná je to tím, že mám v práci tolik kolegyň.
VymazatAli, hezké prázdniny, každý po svém! A proč ne, proč se nutit!
OdpovědětVymazatHezký večer, zdravím Helena
Takhle nám to vyhovuje. Sice jsem Davida pobízela, aby lyže zkusil taky, ale těžko ho přemlouvat, když sama už na ně nechci. Nějakým výrazným nucením a tlačením u něj stejně ničeho nedocílím. Tak třeba příští rok k tomu dojde sám.
VymazatJste si užívali:-))
OdpovědětVymazatNěkteří užívali, jiní přežívali... :-). Ale jo, bylo to fajn!
VymazatAhoj Alice :-) tak to jsme se na tom Klínovci klidně mohly potkat :-) Já se taky celý život sjezdovkám vyhýbala ale letos jsem se to naučila. Kamarádka se mi smála, že prý nejhorší sněhové podmínky jsem si pro výuku vybrat nemohla.
OdpovědětVymazatMáculko, máš můj obdiv! Já sice kdysi lyžovat trochu uměla, dokonce jsem i na hory pravidelně jezdila. Nikdy mi to však pořádně nešlo, nebavilo mě to. Dnes už bych se na lyže bála postavit.
VymazatAli díky za poklonu :-) Jednou jsem od někoho nebo někde slyšela, že když něco nemáš ráda, najdi si na tom něco, na co se můžeš těšit. A protože jsem celé dětství chodila s babičkou a dědou na běžky - to je jasný, byl to sport a hlavně zadarmo!! - naučila jsem to i děti. Ale má největší "chyba" byla, že jsem si řekla, že když máme ty sjezdovky 15min. na kole, že by se to mohli naučit a přihlásila jsem je po poradě s nimi do oddílu alpského lyžování. No a ony by i Tebe tři zimy celodenního mrznutí pod sjezdovkou při téninkách, závodech a tak donutily najít si něco pozitivnějšího :-)
VymazatAle zase Praha má spoustu jiných lákadel.