Divnokytka

Před nějakým rokem si Klára na výstavě sukulentů vybrala takovou podivnou kytku. Cibulku, z toho nějaké fousky, takové jako tráva, jinak nic. Ani mě to nepřekvapilo, ona má občas sklon vybírat si takové podivnosti. Kytička se jmenuje Albuca. V knize mezi sukulenty jsem jí nenašla, proto jsme moc nevěděly co s ní. Zvolila jsme svou obvyklou taktiku - občas zalít, moc si jí nevšímat. Jen přes zimu jsme jí neodnesla na zimní stanoviště, ale nechala v pokoji a občas zalila. Na druhý rok nám cibulka vytvořila spoustu malých cibuliček. Rozsadila jsme se a čekala. Teprve letos na podzim jsme na ní na internetu narazila a zjistila, že blíže než k sukulentům má třeba k hyacintům. A chce i stejný způsob pěstování - přes léto vyndat ze země, zabalit a dát do chladu. V létě do chladu  - chachacha! Bylo mi jasné, že u nás tedy bude jen tak vegetovat, když nemá správné podmínky. Proto mě velmi překvapilo, když jsem zjistila, že ta prvotní nejstarší cibulka kvete! Tedy taky tak zvláštně, nenápadně. Jsem odhodlané zajistit jí ty nejlepší podmínky, takže v létě se pokusím zajistit jí klid. Kde seženu chladnou suchou místnost se mě neptejte, tak daleko v myšlenkách ještě nejsem. Kdyby vás něco napadlo, nápady sem! A kdyby měl někdo zájem, máme zase spousty další malých cibuliček, dělí se jak draci. Ráda se s vámi podělím!