"40"

Už je to tak, dnes jsem načala další desetiletí. Depresím z toho nepropadám, nepatřím mezi lidi, kteří nějak významně řeší svůj věk. Vždy jsem se řídila známým pořekadlem o tom, jak se člověk cítí. Dnes ho moc na světlo raději nevytahuji, protože podle něj by mi muselo tánout pomalu na stovku. Ale věřím, že to je jen stav dočasný a brzy zase omládnu.
Oslavy žádné nekonám. Jsem typ který rád kupuje dárky a rád pořádá oslavy pro ostatní, ale při oslavě vlastní se cítím trochu nesvá. Velmi mě potěšilo, kolik milých lidí si na mé narozeniny vzpomnělo. Dostala jsem dnes spoustu milých přání, SMS, mailů. Doufám, že jsem na žádný nezapomněla poděkovat. Mezi mnoha milými telefonáty byl jeden obzvláště millý  od kamarádky z dětství, se kterou se z časových důvodů vídáme jednou za rok, někdy i méně, ale stále o sobě víme. Ta mě opravdu překvapila, že si stále datum mých narozenin pamatuje.

Krásné frézie jsem dostala od dětí. A od manžela další krasavici do mé sbírky. Jen ten prostor už mi schází. Dělala jsem na manžela smutné oči, že bych opravdu nějaké poličky potřebovala. Tak uvidíme.

Moje paní doktorka mě bohužel "obdarovala" antibiotiky. Vzhledem k tomu, že jsem jedny dojedla před necelým měsícem, radost mi  tím opravdu neudělala. Co se dá dělat, doufám, že mi brzy zaberou, abych konečně mohla začít mládnout!