Ocenění

Doputovalo ke mě od Katky ocenění. Katko, moc a moc ti děkuji, opravdu si toho vážím. Jsem ráda, že sem chodíš ty i všichni ostatní.

Nejdřív jsem byla rozhodnutá ho dále neposílat, udělala jsem tak již před měsícem. Ale pak jsem si řekla, že je to příležitost poslat ho na blogy, kam jsem ho, s těžkým srdcem, před měsícem neposlala, protože by to bylo proti početním pravidlům.  Je opradvu těžké vybrat jen 5 blogů.

Dnes tedy ocenění posílám :  Aranelce
                                             Amelii
                                             Jitce
                                             Heleně
                                             Evě

Hračka

Byly jsem nuceni zakoupit tlakoměr. Tak si teď hraju. Měřím si tlak v různých časech. Měřím tlak návštěvám, je tedy radost k nám chodit. Nepotřebujete také změřit ?

Nové květy

Rozkvetla mi další orchidej. Z téhle mám obzvlášť radost (nepíšu to u každé?). Mám jí už dlouho, nejsem si moc jistá, od koho jsem jí dostala, ale zřejmně od manžela. Jenže mi po odkvětu nikdy nekvetla. I když jsem s ní vyváděla psí kusy. Nedávno jsem jí přestěhovala do jiného pokoje, kde jsou podle mého horší podmínky. Jen jsem prostě potřebovala místo pro jinou, "perspektivnější". A ejhle, ona rozkvetla. Evidentně měla na podmínky jiný názor než já. Byla jsem na květ moc zvědavá, úplně jsem zapomněla jaký vlastně byl.  Tak si jí teď užívám.

Oslavenkyně

Dnes tedy proběhla včera avizovanlá dvojnásobná oslava. Snad se povedla. Dárky se líbily, dort chutnal. Jako vždy jsem udělala všeho hodně, takže lednička stále praská ve švech. Já má totiž vždycky obavy, aby bylo všeho dost, aby někdo neměl pocit, že na něj nevystačilo a pak dojídáme ještě  za týden . Hlavně ale že byla Klárka spokojená, moc se těšila už celý týden. Další v pořadí v oslavování jsem já zhruba za měsíc. To jsem zvědavá kdo a jakou oslavu mi přichystá :-).

V kuchyni

Tam jsem prožila dnešní odpoledne a větší část večera. Zítra nás totiž čeká rodinná oslava. Dodatečně oslavíme Klárčiny narozeniny, které jsme kvůli prázdninám ještě nestihli oslavit. A zároveň zítra moje maminka bude mít významné kulatiny. Takže oslava bude dvojnásobná. Ptala jsem se Klárky, jak si slavnostní den představuje. Zda mají děda s babičkou s dědou přijít na slavnostní oběd a dort nebo až odpoledne na dort a chlebíčky a jednohubky. Kdo znáte Klárku, tušíte, že chce všechno - slavnostní oběd, odpoledne dort a k večeru chlebíčky. Tak jsem pekla dort, zdobila dort, pekla veky, připravovala pomazánky a naložila maso k obědu. Docela mě bolí nohy a záda.

Tajemství

"Mami, můžu se ti s něčím svěřit?", zeptala se mě Klárka nesměle cestou ze školy.
Měla jsem trochu strach, co se stalo za malér.
"Já jsem dostala od kluka první pusu.". Pak se zamyslela a dodala: "Blééé, hned jsem si to otřela!" :-)

První sněženky

Dnes jsem na zahradě objevila první sněženky. Sice malinké, ale jsou tu!  Že by se tedy opravdu už blížilo jaro? Nechci ještě jásat, myslím, že by zima ještě být mohla, ale i dnešní pohled na teploměr byl docela optimistický.

A další radosti

Nechci to zakřiknout, ale myslím, že Čumák se uzdravil. Denně sní dvě misky krmení (obvyklá dávka je jedna miska, ale když tak dlouho nejedl...), večer si spokojeně poskakuje po kleci. Dnes ráno ho David vypustil, tak jsem se všichni pěkně proběhli při následné honičce. Na fotce je už trochu uštavný. A hlavně jsem ho přemlouvala, aby chvilku poseděl. Doufám tedy, že už máme vyhráno. Stejně by mě zajímalo, co  mu vlastně bylo.

Radosti

Nějakým zázrakem se podařilo, že David vydržel zdravý téměř tři týdny. Hned jsem toho využila a objednala ho na ORL vyšetření. Měla jsem z toho strach, pan doktor se tvářil minule tak nerozhodně. Naše dětská paní doktorka by Davidovi nosní mandli vytrhla nejraději hned mezi dveřmi. Pan doktor mě ale potěšil. Úplně zajásal, jak se Davidův stav od minulé návštěvy velmi zlepšil. Dýchací cesty mám prý dobře průchodné, rozhodně není důvod k operativnímu zákroku. Na kontrolu máme přijít v květnu. To mi opravdu spadl kámen ze srdce!

Starosti

... nám dělá náš chlapíček (tak mu říkám, když se mazlíme). Před odjezdem na hory jsem našeho činčiláka jako obvykle převezli k mým rodíčům. Hlavně můj taťka se na něj vždy těší, celé noci si spolu povídají. Což se Čumákovi samozřejmě moc líbí. Děda za ním zajde třeba ve čtyři hodiny ráno cestou na záchod. To  je jistě snem každého nočního tvora. Jenže tentokrát druhý den po našem odjezdu se Čumák přestal s dědou mazlit a přestal jíst. Dva dny moji rodiče vyčkávali, pak Čumáka sbalili do krabice a jeli na veterinu. Tam je paní doktorka příliš nepotěšila. Činčily se prý léčí velmi obtížně, jsou velmi křehké a jí osobně se prý ještě nemocnou činčilu nepodařilo zachránit. Nicméně Čumáka velmi důkladně prohlédla, změřila teplotu, poslechla srdíčko i dýchání, prohmatala bříško. Nenašla na něm vůbec nic v nepořádku. Navrhla ještě možnost v celkové narkóze udělat rtg, odběry, sondu do žaludku, nicméně sama naznačila, že výsledek je velmi nejistý. Takhle jsem našeho kluka týrat nechtěli. Dostal tedy jakousi výživu, kterou měl dostávat po dvou hodinách injekční stříkačkou. Mí rodiče jsou velmi pečliví, vstávali k němu i v noci a pravidleně lék dávali. V neděli ráno mi mamka do telefonu radostně hlásila, že konečně Čumáka začíná s okolím komunikovat a něco málo sám snědl. Včera jsem si ho převezli zase domů. Docela radostně tu hospal. Stejně to ale není on. Ve 22 hod večer byl zalezlý ve své domečku. To je naopak doba kdy normálně vylézá a začíná svou aktivní část dne. Přes noc něco málo snědl, ale v porovnání s obvyklou porcí je to drobek. Ale doufám, že i to je dobré zamení. Ještě ráno jsem mu s manželem spojenými silami vecpali do tlamičky dávku výživy, teď už s ním budu bojovat sama. Asi nemusím říkat, že dobrovolně si nic do tlamičky vstříknout nenechá. Doufám, že se zase začne jíst a bude to zase náš zvědavý Čumák.

Sláva, nazdar výletu...

... nezmrzli jsme, už jsme tu! Dnes jsem se vrátili z týdenního pobytu v Mariánské v Krušných horách. Odjížďěla jsem  s velkými obavami, jak zvládneme kruté mrazy. Naštěstí se však předpovědi vyplnily a bylo docela příjemně, lehce kolem nuly. Sněhu všude moc a moc. Některé dny nám sice komplikovalo husté sněžení a prudký vítr, ale i tak si myslím hlavě děti přišly na své. Dělali jsme vše, co se má na horách správně dělat. Bobovali jsem.

Klárka s tatínkem vyráželi  na lyže, jak jen to počasí dovolilo. První dny jezdili na menší sjezdovce u chaty,  tam jsem je zašla vyfotit. Po rozježdění už odjížděli autem na sjezdovky větší, to už však bez nás. Ale asi je lepší, že jsem je neviděla, zbytečně bych se bála. Klárka se v lyžování lepšíla každý den, po každém návratu hlásila menší a menší počet pádů. Poslední den už jen jeden!

My jsem zatím s Davidem podnikali procházky po okolí, někdy s boby, někdy bez. Rampouchy měly velký úspěch.

Došlo i na sněhuláka. Postavili ho s tatínkem přímo před naší chatou.

 Měli jsme i chlupatého kamaráda, koucoura Mikeše. Ještě na chatě bydel zrzavý kocour Piškot, ten ale trávil většinu času v kuchyni a na pokoje na návštěvy nechodil.

A nebyly by to naše děti, kdyby nevymyslely nějakou blbost!

Před... a po...

Před osmi lety ....

... a po osmi letech.

Dneska je naší slečně osm. Chce se mi povzdechnout: "Proč to tak strašně utíká?!"  Přijde mi to jen pár dní, kdy jsem jí držela poprvé v náručí. Teď už se mi tam nevejde. Sice by chtěla, ráda se mazlí a chová, ale už tam ty své ručky a nožky neposkládá. Já bych někdy chtěla, aby zase byla malé miminko, které bych mohla nosit. Jindy jsem zase ráda, že je už velká, že si s ní můžu lépe popovídat, někam vyrazit. Někdy bych jí samou láskou snědla, jindy mě dovede rozčílit do nepříčetna. Je to prostě normální osmiletá holka.

Klárko, se srdce ti přeju všechno nejlepší k dnešním narozeninám. Mám tě moc ráda!

Začala jsem!

Já vím, já vím, bílé na bílém není vidět. Ale opravdu tam první dvě řádky jsou. Konečně jsem se odhodlala a vzala vyšívání do ruky. Začátek byl těžký, u první řádečky jsem se dost navztekala, musela jsem se soustředit ( a to u nás v  "židovské škole" jde hodně těžko), abych křížky  vyšívala jedním směrem. Také jsem zjistila, že si musím pořádně namazat ruce. Mám je totiž hrozně suché - domácí práce v rukavicích dělat neumím a i ty venkovní palcáčky často doma zapomínám. A těma suchýma rukama jsem neustále zachytávala za mulinku, cuchala a zamotávala jí. Druhý řádek s rukama řádně promazanýma už šel podstatně lépe. Musím si pamatovat -  na vyšívání jen namazaná! :-) Vyšila jsem toho hrozně málo, budu se tomu muset věnovat, když děti nebudou doma nebo budou spát, s jejich neustálými otázkami, problémy, dohady a rvačkami to vážně nejde. Ale hlavně, že už jsem začala a zjistila, že to snad opravdu půjde!

Zase pečení

Přemýšlela jsem, co upéct na víkend k snídani. Děti měly chuť na muffiny a já měla chuť vyzkoušet něco nového. Objevila jsem tento recept U nás je totiž lednička neustále plná jogurtů. Ovšem v takovéhle zimě já na ně nějak nemám chuť. Je mi stále zima a poslední, co mě láká, je studený jogurt z ledničky. Takže zásoby jogurtů velké, datum spotřeby se blíži. A jahodový jogurt v receptu mě zaujal. Peču muffiny z jogurtu bílého, ale jahodového? A musím říct, že je to moc dobré! Jahodová příchuť není na jazyku cítit, ale po jahodách muffiny lehce voní. Klárka s tatínkem přijali muffiny s nadšením. David ne, ale on nic nového nepřijme napoprvé :-)

První sníh

Konečně došlo se sněhovou nadílkou i na Prahu. Dnes chumelí celý den a ani teď po 21. hodině nepřestává. Hned je pro mě ta zima trošku snesitelnější. Tedy zatím, dokud je všechno čišté a bílé. Jak z toho bude ta ošklivá černá břečka, začne mě to hrozně rozčilovat. Zašli jsem si  s Davidem před obědem užít té bílé nádhery . Jen jsem mu nedokázala vysvětlit, že si vybral špatné sportovní náčiní.

101/365 Co mi dnes udělalo radost:
- manžel za mě vyřídil nějaké pochůzky , čímž mi velmi usnadnil život.

První pokus o rohlíky

Vždycky jsem pekla jen housky. Nevím proč, měla jsem pocit, že umotat housky je rychlejší a méně pracné. Klárka ale pořád toužila po rohlících, tak jsem se dnes do nich dala. Vyzkoušela jsem nový recept. Všem moc chutnali. Na mě jsou trošku tučnější, připopínají spíše tukové rohlíky než obyčejné, ale zbytek rodiny byl nadmíru spokojený. Natolik, že zítra musím upéct další. A já zjistila, že rohlíky mi jdou mnohem rychleji než housky!

100/365 Co mi dnes udělalo radost:
- konečně jsem viděla film Nevinnost. Zavzdychala a zavzpomínala jsem si na svou školní lásku Hynka Čermáka, který zde hraje roli detektiva. Jak já ho v sedmé a osmé třídě milovala!

Opička se opičí...

Včera večer David po očku sledoval, jak se mi Klárka předvádí v nové helmě, jak jí fotím. Ráno, jen co vylezl z postele, ještě v pyžamu si nasadil helmu na hlavu. Stoupl si na to samé místo, kde jsem fotila Klárku a volal: "Mami, pojď si mě vyfotit!".

Nadšeně pózova, blbnul, dělal ksichtíky.

Pořád pokřikoval :" Ještě mě foť, ještě!"

A tak jsem si hráli a lumpačili.

Klárka nás uprosila, že i když má tohle pololetí plavání ve škole, chce pokračovat v tom  svém. Těšila jsem se na volnější úterý, měla jsem pocit, že chodit plavat v úterý večer a ve středu ráno je zbytečné. Oporu však našla Klárka v tatínkovi, tak pokračujeme. Dnes se to opravdu vyplatilo, v celém velkém bazénu byly jen 4 děti.
Paní učitelka se na mou nabídku výpomoci na plavání nereagovala ani dnes. Asi chci příliš, když jsem očekávala alespoň oznámení - "Nepotřebuji" nebo něco v tom smyslu.

99/365 Co mi dnes udělalo radost:
- díky mrazům a po dnešku i sněhu je v našem krmítku pro ptáčky opravdu živo!

Příprava na hory

Už několik dní si říkám, že bych měla využít přírodního mrazáku a vyčistit ten náš v kuchyni. Ať jsou ty děsivé mrazy alespoň k něčemu užitečné. Pořád jsem to odkládala, moc se mi do toho nechtělo. Nakonec mě ale nakopla Iva, tak jsem dnešní dopoledne strávila veskrze užitečně :-). Jsem ráda, že to mám za sebou.
Večer vyrazila Klárka s tatínkem do půjčovny pro výbavu na lyže. Byli tam hrozně dlouho, už jsem měla obavy, co se jim stalo. Ale přijeli s půjčenými lyžemi a novou helmou. Tu by mohla nakonec používat i na brusle. Že bych konečně přestala být ta nezodpovědná  matka, která nechá své dítě kroužit po ledu bez ochrany hlavy! :-)
Trošku mě dnes zamrzelo jednání Klárčiny paní učitelky. Psala jsem jí, jestli nechce, abych jí přišla ve středu pomoct vyfoukat vlásky holkám. Přece jenom mrazy jsou velké, ona má na starosti holky ze dvou tříd, hodně holek je dlouhovlasých... Ani mi neodpověděla. Již delší dobu mám pocit, že komunikace nějak vázne. Třeba jí křivdím, měla dnes hodně práce a odepíše zítra. Uvidím...

98/365 Co mi dnes udělalo radost:
- čistý, vytříděný a vyrovnaný mrazák

Docela obyčejná neděle

Vůbec nic zajímavého :-). Jsme stále doma v teple. Čekal mě běžný úklid. S vysáváním děti nadšeně pomáhaly - pak jsem se nestačila divit, co všechno vysály. Radši než abych šla do mrazu nakoupit nějaké pečivo, jsem pekla domácí. Foťák stále zahálí, když jsem pořád doma, nemám ty správné podněty.

97/365 Co mi dnes udělalo radost:
- Klárčino nachlazení je na ústupu, teplo a klid domova se vyplatilo.

Zrušené vystoupení s flétnou

Klárka měla vystupovat s flétnou v rámci Kroužkované podívané. Moc se těšila, hlavně na zmrzlinu, kterou měly děti na konci dostat. Když jsem ale viděla, jakou má rýmu a mrkla jsem na teploměr hluboce pod nulou, zavolala jsem její slečně lektorce a omluvila jí. Sice Klárka slabě protestovala, ale nakonec pochopila, že je lepší využít volna a v teple se léčit, než omarodit a nejet na hory.

96/365 Co mi dnes udělalo radost:
- manžel na večer vychladil lahev sektu a ještě skočil nakoupit nějaké slané dobroty.

Pololetní prázdniny

Dnes jsme měli volněji, byly pololetní prázdniny. Vzhledem k tomu, že ale Klárce začíná nějaká rýma (doufám, že nic horšího), zůstali jsem celý den doma. Hned ráno se děti pohádaly, porvaly a nevím co ještě. Musela jsem mezi ně s křikem vlítnout. Pak si ale asi mé domluvy vzaly k srdci a celý den si hezky hrály, téměř jsem o nich nevěděla.

95/365 Co mi dnes udělalo radost:
- ráno jsem si přispala

Giselle

94/365 Co mi dnes udělalo radost:
-záznam přestavení Giselle ze Státní opery, kterou vysílala ČT2. Giselle jsem viděla nesčetněkrát, ale tohle byl záznam podzimního představení, kdy titulní roli jako host tančila Daria Klimentová, první sólistka Anglického národního baletu v Londýně. O jejím hostování jsem se na podzim dozvěděla v době, kdy už vstupenky nebyly k sehnání. Moc mě to mrzelo. Tuhle tanečnici znám od jejích prvních krůčků na prknech ND a každé představení s ní je vždy velký zážitek. Proto jsem velmi uvítala alespoň televizní záznam. I když v televizi to "není ono", chybí ta nádherná divadelní atmosféra. I tak jsem byla z představení nadšená. První jednání bylo fajn, ale v podstatě to, co jsem očekávala. Ale to druhé... ! Jako víla byla Klimentová naprosto nepřekonatelná. Člověk měl pocit, že se nad jevištěm jen vznáší, že se ani nedokýká země. S klidným svědomím mohu říct, že takovou Giselle jsem ještě neviděla!

Příšerka

Brzy v mrazivém ránu jsme s Klárkou vyrazily směr Řepy. Klárku čekala kontrola na ortodoncii. Vymrzly jsme opravdu pěkně, protože jsme cestu spojily s krátkou procházkou po Motole. Kinetoza totiž Klárku dostihla i v tramvaji, musela ji tedy "vydýchat" venku, šly jsme jednu zastávku pěšky. Na ortodoncii byla Klárka pochválená, zuby se rovnají jak mají.
Cestou zpět jsem příliš nespěchaly. Klárčina třída byla tou dobou na plavání ( to taky Klárka "těžce vydýchávala", že přijde o první hodinu plavání) a pokud by Klárka dorazila do školy dřív než oni, musela by do 5. třídy. To příliš nechtěla. A protože bylo málo hodin, zastavily jsem se v hračkářství. Měla slíbené, že pokud budou "samé", může si vybrat jednoho petshopáka.  A tak se její sbírka rozrostla o jednu chodící rybu. Já tomu nějak nerozumím. Co se dětem může na takových příšerách líbit? Nevím, jestli si to neidealizuju, ale mám pocit, že na mého dětství byly hračky hezké. Teď jsou to takové příšerky!


93/365 Co mi dnes udělalo radost:
- spokojenost paní doktorky na ortodoncii