Dušičky

Já vím, že do "dušiček" ještě pár dní zbývá. Ale v týdnu se s nemocným Davidem těžko na hřbitov dostanu, využila jsem dnes toho, že je doma tatínek v šla sama s Klárkou. Mám dušičkový čas docela ráda. V tyto dny odpouštím podzimu mlhy, vlhko a zimu. Ono to spadané listí v tomhle počasí nějak víc voní. Mám velmi ráda hřbitovy. Jakkoliv to zní morbidně, byla jsem jako dítě na hřbitově téměř vychována  :-). Proto mi dnešní procházka moc prospěla. Zapálily jsem s Klárkou svíčku na hrobě mých prarodičů. V duchu jsem, jako už mnohokrát, litovala, že nepoznali mé děti. Obzvlášť babička by z nich měla určitě radost. Pak jsem se ještě jednu svíčku zapálily "U kříže" pro všechny na jejichž hroby se nedostaneme.

Exotika 2011

Již delší dobu jsem Klárce návštěvu této výstavy slibovala. Dnes jsem tedy odložili nemocného Davídka u mých rodičů a vyrazili směr Lysá nad Labem. Přiznám se, že moc dobrý pocit jsem  z toho neměla. Ještě nikdy jsem ho nenechala u babičky celý den a už vůbec ne, když není úplně v pořádku. I když už je bez teplot a celkově je mu mnohem lépe. Když jsem však dorazili na výstaviště, pochopila jsem, že jsme udělali moc dobře a že u babičky je mu mnohem lépe. Davy lidí byly nekonečné. Ale i přes ohromný nával jsme si výstavu užili. Viděli jsem spousty papoušků, plazů, ryb, hlodavců, ale i květin. Tři velké výstavní haly jsem prošli pečlivě celé, nohy jsem měli téměř ušoupané. A navíc jsem celé odpoledne musela poslouchat Klárčino hudrání, jak jsem matka bez jakéhokoliv pochopení, která jí nekoupí ani amazoňana, ani kakadu, ba ani andulku, nedopřeje jí gekona ani chameleona. Na konci výstavy jí podpořil i tatínek, když jsem zamítla našemu činčilákovi Myšákovi koupit kamaráda Pepíčka. Opravdu jsem všechny útoky odrazila a domů jsme dovezli jen knížky!

Výstava orchideí

Dnes to tu zahltím fotkama. Ale nedá mi to, musím se o tu nádheru podělit. A to jsem těžce vybírala pár fotek, foťák mám plný téhle krásy. Po roce se zase koná v botanické zahradě Na Slupi výstava orchideí. To jsme si s Klárkou nemohly samozřejmě nechat ujít a vyrazily jsem hned první den. Z barev a tvarů nám oči přecházely. Bylo to moc příjemné nechat si dnešní zamračený den prozářit takovouhle nádherou. Celou cestu na výstavy jsem Klárku ujišťovala, že tentokrát opravdu nic kupovat nemůžeme, prostorové kapacity už jsou vyčerpány. Nakonec mě však Klárka zlomila (moc práce jí to nedalo) a opět nám přibyly dva nové expláře. Tatínek to komentoval slovy :"Vy zase po mě budete chtít nějaké poličky!" :-)

Makulenka

Moc se omlouvám za kvalitu dnešních fotografií. Ale naše Makulenka je děsně nefotogenická. Nepostojí, pořád kmitá a stále se schovává. Je to ale náš listonoh ( Davídek říká "listínoš"), jedniný, který se vylíhl. Jméno, a vlastně i pohlaví, vybrala Klárka. Je fascinující sledovat, jak roste doslova před očima. První dny jsem jí hledaly za pomocí lupy, teď už jí opravdu nelze přehlédnout. Také každé ráno na dně nádržky nacházíme kůži, kterou přes noc odloží, protože jí je malá. Jsem zvědavá, do jakých rozměrů doroste.

Cirkus Cirkus Classic

Abych dětem zpestřila  podzimní prázdniny, vyrazili jsme do cirkusu. Mě to stálo hodně velké sebezapření, tenhle druh zábavy moc a moc nemám ráda. Klárka byla asi před dvěma lety s tátou a přišla moc nadšená. A pro Davida se mi to zdálo celkem vhodné, protože se zde nevyžaduje, aby potichu seděl.
Hodnotit představení raději, vzhledem ke své zaujatosti, nebudu. Viděli jsem artisty, akrobaty, žongléry, klauny i několik čísel se zvířaty. Uznávám, že všichni účinkující jsou ohromní profíci, někteří dokáží zázraky, ale já prostě tohle nedocením. Drezura bílých lvů, kterou se tento cirkus chlubí jako světovou raritou, mi vyloženě nedělala dobře. Vydržím cvičení se psi, na kterých je vidět, že je to docela baví, i slony, kteří jsou flegmatičtí a vlastně ani nevím, co si myslí, ale lvy, kteří se manéží plazí po břiše, uši a ocasy stažené strachy jsem nějak rozdýchat nemohla. Na těch kočkách prostě bylo vidět, že hlavním motorem jejich práce je strach. Pro mě se mnohem důležitější představení odehrávalo na sedladlech vedle mě. Sledovala jsem nadšení svých dětí, jejich rozzářená očička, radostné výkřiky a nadšené poskakování. Díky nim, a pro ně, jsem vydržela celé tříhodinové přestavení. O to více mě mrzela smutná tečka doma na závěr, kdy jsem zjistila, že David má horečku a bolí ho v krku :-(

Už svítí

Pan Dýňák už nám zdobí balkon. Jak málo stačí dětem ke štěstí!

Dlabání dýně

Tatínek nám ze svých cest po vlastech českých přivezl velkou dýni. Hned jsem se k velké radosti dětí pustili do dlabání. Já jsem z toho byla nadšená o poznání méně, hlavně při následném drhnutí kuchyně jsem měla pocit, že dýně je úplně všude.

Zimoviště

Protože v bytě nemáme žádné chladné světlé místo na zazimování sukulentů, vyrobil nám tatínek poličku, kterou připevnil na chodbě našeho domu. Včera se tedy sukulenty stěhovaly do svého "zimního bytu". Nezbývá mi než doufat, že nám je nikdo z domu neukradne. Je až s podivem, že i když v našem domě je pouze 7 bytů, orchidej mi z chodby zmizela do tří dnů. Tak snad teď budeme mít větší štěstí.

Baletní mládí 2011

Letos se již po čtvrté konala v Praze soutěž Baletní mládí. Klárka letos startovala ve dvou kategoriích - sóla a skupiny. Tentokrát si to docela užila. Pojala to správně - prostě si jde zatancovat. Ambice na medailové pozice neměla, tak i nervy tolik nepracovaly. Myslím, že Zlatovláska se jí tentokrát docela povedla. Jsem zvědavá, jak to ohodnotila porota. Nemedailové výsledky budou uveřejněny na internetu začátkem příštího týdne. Ale myslím, že to ani není tak podstatné. Důležité je, že sama z toho měla dobrý pocit, byla spokojená, že jí diváci tleskali. Co víc si přát?!

Ostříhánek

Moje mamka byla objednaná ke kadeřnici na trvalou. Využila jsem toho a v pauze podstrčila Davida na ostříhání. Už to fakt potřeboval. Vždycky mě překvapí, jak ho ostříhání změní.

Chováme listonohy

Již o prázdninách jsme si koupili sadu na pěstování listonohů. Pořád nebyly vhodné podmínky, nebyl čas.... Dnes konečně jsme založili chov. Vylíhnout by se měli za 48 hodin, popřípadě i více. David je večer chodil kontrolovat po 10 minutách a byl nešťastný, že se nic neděje. Jsem opravdu zvědavá zda vůbec a jaké potvůrky se v nádržce objeví.

Barevný podzim

Nedávno jsem si tu povzdechla, že nemám ráda podzim. Musím však připustit, že kdyby byl vždycky takový, jak se nám ukazuje v posledních dnech, uričtě bych se ho naučila milovat. Dnešní procházka "jen tak" a kochání se barvami mi udělala vážně moc dobře.

Stále doma

Minulý týden na ORL kontrole pan doktor prohlásil, že je David v pořádku. Jen sliznice v dutinách má ještě zbytnělé. Bylo by tedy dobré, kdyby hned nedostal další rýmu, hrozila by recidiva zánětu dutin. Bylo mi jasné, že když půjde David v pondělí do školky, nejpozději ve středu rýmu mít bude. Jak jsem totiž stačila zjistit, do naší třídy je bohužel  běžné dávat děti s "tuberáckým" kašlem i různě zbarvenými rýmami. Dlouho jsem to  v sobě řešila,  nakonec padlo rozhodnutí, že bude David ještě týden doma. Jenže už jsem dnes akutně potřebovala oběhnout a vyřídit si nějaké věci, jednání na úřadě, nákupy apod. Nezbylo, než vzít Davida s sebou. Ale zatímco já trpím výčitkami svědomí, že tahám malé dítě po takových otravných záležitostech, David si to docela užíval. Protože se nám jednání protahlo déle než jsem počítala, museli jsem neplánovaně zaskočit na pozdní nezdravý oběd. Davídek nakonec prohlásil, že do školky nikdy, nikdy nepůjde.

Ach to šlapání!

Minulý týden nám v domě vykradli kočárkárnu. Mezi odcizenými věcmi bylo i Davidovo koloodrážedlo. Je sice pravda, že jsme mu na jaře chtěli dát kolo po Klárce, ale i tak nás to moc mrzí. Odrážedlo bylo velmi pěkné, nezničené a navíc díky příznivému počasí by ho ještě Davídek užil teď na podzim. Urychlili jsme tedy proces a předali Davidovi kolo již teď. Ale ouha! Ukázalo se, že šlapání je přeci jen moc práce. Po chvíli zkoušení to David vzdal, kolo  vyměnil za  koloběžku a prohlásil, že raději počká, až zloději jeho kolo vrátí. To se chudák načeká!

Zkouška

Přesně za týden čeká Klárku baletní soutěž. A protože jí včera paní doktora "uschopnila", vyrazily jsme dnes na zkoušku. Již delší dobu si Klárka stěžuje, že jí na baletu nevyfotím. Mě to přijde takové hloupé při hodině se tam motat s foťákem. Řekla jsem si, že to tedy zkusím dnes, když by mělo být méně lidí. Jenže na sále jsou stejně špatné světelné podmínky, tak jsem nenafotila skoro nic.

Copak máme dobrého?

V noci na dnešek jsem pekla perník. A ráno, první na co se děti vrhly,  byl přikrytý plech. Pokud není napečené nic sladkého, snídat nechtějí. Ale na sladké skočí hned. Kde je ta zdravá výživa, ach jo!

Jablečný koláč

Poslední dobou nějak zanedbávám blog a focení. Asi se špatně kolem sebe dívám, nevidím nic, co by mě nadchlo, zaujalo. Asi je to tím nástupem podzimu a mou každoroční podzimní melancholií. Navíc, co jsme s dětmi zavření doma,  mám pocit, že se neděje vůbec nic. Tak dnes alespoň jablečný koláč.  Strejda nás teď zásobuje velkým množstvím jablek, tak hledám možnosti, jak je využít. Na tenhle koláč jsem se už moc těšila, mám ho moc ráda. Jen mě mrzí, že ho nejedí děti. Ony totiž nejedí nic, kde je tepelně zpracované jakékoliv ovoce.

Maso s držátkem

S pobytem obou marodů doma vyvstal pro mě problém - co pořád vařit? Poměrně oblíbené je u nás "maso s držátkem" - kuřecí stehna. Tak dnes byla pro změnu pečená na zelí s bramborovým knedlíkem.

Další marod

Paní doktorka dnes potvrdila mé včerejší tušení - Klárka má angínu. Dostala penicilin a příští pátek máme nastoupit na kontrolu. To se nám ti marodi nějak rozmnožují, ach jo. A to bylo stále krásné počasí. Jsem tedy zvědavá, jak to bude u nás vypadat, až vypuknou podzimní plískanice.

Pomocník

Po čtyřech dnech ve školce je opět Davídek doma. Včera jsem si udělali výlet na ORL, kde pan doktor diagnostikoval zánět dutin. Dostal antibiotika, tak si  budeme spolu užívat delší dobu. Moc rád mi pomáhá, dnes jsem spolu pekli veky.

Flétna

Klárce dnes začal ve škole kroužek flétny. Moc se na něj těšila. Na flétnu hrají všichni každý den během vyučování, ale Klárka měla pocit, že to je málo a že se chce flétně věnovat víc. S kroužku přišla trošku s rozporuplnými pocity. Paní učitelka je  hodná, moc se jí líbila. Jen byla zklamaná, že se nenaučili hrát žádnou písničku :-). Prý se učili správně dýchat a to byla docela nuda!

Konopiště

Klárka si dnes užila výlet ze školou  na zámku Konopiště. Ona je zvláštní. Když jede škola někam, kde jsem nebyli, jet nechce. Ale na Konopišti byla se školou již podruhé, protože tam to zná, tam se jí to líbí :-) . Přijela večer špinavá jak prasátko, ale spokojená a plná dojmů. Batoh měla naditý suvenýry pohledem počínaje, přes skleněnky a pouťovým prstýnkem konče.

Chuchelský háj

Krásné odpoledne jsem se rozhodli prožít se zvířátky, tentokrát lesními. Vyrazili jsem do Chuchelského háje. V místní minizoo jsem odbivovali daňky a muflony, krkavce, bažanty a veverky. Ostatní obyvatelé nám ukázali pouze kousek ze sebe, protože spali - například 22letý staroušek rys ostrovid, dále např. rys karakal, lišky, pes mývalovitý. A někteří - jezevec, kuna - spali tak důkladně ukrytí, že z nich nebyl vidět ani chlup. Pak si děti (i tatínek) zařádily na hřišti.