Mlsáme

Hlásím se zase po delší době. Pevně věřím, že jste všichni v pořádku a váš život se vrací do normálních kolejí. U nás tomu tak je. A s hrůzou zjišťuji, že se vlastně nic nemění. V době nouzového stavu jsem nikam nechodila, protože jsem nemohla. Nyní nikam nechodím, protože to nestíhám. Své dny vlastně dělím mezi práci a vaření. Díky tomu, že jsou děti stále doma, vařím a vařím a peču a peču. Každé ráno začínáme otázkou "co bude dnes k snídani, obědu, večeři....." a končíme "A co bude vlastně zítra ráno k snídani?". U nás bohužel jsou neoblíbenější snídaně sladké, takže peču ob den. V koronavirové době jsem se v podstatě odnaučila kupovat pečivo. Stále mi nedělá dobře, když vidím, jak se v pečivu přehrabují lidé bez rukavic, tak peču doma. Protože občas dochází fantazie, prohledávám recepty na internetu. Dva si tu odložím.

První jsou makové bochánky:250 ml mléka, 100 g tuku (50g Hery + 50g sádla), 1 vejce, 100g cukru, trochu soli. 1/2 lžičky sušené citronové kůry, 400g polohrubé mouky, 200g hladké mouky, necelá 1/2 droždí. Těsto necháme zpracovat v pekárně. Po vykynutí těsto rozdělíme na 18 dílů a vytvoříme bochánky. Každý rozválíme na placičku a necháme ještě chvíli kynout. Pak plníme makovou nádivkou, uzavřeme, zakulatíme . Necháme na plechu kynout. Pomašlujeme rozšlehaným vejcem, nůžkami nastřihneme vršek do křížku a pečeme v rozehřáté troubě při 200 st do zlatova. 

 Jestli mě karanténa něco naučila, je to roláda. Nikdy jsem se do ní nepouštěla, měla jsem strach, že jí nezvládnu. Zdálo se mi to velmi těžké. Řeči, jak jí musím horkou zatočit, pak zase rozmotat, naplnit a znovu zatočit, mi naháněly hrůzu. Když jsem však objevila tohle video na bezé roládu, řekla jsem si, že to vlastně nic není. A ono opravdu není! Udělala jsem jen malou změnu v náplni - ušlehala jsem 1 a půl kelímku smetany ke šlehání s 250 g mascarpone a trochou vanilkové pasty. A rázem jsem byla v očích dětí za hvězdu, takovou dobrotu musím dělat častěji.

 A co dobrého jste během karantény objevili vy?

Alison Belsham - Tatérka

Anotace z DK:

Když během tetovacího veletrhu v anglickém Brightonu objeví místní tatérka Marni Mullinsová podivně znetvořenou mrtvolu, ochromí celé město strach. Podle všeho tu řádí sériový vrah, který zaživa vyřezává umělecká díla z těl svých obětí. Marni skrývá tajemství a má pádné důvody, proč nedůvěřovat policii. Jak se proto rozhodne, když ji navštíví mladý, čerstvě povýšený inspektor? Pomůže mu vyšetřit jeho první vraždu, nebo se po stopách vraždící zrůdy vydá sama?

Příběh z velmi zajímavého prostředí, alespoň pro mě. Pohrávám si totiž s myšlenkou si za pár let ke kulatinám malou kérku pořídím.. Jednotlivé kapitoly jsou psané z pohledu růných postav, i to je něco, co mě baví. Musím ale přiznat, že některé popisy a scénu mi nedělaly úplně dobře. Rozumím tomu, že pohledy do mysli pachatele musejí být dostatečně zvrácené,  nedoporučuji tedy číst knížku při jídle.

Černobílá výzva

Na facebooku kolovala tzv. černobílá výzva - deset dní, deset černobílých fotek z každodenního života. Žádní lidé. Žádná vysvětlení. Byla jsem také nominována. I když poslední dobou různé výzvy nechávám bez povšimnutí, téhle jsem neodolala. I když poslední dobou nemám příliš podnětů ani nápadů na focení, říkala jsem si, že to bude příjemné roztýlení. Byť jsem neměla původně v plánu fotky dávat na blog, nakonec jsem si řekla, že si je tu uložím takhle pěkně pohromadě. Vím, že je to dost monotématické - zvířátka a kytičky. Vidíte, co mi dělá radost!

Prostě jaro

M. C. Beaton - Agatha Raisinová a Otrávený koláč

Anotace z DK:

Agatha Raisinová, úspěšná londýnská podnikatelka, se ze dne na den rozhodne skoncovat se svým dosavadním životem. Prodá nejen svou PR firmu, ale i londýnský byt a odstěhuje se do poklidné anglické vesničky Carsely, kde si chce užívat předčasný důchod. Jenže po krátkém čase si uvědomí, že Carsely je na ní až moc poklidné a že se jí nedaří navázat přátelské vztahy s místními. Rozhodne se proto zúčastnit tamější soutěže o nejlepší koláč, a to přestože za celý život tak nanejvýš ohřívala jídlo v mikrovlnce. Aby měla šanci vyhrát, koupí koláč v jednom z nejlepších londýnských lahůdkářství a hodlá ho vydávat za svůj výtvor. Jenže soutěž se nakonec nevyvine podle jejích představ, arbitr se na ni dívá skrz prsty a po ochutnání jejího koláče navíc zemře. Agatha je tedy najednou podezřelá z vraždy, a nadto musí přiznat, že podváděla. Aby mohla očistit své jméno, nezbývá jí nic jiného než sama vypátrat, kdo skutečně vraždil.

Po delší době jsem něco dočetla. Vybrala jsem si tuhle lehkou oddechovku. Je to taková klasická, nenáročná detektivka. Milé čtení, ze kterého dýchá poklid venkova. Hledáte-li něco jednoduchého na jeden až dva večery, je tahle knížka to pravé.

Veselé koronavirové

Odmlčela jsem se nadlouho. Přitom jsem měla připravených několik příspěvků. Ale byly z doby před... - byly veselé, optimistické. O úžasném divadelním zážitku,oslavě maminčiných narozenin, o Klářině Květinovém plese. Jenže než jsem je stihla dát dohormady, spadla klec. A to doslova. Teď už mi připadá, že se to ani neudálo nám, že to bylo v jiném životě, v jiném světě.
Přiznám se, že současný stav mě zpočátku naprosto paralyzoval. Ano, mám skolny k histerii, ano, obecně jsem úzkostlivá, ano, i za běžného provozu bych všechny a všechno máčela v Savu, jak s oblibou říká manžel. 10 ve zdravotnictví mě přeci jen poznamenalo. I když mi bylo jasné, že pandemie k nám dorazí, nedokázala jsem se na ni psychicky připravit. První dny mě strach téměř ochromil. Bála jsem se, a stále bojím, o maminku. Má už svůj věk. Bojím se o manžela, slovy dnešních politických představitelů je polymorbidní. Takže by se vlastně nic nestalo. Paradoxně se nejméně bojím o děti, to se mi ještě nestalo.
V prvních dnech mi nejvíce pomohla práce, a není to jen fráze. Bylo jí tolik, že jsem byla ráda, když jsem vše stihla, uvařila a večer odpadla. Neměla jsem čas moc přemýšlet. Postupně jsem se uklidnila a začala fungovat, i když tak nějak omezeně, utlumeně, prostě jinak, jako asi většina z vás. Teprve teď se začínám rozkoukávat a začínám se soustředit na jiné věci než jen práce a nejnutnější provoz domácnosti. Zvádnu se už soustředit na čtení, což mi absolutně nešlo. Zvádnu i korálkovat. Bojím se samozřejmě pořád, ale už nějak dokážu se svými bubáky pracovat. Pomohlo mi také, že jsem přestala sledovat zpravodajství. Vždycky jsem se při něm rozčílila a nemohla pak spát. Nebudu se tu vyjadřovat k žádným pochybným politickým tanečkům a všem kolem, tady se rozčilovat nechci.
Doufám, že jste všichni v pořádku a zdraví. Snad jste si svátky jara užili i s rouškami. Chci věřit, že krásné jaro za okny je i příslibem nových, lepší dní. Krásné Velikonoce všem!

Angela Marsons - Zlámané kosti

Anotace z DK:

Mysleli si, že budou v bezpečí. Mýlili se. Zavražděná prostitutka a opuštěné dítě - dva nálezy během jedné zimní noci odstartují další zneklidňující vyšetřování detektiva inspektorky Kim Stoneové. Další, které jí donutí čelit tváří v tvář někomu z jejího hrůzného dětství. Když poté v rychlém sledu někdo v Black Country zabije další tři osoby živící se sexem, každou brutálněji než tu předešlou, je jasné, že první oběť patrně započala řadu „úlovků“ sériového vraha. Ve stejnou dobu se rozběhne pátrání po zoufalé ženě, která nechala své novorozené dítě na stanici. I tento zprvu jasný nešťastný případ odloženého dítěte se však dočká děsivého zvratu... a neméně děsivého odhalení.

Oproti předešlému dílu mě tenhle chytl hned na začátku. Všechny dějové linie mě bavily a zajímaly. Zdá se mi, že Kim nějak začíná obrušovat své hrany. Jsem zvědavá, jak to bude v dalších dílech.