Další 11

Před několika dny mě Katka obšťastnila dalšími  11 otázkami. I když se mi moc nechtělo, odpovídám na ně. Ale mám obavy, že tím budu jen všechny otravovat. Kdo by chtěl taky pořád něco o mě číst! 

 1) Tvá oblíbená barva?
Černá, šedá. Hlavně na oblečení. Nejsem moc barevný člověk.


2) Tvůj oblíbený filmový či knižní hrdina?
Jednoznačně Kristián! Jen pro ten dnešní den...



3) Tvůj nejmíň oblíbený předmět na základce?
Asi pracovní a výtvarná výchova. No jo, mé ručičky nepatří k nejšikovnějším. Ještě že jsem měla moc šikovnou babičku, když to šlo, pomohla mi.


4) Co se u vás jí na Štědrý den?
Úplná klasika. Během dne nic. Tedy "nic" - cukroví, vánočka, jablečný závin. K večeři máme předkrm - šunové rolky s křenovou šlehačkou, následuje rybí polévka a po ní smažený kapr a bramborový salát.


5) Jakou hudbu posloucháš?
Nejsem žádný velký hudební fanoušek, hudbu mám většinou jako zvukovou kulisu. Ale když už tak Bob Marley, Gypsy kings, Beatles...


6) Jakou knížku jsi naposledy četla?
Jostein Gaarder - Dívka s pomeranči. Dost mě to dostalo.



7) Co Ti v poslední době udělalo radost?
Davidovo "Maminko!", když se ráno probudil.


8) Co Tě naopak zarmoutilo?
Klárčin pohled, když jsem se jí asi po sto padesáté zeptala, jestli má do školy všechno.


9) Co Tě fakt nebaví dělat, ale prostě musíš?
Uklízení, hlavně vytírání podlah. Připadá mi to jako úplně zbytečná práce. Musíme mít doma nějaký ukrytý generátor nečistot, protože půl hodiny poté, co vytřu to u nás vypadá, jako kdybych vůbec nic nedělala!


10) Kolik cizích jazyků ses učila a kolika se doopravdy domluvíš?
Učila jsem se angličtinu, francouzštinu, španělštinu a ruštinu. Anglicky mluvím, myslám, dost dobře. Ve španělsky hovořících zemích bych asi také hlady a žízní nezemřela. Rusky rozumím dobře, ale když mám dát dohromady smysluplnou odpověď jsem zpocená až..... Z francouzštiny mi to v hlavně opravdu moc nezůstalo.


11) Jaká byla Tvá oblíbená hračka v dětství?
Plyšový Mon-chichi. No jo, já vím..... Ale mém dětství naprosto nedostupné. Měla ho kamarádka od otce ze Švýcarska. Já se k němu ze zahraničí propracovala asi o rok později (bylo mi asi 10). Pro mladší generaci asi nepochopitelné, ale v roce 1983 tady prostě NEBYL! Jako jedinou hračku z dětství ho mám dodnes.



 "Zajímavosti" o sobě opravdu další psát nebudu, nejsou! A štafetu přeruším. Stejně se nenašel žádný dobrovolník, který by odpověděl na mé předchozí otázky :-)!

Korálkové hrátky

Včerejší podvečer druhé adventní neděle jsem s Klárkou prožily opět s korálky. Klárka by ráda vytvořila pro svou kamarádku náušnice z korálků twin. Bylo potřeba, abychom si tento materiál osahaly. A tak jsem si hrála. Vytvořila jsem jako první pokus jednoduchoučké náušnice. Jako druhý level jsem zkusila vánoční hvězdu. Samotnou mě překvapilo, jak mě to bavilo. Myslím, že až budu mít po vánocích víc času, zkusím si pohrát víc.

Klárka opět rozšířila náš korálkovýzvěřinec. Bohužel se mi nějak nedaří zvířátka vyfotit, v reálu jsou hezčí. Kdyby snad nebylo k poznání - je to velryba, slon a delfín.

Ozdoby

Opět nás dnes čekalo další Klárčino představení. Tentokrát v počernickém divadle. Zde je naštěstí malé jeviště. Píšu naštěstí, protože se na něj nevejdou dospělé "děti", které tančí Paquitu, takže představení mělo pouze jednu část a trvalo pouze hodinu. I s prostorovkou tedy dvě a půl. Ale byly jsem alespoň dříve doma. Pustily jsem se do navozování vánoční atmosféry. Já pečením cukroví, Klára výrobou ozdob na stromeček. Nedávno jsme tyhle hvězdy viděly na trhu za 50 Kč jednu. Že bych využila Klárčino nadšení k obohacení rodinného rozpočtu? :-)

Vánoční výzdoba

Klárka je celý tenhle týden doma. Nejela se svou třídou na ŠvP. Plánovaly jsme, co všechno za týden uděláme. Bohužel se však stále potýkáme s omezeným 24 hodinovým časovým rozpočtem. Nejde nám skloubit s aktivitami okolo. Dnes první den jsem nemuseli vůbec nikam ( díky Davidově nemoci nám odpadlo pravidelné čtvrteční cvičení) a mohly jsem se v klidu pustit do nějaké výzdoby. Na mě padlo udělat perníkovou chalupu. No neumím to, no. Ale dětem se líbí, v pokoji nádherně voní, tak jsem spokojená. Klárka zatím uplstila dva vánoční stromečky. To je technika, která mě míjí úplně. Ale Klárka s pečlivostí a trpělivostí sobě vlastní si s nimi vyhrála. Pokračování máme naplánované na zítra, ale nevím nevím. Dopoledne nás čeká kontrola s Davidem, odpoledne balet...

Vánoční koncert

Dnes měla Klárka první veřejné vystoupení s flétnou. Na vánoční koncert své školy se moc těšila. Když však došlo na samotný akt, byla pěkně nervozní. Celý koncert zahajovala. Vyšla na jeviště a mračila se jako sto čertů. Pak chvilku vypadala, že se rozpláče. Ale vše zahrála správně, vystoupení se jí povedlo. A já byla zase chvíli pyšná matka!

Tvořivou

...  první adventní neděli jsem dnes měly s Klárkou. Vyrazily jsme totoiž do Holešovic na veletrh kreativity. Klárka si to opravdu užila. Měla možnost vyzkoušet si techniky, které ještě nedělala. Nejprve mokré plstění, kdy si uplstila obal na tužku. Potom vyrobila nádhernou sadu šperků, upískovala si obrázek, nalepila náramek. Pustila se i do šití prstýnku, ale protože to je práce titěrná a dlouhá, vzala si prstýnek na došití domů. Nakoupily jsme spoustu výtvarných potřeb, abychom mohly doma v tvoření pokračovat. Peněženku jsme provětraly pořádně. Osvědčilo se mi chodit na takovéhle akce poslední den. Klárka totiž má potřebu vyzkoušet úplně všechno. Takhle alespoň vidí, že si konec nevymýšlím já, ale opravdu vystavovatelé stánky balí a fakt musíme odejít. Jen mě moc mrzelo, že jsem zapomněla doma foťák. Sledovat její zaujetí prací je opravdu zábavné. Tak alespoň jsem doma zdokumentovala její výtvory.

První

... představení Klářiny baletní školy nás dnes čekalo. Upřímně - nechtělo se mi. Jsem nějak otrávená poměry, které ve škole panují, nějak nevím, má-li všechno snažení smysl. A to jsem ještě netušila, jak rušné ráno mi připraví David. Už včera večer mu nebylo dobře, měl teplotu. Ráno, když jsem se mu podívala do krku, měla jsem pocit, že nemůže ani pít, jak měl celý vnitřek nateklý. Vyrazili jsme honem na pohotovost - ano, má angínu. Neodcházelo se mi z domova příliš lehce, když ležel v posteli a plakal. Tatínek byl přesně nainstruován, jak má měřit teplotu a v jakých případech dávat léky. Ale já nějak prostě cítila, že bych odcházet neměla. Ale vzhledem k tomu, že jsem opět přislíbila dělat dozor, nešlo to jinak. Navíc i Klárka by bylo nešťastná, kdybych jí tam nechala samotnou, cizím na pospas.
Nevím, jestli se představení povedlo. Asi ano, i když moje mamka, která se přišla podívat, říkala, že to je nejhorší, co za pět let dělali. Inu, není každý rok posvícení :-) . Ale Klárka si to s kamarádkou myslím užila. Holky byly rády, že poprvé vystupují na špičkách, byly na to náležitě pyšné. Mě ale myšlenka na opakování příští měsíc upřímně děsí.
Když jsem k večeru dorazily domů, David vypadal podstatně lépe, působili s tatínkem dojmem, že si to také užili. Pro letada, autíčka a igráčky nebylo v pokoji kam šlápnout.