Popleta

Náš vánoční kaktus kvetl na vánoce, jak se na řádný vánoční kaktus sluší a patří. Jenže teď se mu to "v hlavě" trošku pomotalo a zřejmě se rozhodl oslavit blížící se velikonoce . Udělal dva květy. Při focení jsem objevila i  nějaká poupata. Proč ne, jen ať mi dělá radost!
Jinak nějak je toho moc, nestíhám psát ani fotit. Naštěstí se ale nic mimořádného neděje, jen pořád někde pobíháme. Je to o něco komplikovanější, protože naše babička si dovoluje u moře na druhém konci zeměkoule, takže David, ať chce nebo nechce musí všude se mnou. Ze začátku nadšeně chtěl, teď už nechce. Nebaví ho, být pořád někam vláčený zrovna ve chvíli, kdy má rozestavěný autobus z kostek. Utěšuji ho, že už jen pár dnů, v pátek se babička s dědou vrací. Včera zase proplakal Klárčino plavání, chtěl taky plavat. Chybí mu jeho kurzy v Juklíku, občas se ptá, kdy už tam půjdeme. Jenže s jeho nemocností se mi příliš nechce platit kurzy, když stejně nebude moct chodit. Už takhle sponzorujeme školku.
Na Klárčině baletě se řeší soutěže. Kdo pojede kam, kdo bude tančit jaké sólo či duet. U Klárky se to rýsuje na variaci z Paquity a Straussova polka jako duet. Přijde mi to ale na ní dost těžké, není mi jasné, kdy to nacvičí. Ve středu bychom se měly dozvědět, kdy a kam vlastně pojede.

Nic....

... mi nejde, nic mě nebaví. Nevím, co se to se mnou děje, nějaká "blbá nálada" či co. Chodím od ničeho k ničemu, do ničeho se mi nechce, nic mi nejde od ruky. Nebaví mě číst, psát, fotit, vyšívat... Dělám jen věci nejnutnější k fungování. Do toho trošku problémy s Klárkou. Nevím, kde jsem udělala chybu...
Dnes jsem i koupila tenhle malý hyacint. Snad pro radost. Snad přivolá jaro a bude líp...

Vzpomínka

Poslední dobou to vypadá, že se tu snažím postupně přestavit své květinářství. A o každé kytce píšu, že jí mám obzvlášť ráda :-) O téhle chudince to ale platí dvojnásob. O letních prázdninách u moře před hotelem rostla nádherná obrovská palma. Ještě jsem nenastudoval přesně jaká, ale tipuji, že to bude nějaká yucca. Měla pár odnoží. Poslední večer moje mamka nazaváhala a jednu odnož odlomila. Já ji po příjezdu domů zasadila a dlouho se nedělo vůbec nic. Kolem vánoc uschl a odpadl prostřední list. Říkala jsem si, že když odejde růstový střed, je to konec. Částečně z lenosti, částečně z nostalnie jsem však výhonek nezlikvidovala, občas trošku zalila. A ejhle, minulý týden jsem zjistila, že ze středu vyrůstají tři nové lístky. Tak to vypadá, že památka na krásnou dovolenou zůstane zachována. Při každém pohledu na ní si vybavím šumění a vůni moře a těším se na léto.

Kouzelné dřívko

V neděli zmizela Klárka za tatínkem do garáže. Po chvíli jsem ji viděla, jak před garáží něco řeže, vrtá. Pak pobíhala po zahradě a opět zmizela v garáži. Domů mi přinesla kouzelné dřívko. Prý přivolává jaro. Tak doufám, že funguje!

Poslední, sláva!

Poslední představení nás dnes čekalo na Nové scéně ND.  Přiznám se, že tentokrát jsem se obzvlášť netěšila. Představení na Nové scéně jsou nejen pro mě nepříjemná. Nervy jsou napjatější než obvykle, takže na zkoušce se více křičí, uráží, odchází z jeviště. Vstupenky jsou vyprodány vždy více než měsíc před představením. I proto jsem se tentokrát rodině usnesli, že do boje o vstupenky se zapojovat nebudeme a  nikdo od nás v hledišti nebude. Přijde mi to trošku i snobárna. Když jsou představení v Olšance, bývá poloprázdno. Ale když dítko tančí v Národním, sjede se příbuzenstvo z celé republiky.  Zázemí na NS také nic moc. Malá šatnička zhruba pro 25 -30 holek, naprosto nedýchatelno. Navíc o několik pater níž, že je jeviště. Přesun ze šatny na jeviště zabere pět minut svižné chůze, se ocáskem dětí ještě víc. Vzhledem k tomu, že na převleky máme zhruba 8 minut, museli jsem holky převlékat ve tmě za jevištěm. Manžel mi ještě doma nabízel, ať si vezmu čelovku. Pohrdla jsem, ale docela by se hodila. A to se nebudu raději ani rozepisovat o dětech, které do naší školy nastoupily přibližně před 3 týdny. Protože náš pan profesor je příliš mírný a rodičům dětí chybí jakákoliv sebereflexe a soudnost, děti se vystoupení účastní. Chudáci ani přibližně netuší, co by měly tancovat, natož kde konkrétně by měly na jevišti stát. Rozhodí se celé postavení, díky tomu Klárka se svou kamarádkou se vůbec nedostaly na místa, která měly vždycky a tak ani v podstatě netančily to, co měly. Byly z toho náležitě otrávené. Klárka cestou z představení uvažovala, že s baletem skončí. Ujistila jsem jí, že pololetí, které má zaplacené, dochodí. Co bude od září, nechám na ní, rozhodně jí do ničeho nutit nebudu.

Televizní perník

Tenhle perník jednou v televizi pekla slovenská herečka Kamila Magálová. Máme ho moc rádi, je hodně vysoký, nadýchaný a krásně vláčný.

Budeme potřebovat: 400 g hladké mouky, 300 g cukru moučka, 1 prášek do perníku, 1 lžičku jedlé sody, půl lžičky skořice, 2 vejce, 3 lžíce rybízové marmelády, 0.5 l mléka, 2dcl oleje, 50g rozinek, 50 g ořechů.
Někdy přidám i lžíci koření do perníku.
Plech 30 x 40 cm vyložíme pečícím papírem nebo vymažeme, jak jsme zvyklé. Troubu předehřejeme na 180st.  V míse nejprve mícháme sypké přísady, potom zašleháme vejce, mléko, olej a marmeládu. Vmícháme rozinky a ořechy. Těsto vlijeme na plech a pečeme přibližně 25 min. Po upečení může zdobit čokoládou, mandlemi apod.

Tímhle receptem se hlásím do soutěže Lenky včelky Vraž do toho kopu lásky.

Hlavolam

Včera dostala Klárka od své kamarádky úžasný hlavolam lonpos. Dnes ho chtěla vzít do školy ukázat kamarádkám, to jsem samozřejmě zatrhla. A tak si David hrál celé dopoledne. Musím říct, že jsem tuto hračku neznala,  je to díky mnoha úrovním obtížnosti opravdu zábava pro celou rodinu. Já tedy bez obtíží zvládnu stejnou úroveň jako David, s obtížemi jako Klárka. Tatínek je přece jen o úroveň před námi. Kdybyste někdy sháněli tip na dárek, mohu tento hlavolam jen doporučit.