Na výstavu motýlů do Troji chodíme velmi pravidelně. Letos jsem jí ale v plánu neměla. Jenže mám doma vystresovaného puberťáka, kterého čekají přijímačky. Nervy pracují, vyklepaný je už víc než dost, rozhodla jsem se proto, že ho někam vytáhnu, aby přišel na jiné myšlenky. Půlden spolu jsme si užili. Nebo tedy já. Je pravda, že sami dva spolu téměř nikam nechodíme. Spíš chodím sama s Klárou, nebo jdeme všichni 3. Už si ani napamatuji, kdy jsem měla půlden jen a jen na něj. Trochu jsem se zapotila. Občas, když mi začne něco povídat, přemýšlím, jakým jazykem to mluví. Ale dobrý, domluvili jsme se. A to že odpadl večer s migrénou si vůbec nebudu brát osobně!
Na závěr ještě budoucí motýli:
Děkuji za krásné fotky a přeji pevné nervy.
OdpovědětVymazatAli, drže te se, bude to dobrý! Helena
Lezarts
OdpovědětVymazatKrásná křídla motýlí. Vydařená akce👏🏻
Ali, to je krásný příspěvek. Voní jarem (motýli spíš létem). S puberťáky to nikdy nebylo snadané ( moji bývalí puberťáci už dnes mají děti a s prostředním vnoučkem už dnes byli u zápisu) a mnoho tě ješě čeká. Přeji ať tím vším propluješ co nejlépe. V.
OdpovědětVymazat