Jsem marnotratná

Mám ráda kosmetiku. Nevím, jak dalece jsem se tu o tom šířila. Baví mě, kochat se různými barvami, různými styly líčení (ne že bych to uměla). Ale doposud jsem si vcelku dobře vystačila s dekorativou z drogérie. Sice se mi to líbí, ale zase znám spoustu další lepších způsobů, za co peníze utratit. Až jsem našla něco, co bych opravdu, ale naprosto vážně chtěla. Paletka tvářenek od benefitu. Dlouho jsem jí všude možně okukovala. Nakonec jsem se rozhodla, že už jsem velká holka a jeden kousek high end kosmetiky bych už mít mohla. Jenže samozřejmě než já se rozhoupu, je všechno pryč a tato paletka už v prodeji není. Jsou teď nově v nabídce její dvě mladší sestřičky, jenže ty mě úplně svým barevným spektrem nevyhovují. Naštěstí tu máme vinted.cz a tam lze najít různé poklady. I tuhle téměř nepoužitou paletku. Tak jsem jí ke svým narozeninám nadšeně adoptovala. No řekněte, není úžasná!

Narozeniny jsem sice měla už před více než týdnem, ale teprve dnes nastala ta vhodná konstelace hvězda mohli jsem se sejít i s maminkou a uděla rodinnou pidioslavičku. K ní jsem si udělala cheescake, Klára mi ho nazdobila. Bylo to moc fajn, na chvíli vypnout a užívat si klidu.

Moje láska

Odložím si tady úžasný rozhovor s člověkem, kterého si hluboce vážím pro to, co dokázal, pro jeho životní postoje a názory, prostě proto, jaký je. Bez přehánění můžu říct, že je to moje celoživotní láska. Už jako malé mimino jsem jeho hudbu milovala. Semaforské písničky prý byly jediná záchrana, když se mnou maminka cvičila Vojtovu metodu. Při nich jsem prý tolik neřvala :-) . Divadlo Semafor mě provází s různými přestávkami celým životem. A zítra už se těšíme celá rodina na Kytici!

Florbal

S Davidem jezdíme na florbalové zápasy každých 14 dní. Vždy sobota nebo neděle na to padne. Naštěstí jezdíme jen v rámci Středočeského kraje, nejčastěji jen Praha a blízké okolí. Ale i tak... Foťák s sebou už dávno nevozím. Neumím fotit sportovní, akční fotky. Dnes jsem ale docela litovala, takovéhle pěkné skóre už za znamenání stojí. Bavilo mě,jak  během zápasu rostlo očekávání rodičů - nejprve by bylo fajn, kdyby vyhráli. Po chvíli, kdyby to dotáhli na 10 gólů. A ke konci zápasu - bylo by super, kdyby tam udrželi tu nulu. David dal 4 góly, což vzhledem k tomu, že je obránce a jeho úkolem není dávat góly, je pěkné. Radost byla obrovská. Doufám, že za 14 dní zase nějaký pěkný výsledek bude. Že bych vzala foťák, abych nemusela dávat fotky z mého stařičkého mobilu?

Překvapit...

I po tolika společných letech mě dokáže manžel překvapit....

Výstava orchidejí

Akce, kterou navštěvuju již několikátý rok pravidelně. Vždy se snažím vyhradit si jedno dopoledne všedního dne, protože o víkendech je skleník  nacpatný návštěvníky k prasknutí. Bohužel tentokrát bylo i dnes dopoledne hodně, hodně plno. I když s víkendem se to samozřejmě srovnat nedá. A tak jsem se zase kochala a kochala. Měla jsem trošku pocit, že letos bylo orchidejí ve skleníku méně než jiné roky. A přiznám se, že aranžmá, která mě každý rok naprosto ohromovala, mě letos úplně neoslovila. Nebyl to přesně můj šálek čaje. Ale květy bylo samozřejmě skvostné!

Dnes vaří Klára

Sushi máme rádi. Všichni. To je dost vyjímečné, protože jídla, která jedí všichni členové rodiny, by člověk spočítal na prstech jedné ruky. Nikdy jsme ho však doma nedělali. Nechtělo se mi do toho. Jsem nešikovná, určitě by mi nešly udělat roličky... lepí se to... a vůbec. Tak se toho chopila Klára a rozhodla, že dnes bude k večeři sushi. Tedy sushi... přiznám se, že syrových ryb se bojím, nejsem si jistá čerstvostí. Takže jsem použily okurku a krabí tyčinky....no krabí, já vim... Ještě bylo v plánu avokádo, ale po rozkojení putovalo do odpadků. Také vás tak rozčiluje, že u avokáda nevíte, co vlastně kupujete? Na pomoc si Klára vzala video holek z ACOS. Šlo jí to krásně, měli jsme moc dobrou a krásnou večeři.

Donatella di Pietrantonio - Navrátilka

Anotace z DK:
ĽArminuta je termín v abruzzeském dialektu volně přeložitelný jako vrátilka neboli ta, jež se vrátila. Krátký román pojednává o třináctileté holčičce, která je neočekávaně navrácena do své původní chudé rodiny jako poštovní balík bez jakéhokoliv vysvětlení či odůvodnění. Poznává nové rodiče, sestru a bratry, bojuje o své místo v cizí rodině a sžívá se s odlišnou sociální realitou chudého a zaostalého venkova v Abruzzu v sedmdesátých letech minulého století. Donatella Di Pietrantonio je brilantní vypravěčka. Osud dívky líčí bez patosu, neútočí na čtenářovy city, nic nepřikrašluje ani nezjemňuje. Je nezaujatou pozorovatelkou, která si ale všímá sebemenších detailů, společně s její hrdinkou cítíme pachy, chutě, hmatové vjemy, tíži nevysloveného.

Pro mě velmi silný příběh. Velmi mě oslovil styl, kterým byla napsána. Tak jednoduše, až stroze, bez jakéhokoliv patosu a prvoplánového útočení na city. Ale myslím, že právě ta syrovost dává knize takovou sílu. Velmi těžko se mi věřilo, že se příběh odehrává v civilizované Evropě v druhé polovině minulého století. Neustále jsem měla pocit, že jsme  minimálně o 100 let dříve. 

Patrik Hartl - Nejlepší víkend

Anotace z DK:
Na Silvestra si Andrea, Jirka, Dáša, Bert, Markéta a Pavel dají zásadní novoroční předsevzetí. Žádný z nich ale nikomu neřekne, jaké je to jeho. Doufají, že se jim to během nového roku podaří, mohlo by, protože času na to budou mít dost. Kromě ranních a večerních hodin pracovních dnů mají k dispozici padesát dva víkendů, deset státních svátků a čtyři týdny dovolené. To je dohromady šest tisíc sedm set šedesát hodin volna, během kterých se dá změnit téměř cokoli.

Knižky Patrika Hartlal jsou pro mě příjemné oddychovky. Čtou se lehce, není třeba příliš přemýšlet, prostě oddechovka na pár večerů. Neřadila bych ji k nejlepším knížkám tohoto autora. Ale přiznám se, že mě i k lehkému zamyšlení donutila. Jedna z postav se zaobírala otázkami, které jsou mi blízké. Proč vlastně člověk nemůže být spokojen s tím, co má? Vždyť právě ty neobyčejnější chvíle a to, že se vpodstatě nic neděje, je to největší štěstí. Je to něco, s čím i já často bojuju.