Máme prázdniny

Jarní, i když je únor. Ale počasí se tváří, jako kdyby si opravdu takové označení zasloužily. Odjeli jsme z jarní Prahy do hor, do Orlických hor. Jsme tu poprvé. Po včerejším příjezdu a ubytování jsme vyrazili na malou obchůzku okolí. Našli jsme malý krámek. Oznámení, že objednávky na pečivo na druhý den se přijímají do 12 hodin, mě vrátil do dětství, kdy na chalupě bez objednání pečiva předem nezbylo babičce nic jiného než rozpálit kamna a upéct pečivo vlastní. Dnes již děti s tatínkem odfrčely na lyže a já vyrazila na první výlet. Téměř azurové nebe, bílé pláně... ano, takhle jsme ochotná zimu akceptovat. I když jsem si chtěla užít samoty, stejně jsem zcela neplánovaně došla ke sjezdovce, po které se řítila část mé rodiny. No jo, prostě mi bez nich není souzena ani chvilka :-). Procházka ale nádherná, kochala jsem se v lese tichem a zpěvem ptáků. To jsem se však vždy musela zastavit, aby mě nerušilo křupání sněhu pod nohoma. 

Jen Rozinka se rozhodla, že nám dovolenou v klidu nedopřeje. Asi na ní nakonec dolehl plnou vahou fakt, že je sama, navíc jsem jí odjeli i my a přestala jíst. Včera mi volala maminka, která má teď naše zvířectvo na povel, celá zoufalá, že neví, co s ní. Dnes snad už trochu sena a kousek mrkve snědla. Opravdu to bude stres ze změn. A to chudák netuší, co se na ní chystá!