Opravdu tak dlouho?

Vážně? Už víc než měsíc jsem nedala žádný příspěvek! Opravdu se divím, že uteklo tolik času. Nechci se vymlouvat na nedostatek času, to je již hodně ohraná deska. Kdo z nás by ho měl přebytek, že. Svou roli sehrála i další moje ataka nechuti cokoliv psát, fotit, sdílet. Ti z vás, kteří mě již sledují dlouho, dobře vědí, že takové období se vždy u mě vyloupne. Přiznám se, že jsem ani nenavštěvovala své oblíbené blogy. Mám také pocit, že  část z nich usnula. Nevím, co je na tom pravdy, ale dozvěděla jsem se, že psát blog je dnes úplně OUT. Kdo chce být IN, musí být aktivní na instagramu. Blogy nikdo nemá čas psát, natož číst. Na IG se jen prolítnou fotky, nic se nemusí číst, je to rychlovka. Nevím. IG mám, ale příliš mi k srdci nepřirostl. Hlavně  pro mě není to co blog - vzpomínky, zážitky, poznámky. Nevím co je IN a OUT a je mi to úplně jedno. Můj blog je pro mě naše kronika. A to, že sem někdo přijde a zanechá milý komentář, je to pro mě velmi příjemný bonus. Musím se zase zmátožit a dávat si vzpomínky dohromady. Pokusím se něco dodat zpětně. Bude to trošku problém, protože mám už od prázdnin rozbitý foťák. Pár fotek jsem udělala, ale přiznám se, že s tím  záložním to není ono. Neumím to s ním vůbec, vždy jsem překvapená, jak v počítači fotka vypadá. Ano, jsem tak neskutečně neschopná, že jsem za téměř 3 měsíce nebyla schopná popojet pár stanic metrem a svůj foťák dát do opravy. Asi si počkám na novoroční předsevzetí. Ba ne, na Vánoce bych ráda fotila svým miláčkem. Uvidíme... Prostě -   chtěla jsem  říct, že pár fotek mám, ale spokojená s nimi nejsem. To je i důvod, proč už nefotím projekt 52.
Než opět nastartuju nějaké pravidelné publikování, můžete se podívat na videa z nedávného Klářina koncertu. Noty na Labutí jezero hledala paní učitelka speciálně pro ni. A měla je vlastně za odměnu, že dobře hraje. S podmínkou, že bude i nadále dobře pokračovat, jinak noty vrátí. Na koncertě musela hrát 2x po sobě. Sešlo se to neštastně - v jeden den koncert i rodičák u ní na škole. Takže jsem na koncert přivlála spocená až.... a akorát za dveřmi slyšela, že hraje. Když dohrála, mohla sem vstoupit do sálu (ano, na koncertním sále mám  upozornění, že se smí vstupovat jen při potlesku a na rozdíl od jiných rodičů to respektuji). Když mě paní učitelka viděla, řekla Kláře, že to zahrají ještě jednou pro mamku. Její "nadšení" s můžete z výrazu tváře dobře přečíst.

Letos také začala Klára hrát ve flétnovém souboru Flautina, který působí při naší ZUŠ. Dvě vystoupení již měly - hrály při výsadbě stromů v zahradě jedné ZŠ a při předávání Jánského plakety na našem MÚ. Tentokrát poprvé pro rodiče. Jsou to jen lidovky, a docela dlouhé, takže chápu, že si to asi přehrávat nebudte, ale pro svůj pořádek si to sem dám :-)

Jinak se vlastně u nás nic mimořádného, co by si zasloužilo archivaci, ani nestalo. Naštěstí. Prostě šeď všedních dní.... Stáhnu fotky , podívám se, zda se najde něco koukatelného, eventuálně doplním.
Přeji všem poklidné dny a pomalé přípravy na advent :-)