Anotace z DK:
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným...
Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.
Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí.
Ani já jsem neunikla velikému hypu, který byl okolo této knížky. Nemám ráda příběhy z období války. Nerada o té době čtu. Proto jsem odolávala tak dlouho. Ale udělala jsem chybu. Kniha je skvělá... alespoň pro mě. Vnímala jsem příběh spíše jako příběh o pocitu viny, o tom, jak zdánlivě malá rozhodnutí mohou změnit život mnoha lidí. Velmi silné okamžiky a momenty jsou zachyceny bez zbytečného patosu, o to však působí silněji a pravdivěji. Kniha mě opravdu zasáhla velmi silně, pár dní poté jsme nebylo schopná začít číst něco jiného.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!