Tak už zase krmíme toulavého kocourka. Chodil k nám už vloni, ale to s námi nekamarádil, krmili ho více sousedé (tak jsem zvědavá, kdy se objeví v nějaké kočičí povídce nebo detektivce :-) ). Letošní léto si vyhlídl nás. Nejdřív jen z velké dálky. Jídlo si nechal dát do misky a čekal, až odejdeme. Pak se pomaličku začal přibližovat. Dnes už by to bylo skoro na pohlazení. To ale nedovolí. Ale kočičí tyčinka je hodně silné lákadlo. A proč ho paní Klevisová pokřtila na Ocáska? Asi v nějakých bojích o ten svůj přišel a má opravdu jen ten kousek, který je vidět na fotce. Fotila jsem z výšky z balkonu, proto se omlouvám za kvalitu fotky. Je opravdu jen pro dokumentaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!