Nějak jsem v těch vederech lína. Líná někam chodit a hlavně líná cokoliv vymýšlet. Přitom mám tepla ráda, vždy říkám, že to jsou jediné dny v roce, kdy mám teplé nohy. Letos ale nějak v kombinaci se suchem a zatměním a já nevím s čím vším mi to prostě nejde.
Chtěli jsme na dnešek nějakou nenáročnou procházku a tak, když děti navrhly Krčák, ani jsem neprotestovala, že tam chodíme pořád. Prostě jsem uvítala, že nemusím přemýšlet. Stejně už naše výlety nejsou co bývaly. Zatímco David si spokojeně pobíhá a stále si rád zablbne na lesních hřištích (na autíčku šaškoval jen pro účely fotky, zase tak špatné to s ním není :-) ), Klára je zpruzelá naprosto ze všeho (ano, i z matky, která je s foťákem neuvěřitelně trapná!).
K pravidleným zastávkám v Krčáku patří hospůdka Na tý louce zelený Dříve jsme tam chodili hlavně kvůli zookoutku, teď už tedy hlavně občerstvit. I když malá selátka nás nadchla všechny. Fotky zvrchu přes pletivo se mi moc nelíbily a hlavně nezachytily jejich úžasné mávání malinkými ocásky. Proto si dovolím krátké video. No řekněte, nejsou roztomilá!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!